RECENZE Když zmizí dítě, v devíti z deseti případů v tom figuruje někdo blízký… Cara Hunterová, Někdo blízký
22.01.2019
Foto: repro / Penguinrandomhouse
Popisek: Britská spisovatelka Cara Hunterová
Že by Spojené království přebralo taktovku detektivního žánru od severských zemí? Docela to tak vypadá. K tomuto jasnému konstatování přispěly nejen Dokonalé stopy Helen Fieldsové s inspektorem Callanachem a jeho kolegyní Avou Turnerovou, ale především Tim Weaver se svým Davidem Rakerem. Protentokrát je tu Cara Hunterová a její perfektní debut Někdo blízký.
A abychom dostáli úvodní větě, doposud nezodpovězené, shrneme geografická fakta. Helen Fieldsová rozprostřela svůj děj kdesi v Edinburghu, Weaverův Raker se sice pohybuje téměř všude, ale nejpodstatnější je Londýn. A konečně Cara Hunterová. Ta děj své prvotiny zasadila do okolí Oxfordu. Stranou našeho zájmu jistě nezůstane série s Erikou Fosterovou Roberta Bryndzy. Ačkoli žije na Slovensku a jeho jméno zní těm našim příjmením velmi podobně, je to přeci jen Brit pocházející ze západní Anglie, konkrétně pak ze sedmdesátitisícového Lowestoftu.
A pak jsou tu další a další: špičková Joanne Rowlingová (respektive Robert Galbraith), okouzlující Peter May (pochází z Glasgow, nyní ovšem žije ve Francii), Denise Mina, Simon Kernick, Belinda Bauer (Odvrácená strana), Sharon J. Bolton (Volavka) nebo kupříkladu Mo Hayder (Panenka). Řadě z těchto významných spisovatelů současnosti jsme se věnovali také na KrajskýchListech.cz. Titány, jenž jsme doposud nezmínili a jimiž míníme zejména dvojici Arthur Conan Doyle a Agatha Christie, netřeba zdůrazňovat. Snad vyjma nástupkyně královny detektivky Sophie Hannah. Její loňský titul Záhada tří čtvrtin (Slavný detektiv Hercule Poirot) nás očaroval a věříme, že jsme se knize věnovali pečlivě.
Delší úvod snad jednoznačně ukázal, že Velká Británie, zmítaná svými problémy v podobě brexitu, má i řadu významných kulturních osobností. Bez větších problémů proto kladně odpovídáme na vlastní otázku. Ano, Spojené království přebralo taktovku detektivního žánru od severských zemí, které z našeho pohledu poněkud brzy ztrácí dech. Ale věříme, že ho znovu nabere.
Když jsme požádali nakladatele HOST o Caru Hunterovou, znali jsme samozřejmě skutečnost, jak kladně byl její debut (prvně vydán v březnu 2018) Close to Home přijat veřejností. Jistě, recenze odborníků jsou také souhlasné a podstatné, jenomže čtenáře máme raději. Jsou upřímní, ačkoli často vulgárnější, kratší a míří rovnou k cíli. Ostatně přesně tyto atributy splňuje i autorka, která svou knihu pro české publikum představila pod názvem Někdo blízký v bezchybném překladu Markéty Polochové. Přejděme nyní k anotaci.
Osmiletá Daisy Masonová beze stopy zmizí z večírku, který její rodiče pořádají na zahradě rodinného domu. Inspektor Adam Fawley, jemuž je plánovaná série zasvěcena, ze zkušenosti ví, že v devíti případech z deseti je únoscem dítěte někdo blízký. A Daisyina rodina je přinejmenším zvláštní — matka se při výslechu zoufale snaží udržet zdání normálnosti, kdežto otec se chová chladně a nepřístupně. A pak je tu Daisyin bratr, zakřiknutý a nemluvný Leo.
Vcelku zkratkovitá charakteristika z úvodních popisů a výslechů až tak nevyplývá, ale shodneme se s ní, že ke konci je tato stručnost ku prospěchu. A navíc pravdivá. Děj příběhu je vesměs lineární a vrství na sebe pouze dvě časové roviny. První, ve které probíhá kontinuální vyšetřování zmizení malé dívky a pak je tu druhá časová osa, často používaná mnohými autory, která zdůrazňuje okamžiky v minulosti. Tyto dvě části se spolu neprotnou, není to ani potřeba.
Autorka se prostřednictvím minulosti snažila z pohledu třetí osoby, tudíž s nadhledem a jistým odstupem, zdůraznit klíčové okamžiky. Přítomné rovině vévodí inspektor Adam Fawley a tyto pasáže jsou vyprávěny v nenucené ich-formě, jsou ostré, peprné, jízlivé, ale především místy sprosté. Zde se nám chce zvolat sláva, jelikož přesně tento žargon, ten policejní a lidský argot v mnoha titulech chybí. Je přeci zcela logické a přijatelné, že pokud proti vám ve výslechové místnosti sedí podezřelý ze zločinu na děcku, nebudete hovořit jako moderátor ČT. Budete úseční, jízliví, řeknete, že vás dotyčný sere a bouchnete pěstí do stolu. Emoce, jaké Cara Hunterové nastavila, vnímáme přijatelně a uvěřitelně. Všechny hlavní postavy, a není jich víc než počet členů rodiny, jsou dynamické a mají jasný profil. Matka - žárlivá a zlá. Otec - láskyplný, ale na více stran. Syn - ublížený, citlivý.
Všechny další figury sice tvoří celek, ale jde především o pomocné postavy (sousedé, spolužáci), které přispívají k rozvoji a pochopení těch nejpodstatnějších: rodiny a zmizelé Daisy Masonové. Cara Hunterová se navíc nebála nesvázané formy a děj prolíná typickém prvkem posledního desetiletí: sociálními sítěmi a útržkovitými zprávami hlavních médií. Mozaika, jakou vytvořila, drží pevně při sobě a čte se opravdu jedním dechem. Navzdory výraznému počtu 350 stran.
Ti, kteří čtou rádi, budou mít knihu za jeden den takzvaně v sobě. Co se celkového vyznění týká, pointa je ošklivá, zlá. Některé části knihy, které zobrazují zoufalost malé dívky, jsou velmi citlivě pojaté. Všechny tyto aspekty jen podtrhují talent a silnou míru empatie, jíž Cara Hunterová disponuje. Výtku můžeme mít snad jednu: částečně nedotažené příběhy z té už zmíněné minulosti. Ne vždy je jasné, co vedlo dotyčnou osobu k tomu, jak se rozhodla. Jinak je ale pointa jasná a logická.
Největším kladem knihy je to postupné odhalování hlavních postav. Dávná smrt v případě matky, odcizenost v případě syna, (nejen) skryté účty na internetu u otce a rozpolcenost osmileté Daisy. Rozhodně musíme podtrhnout i to, že žádný čin se nevymyká běžnému chápání, jakkoli extrémní situace může nastat a také to, že každý má svůj výsek v soukolí událostí. Vyšetřovatelé na nás působili naprosto lidsky a hmatatelně. Kniha Někdo blízký je špičkově vystavená detektivka s rozuzlením v samotném závěru. Doporučujeme.
Máte tip na zajímavý knižní titul, napište autorovi:
Autorka: Cara Hunterová
Název: Někdo blízký
Přeložila Markét a Polochová
Vydal HOST, 2018
Hodnocení: 85 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda