Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Aneb malé noční blues pro pana J. K. Stříhali dohola malého chlapečka… Josef Kainar, Básně

21.01.2019
RECENZE Aneb malé noční blues pro pana J. K. Stříhali dohola malého chlapečka… Josef Kainar, Básně

Autor: Youtube / repro

Popisek: Dívám se za lunou (Josef Kainar a jazzová zpěvačka Vlasta Průchová)

VIDEO Lehkost a volnost, s jakou v průběhu svého života Josef Kainar psal, nebývá obvyklá. Jeho typicky plastické básně jako by určené pro zhudebnění, zkrátka táhnou, táhly a táhnout budou. Své o tom ostatně mohou vypovídat ti všichni, kdo Kainara hráli. To bude zřejmě to nejlepší sloveso pro hudebníky, jakými byli a jsou Jiří Suchý (jeho láska k blues je dostatečně známá), Vladimír Mišík, Karel Plíhal, Michal Prokop nebo harmonikář Bora Kříž. U něj bychom se vzhledem k inklinaci k již zmíněnému blues či swingu mohli také pozastavit. Snad někdy příště. Nakladatelství HOST v rámci České knižnice protentokrát připravilo soubor čtyř sbírek: Nové mýty, Osudy, Lazar a píseň a Moje blues.

Úvodem k titulu bychom ještě rádi zdůraznili, jak obrovskou práci si editoři (zejména pak Petr Šrámek) Kainarovy tvorby dali nejen s vysvětlením jazykových změn či jejich zachování, ale také s precizně připravenými vývojovými proměnami textu. Ediční zpráva by mohla sloužit jako ukázková mapa pro studenty, fajnšmekry, stejně jako pro ty, kdo mají Kainara za nehty, ale pořád nejsou s to s ním skončit.

Jak už bylo uvedeno výše, bohatý titul obsahuje čtyři básnické sbírky, které vycházely postupně v letech 1946–1966. Začíst se lze kdekoli, odkudkoli a pokaždé z toho vyjde totéž: silný příběh, dynamické postavy, velmi reálné prostředí bez zbytečně vznosných pojmenování, silná forma slov i strof a jakýsi nebývale aktuální přesah. Tím nemyslíme pouze „poválečný" pohled nebo snad už i zlidovělou báseň ´Stříhali dohola malého chlapečka´ (sbírka Nové mýty), ale prakticky vše. Kompletní tvorbu muže, o němž velmi často a erudovaně mluvili mnozí z jeho okolí i přátel. Ludvíkem Kunderou počínaje, Ivanem Blatným konče.

Co se života Josefa Kainara týká, poznamenala ho především práce jeho otce, který byl železničářem a mladý Kainar tak obvykle putoval tam, kam byl otec přidělen. Od Olomouce po čtrnácti tisícový Hlučín v Moravskoslezském kraji. Jako přerovský rodák měl blízko už k tamním uměleckým kruhům, nejvíce asi k básníkovi Oldřichu Mikuláškovi. Na obou se to uplynulé století podepsalo... Kainar byl rovněž v Praze (od roku 1938 zde studoval češtinu a francouzštinu, po násilném zavření vysokých škol v listopadu 1939 se přestěhoval k otci do Řepiště u Ostravy a pracoval – s výjimkou 1941, kdy byl zaměstnán na pile v Ostravici – na nádraží Ostrava-Přívoz), delší dobu pak pobýval v Brně, kde, pokud se nemýlíme, i s matkou žili u Ivana Blatného.

To nejpodstatnější je samozřejmě spojeno se Skupinou 42, kam neodmyslitelně patří nejen Kainar, ale také Ivan Blatný, malíři Kamil Lhoták, František Hudeček a František Gross, skutečná autorita se skrývala v Jindřichu Chalupeckém. O Jiřím Kolářovi ani nemluvě. Byl to, myslíme, právě tento mnohostranný tvůrce, který později Kainara odsoudil za jeho život v pomyslné bavlnce. Kolář tím myslel jisté úlevy, které Kainar čerpal ze svého prorežimního postavení a životě v Dobříši, lépe řečeno v Domovech spisovatelů v Dobříši.

Nelze soudit, nelze obhajovat. Avšak nikde jsme se nikdy nesetkali s kýmkoli, kdo by o Kainarovi hovořil negativně. Neexistuje snad jedno svědectví, že by tento muž, malíř, grafik, skvělý hudebník někomu ublížil. Použijeme-li citaci autora LP ´Nebe počká´ Karla Plíhala: „Rád sním, a když dělám nějakou práci, která mi není tak úplně vlastní, vysním si mikrosvět a v něm si lidi vymodeluji podle svých představ. To mi pro spolupráci s Kainarem stačilo. V době, kdy údajně pracoval pro komunistický režim, jsem nežil a nemám právo ji hodnotit. Na to mají právo ti, kteří opravdu trpěli. Ti ho mohou kritizovat. Veškeré informace, které jsem o Kainarovi zjistil, byly soukromé, a tedy veskrze pozitivní. Lidi, kteří s ním přišli do styku, se s ním o politice nebavili." I přesto doporučujeme načíst sbírku ´Český sen´ ze zlomového roku 1953.

V souvislosti s Josefem Kainarem a recenzí, o níž se snažíme, aniž bychom se k tomu doposud odhodlali, zmiňme ještě jeho práci pro brněnskou (dříve samozřejmě komunistickou) Rovnost, kde se pravidelně věnoval všem literárním žánrům i malbě, přátelství s Hanušem Bonnem a jeho prostřednictvím s Františkem Halasem a inklinaci k dnes už hodně těžko čitelnému Vladimíru Holanovi. Možná i proto psal náš největší komparatista Václav Černý o tom, že je Kainar svým způsobem existenciálně založený umělec. V tomto porovnání stojí jistě za to připomenout, že existencialismus, filosofický a umělecký směr, který vznikl po první světové válce v Německu, ve svém stínu ukrývá Ionesca, Kafku, Camuse, Becketta. Pojem „vybraná společnost" je v tomto směru hodně umírněné hodnocení. Jde zkrátka o giganty světové literatury.

Kainar se jim v tom našem českém prostředí může rovnat bezezbytku. Veškerá jeho tvorba je protknutá čapkovskou člověčinou (přečtěte si ´Marii z Magdaly´ nebo ´Máte dopis ve schránce´), úžasnou barvitostí a barevností (´Blues o tom co chceme´) a je nutné připomenout i excelentní formu (´Nové mýty´ jako celek jsou toho jasným důkazem). Nejenom rytmika, verše (i ty volné) a klenuté strofy, ale i hra, jakou proslul shora zmíněný Jiří Kolář. U Kainara jsou přirovnatelné extrémy upozaděny, vystupují zejména majuskula. Proč? Právě kvůli jednoznačnému zdůraznění, rytmice, hudebním pauzám. Kainar ostatně bravurně hrál snad na vše, co mu přišlo pod ruku. Od klavíru po housle.

Smyslem tohoto textu jistě není recenzovat již mnohokrát recenzované a posuzované sbírky. Snažili jsme se spíše o zpřístupnění Kainarovy tvorby, jeho osoby a poukázání na další osobnosti, které jej mohly formovat. Tudíž nám šlo hlavně o představení Josefa Kainara jako významné umělecké osobnosti. Veskrze všechny jeho texty a básně plynou bohatou češtinou, dávají vždy jednoznačný smysl, což byl také důvod k tomu, proč mezi některými sbírkami byly letité rozestupy. Kainar nespěchal, jelikož nemusel.

České knižnici (spojení stejnojmenného nadačního fondu, HOSTu a Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky) za pečlivou, vyváženou a úžasně rozpracovanou sbírku nezbývá než poděkovat.

Konec obelisku...

Máte tip na zajímavý knižní titul, napište autorovi:   

Vložil: Zdeněk Svoboda

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace