Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Znáte to? Jedete stále na plný plyn, jako byste vypnout už ani neuměli. Jenže pak se něco stane a vše je najednou úplně jinak

18.01.2019
Znáte to? Jedete stále na plný plyn, jako byste vypnout už ani neuměli. Jenže pak se něco stane a vše je najednou úplně jinak

Autor: boldbooks.no

Popisek: Robert Pihl

V tomhle se nejspíš leckdo pozná. Vypráví s lehkostí o velkých i malých věcech v životě, o samotě i přátelství a o tom, jak je někdy třeba odrazit se a vyletět vstříc vesmírným možnostem. Úsměvný příběh Rogera Pihla Muž, který se nechtěl vrátit domů, vydalo nakladatelství Plus.

Úspěšného manažera Valdemara Vagena provázejí podivné nehody a náhody. Jednoho dne ho cestou do práce na kole srazí elektromobil. Aby se po nehodě zotavil, dostane naordinován pobyt v nemocnici. Starají se tam o něj s velkou péčí, má stálý přísun jídla i skvělou společnost, především laskavé sestřičky a holubici Palomu. Náhle se mu nechce zpátky do práce ani domů. Navíc brzy začne pronikat do zákulisí provozu nemocniční budovy a odhalovat nečekaná tajemství!

Muž, který se nechtěl vrátit domů

Roger Pihl je norský spisovatel a redaktor. Než se rozhodl věnovat na plný úvazek psaní, založil a vedl reklamní agenturu, softwarovou společnost a institut pro výzkum trhu. Je autorem řady odborných článků a knih a několika beletristických děl, přičemž s románem Muž, který se nechtěl vrátit domů (Mannen som ikke ville hjem, 2014) se prosadil i v zahraničí. Zabývá se také geografií, vášnivě rád fotí a bezhlavě miluje čtyřnohé kočky.

Autor: Roger Pihl
Ilustrace na obálce: Jindřich Janíček
Žánr:
humor
Nakladatelství:
Plus

Ukázka z knihy:

Ve Valdemarově rodině bylo běžné, že když měl někdo umřít, členům rodiny se zdálo o bezedných jezerech, a touhle nesmyslnou schopností, nebo co to vlastně bylo, vládla jak jeho matka, tak babička. On sám to víceméně odepsal jako starobylou pověru, protože se o takovém snu nikdo nezmínil, dokud k úmrtí nedošlo. Valdemar se proto domníval, že je to jen takové dodatečné chytračení, nicméně neprotestoval, když ženy z jeho rodiny vysvětlovaly, že o smrti věděly předem. Říkal si, že tvrzení, že nikdo nemá chválit dne před večerem, možná představuje způsob, jak se vyrovnávají s žalem.
Ve Valdemarově rodině bylo běžné, že když měl někdo umřít, členům rodiny se zdálo o bezedných jezerech, a touhle nesmyslnou schopností, nebo co to vlastně bylo, vládla jak jeho matka, tak babička. On sám to víceméně odepsal jako starobylou pověru, protože se o takovém snu nikdo nezmínil, dokud k úmrtí nedošlo. Valdemar se proto domníval, že je to jen takové dodatečné chytračení, nicméně neprotestoval, když ženy z jeho rodiny vysvětlovaly, že o smrti věděly předem. Říkal si, že tvrzení, že nikdo nemá chválit dne před večerem, možná představuje způsob, jak se vyrovnávají s žalem.
V týdnech před nehodou se tyhle sny zdály i jemu, objevovaly se dokonce, i když si dal šlofíka po obědě. Ve snu jako by se vznášel nad lehce zvlněnou vodou, pomalu klouzal po hřbetech drobných vln a shlížel do temné hlubiny. Před dvanácti lety žil Valdemar ve šťastném manželství a byl otcem dvou dcer. Když se objevily sny o vodě, snažil se myšlenku na ně zahnat, ale i přesto ho děsily. Pokud se mu zdá, že někdo zemře, kdo to bude? Jak ubíhaly dny a ničí smrt se nedostavovala, byl si stále jistější tím, že sny nejsou nic jiného než jen sny. Nechával si je pro sebe, protože co by asi tak měl říct, aby to znělo rozumně? Manželka by nad takovou pověrou jen mávla rukou, vždycky stála nohama pevně na zemi. Tou myšlenkou se utěšoval i Valdemar.
Až do toho večera, kdy zůstal sám ve vlastním velkém domě. Čekal a pokoušel se najít nějaké vysvětlení. Třeba holky píchly kolo. Nemuselo se stát nic vážného. Možná existuje nějaké naprosto přirozené vysvětlení, proč se jeho rodina nevrátila v dobu, na kdy byli domluveni. Nezáleží na tom, jestli vystydne večeře. Je jedno, jestli děti půjdou pozdě do postele. Jen když se vrátí domů. Třeba píchly kolo, zopakoval si. Taky jim mohl dojít benzin. Koneckonců existovala i řada jiných vysvětlení, jen na žádné zrovna nepřišel. Temnota zvenčí zaplnila dům. Nedokázal se přimět k tomu, aby vstal a šel rozsvítit. Bylo to jedno, hodlal čekat u jídelního stolu s mobilem před sebou. Čekal, že každým okamžikem zazvoní, zelený displej se rozsvítí a na něm se objeví manželčino jméno. Tma se k němu tiskla čím dál tím víc. Chtěla ho chránit před vším zlem, a dokud ho obklopovala, byl v bezpečí. Temnota se vyplazila ze všech koutů a utěšovala ho. Jen klid, říkala, třeba to není nic vážného. Dokud má tmu, nikdy nebude sám. Na stůl zničehonic dopadl tenký proužek světla. Nadskočil, vyhlédl oknem ven a uviděl měsíc. Tenoučký srpek ukazoval, že ho ubývá. Zítra bude pryč. Valdemara roztřásla zima. Ani si neuvědomoval, že už přestal doufat. Místo toho se začal připravovat. Zbývalo mu jediné – čekat v temnotě. Z chodby slyšel pomalé tikání starých stojacích hodin. Kyvadlo se pohupovalo ze strany na stranu, a kdykoli míjelo nejnižší bod oblouku, vydalo ze sebe kovové cvaknutí. Čas nejde, pomyslel si Valdemar, čas mi utíká.
Netušil, na co vlastně čeká, ale jakmile se ozvalo klepání na dveře, okamžitě to pochopil. Klepání bylo opatrné, slušné a trochu nervózní, pocházelo od člověka, který nechtěl zvonit. Valdemar se dovlekl ke dveřím. Vzal za kliku, zmáčkl ji a současně odemkl. Ve světle pouličních lamp stál neznámý člověk, tlustý, poměrně malý muž, velice klidný. Byl celý v černém a měl límeček s malým bílým čtverečkem. „Valdemar Vagen?“ zeptalo se zjevení a Valdemar neznatelně přikývl. „Můžu na chviličku dovnitř?“ vyptávalo se zjevení dál a Valdemar ho pustil přes práh. Muž se představil. Šli do kuchyně, ale ani tam Valdemara nenapadlo rozsvítit. Vůbec mu nevadilo chodit poslepu. Čtyři kroky vpřed, tři doleva, dva doprava a opět tři doprava. Zastavil se u konce stolu. Farář kráčel po zvuku těžkých kroků za ním a usadil se na opačném konci stolu.
A pak to přišlo…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace