Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Strach vždy, když se udělá při mrknutí tma a my nevíme, co se děje… nebo po otevření očí dít může. Honza Vojtíšek, Sešívance

30.12.2018
RECENZE Strach vždy, když se udělá při mrknutí tma a my nevíme, co se děje… nebo po otevření očí dít může. Honza Vojtíšek, Sešívance

Autor: Pixabay

Popisek: Neznámo, vyvolávající strach

Otevírám Pandořinu skříňku… co skříňku, přímo almaru, která je procpaná těmi nejhoršími děsy, jaké jen člověka napadnou. A ne pouze v jeho představivosti, ale i tam, za dveřmi, za oknem, za každým stromem. Všude. Otevírám knihu Sešívance Honzy Vojtíška, který se prostrkal až do pozice fanatického aktivisty české hororové scény.

Nejdříve poukážu na princip psaní povídkové sbírky Sešívance. Na každé povídce spolupracovali dva autoři. Jedním z nich byl u každé Honza Vojtíšek, protějšek mu dělalo dvanáct dalších autorů z České republiky, ze Slovenska a nakonec dvakrát i z Polska. Takové mezinárodní hororové sešívance s trochou krve, s trochou nadpřirozena i s trochou takového toho podvědomého třasu. Snad proto i název Sešívance.

Znepokojení

Hororová literatura často svádí k jisté lacinosti, ke krvelačným lázním nebo scénám plným zvrhlých sexuálních snů autora, kde není tabu zajít až do těch nejšerednějších zákoutí. Taková tvorba má za cíl čtenáře znechutit. Ovšem to není případ knihy Sešívance. Sešívance totiž v drtivé většině povídek nevyvolávaly znechucení, ale znepokojení. A v tom bych viděl smysl hororové literatury. Znepokojit. Protože vyvolat znepokojení je mnohem složitější, než vyvolat znechucení a dá se, alespoň v hororu, přirovnat k mistrovství. Vyvolat v čtenáři znechucení je vlastně laciná záležitost. Stejně jako u filmového hororu. Daleko účinější je tušení hrůzy, která se na diváka může vyvalit, než samotná hrůza, která se z obrazovka na člověka valí. To tušení je generátor strachu a mistr zůstává co nejdéle právě u něj.

U jednotlivých povídek knihy kupodivu spojení dvou autorů fungovalo perfektně. Netuším, kdo se komu a jak často v psaní přizpůsoboval, tuším, že mnohé povídky byly doslova bojem mezi dvěma autory, ale výsledný celek nevypadá jako násilně spojený kočkopes. Ukrývá se za ním nesmírná editorská péče a spisovatelský um. Ač obálka svádí k tomu, že kusy k sobě byly přišité násilím, pod pohrůžkou mučení, výsledek je ladný, mohu-li takové slovo použít v souvislosti s hororem.

Ale co je zásadní. Autorům se v mnoha případech skutečně daří vyvolat ten pocit ohrožení, napětí a hrůzy z dalších slov, která se na nebohého čtenáře ženou ze stránek. A to je vlastně zásadní. Rozhodně je na místě zmínit ilustrace v knize. Perfektní, temné, přízračné. Anna Korbelová popadla příležitost za pačesy a právě s pačesy vyrvala z děje i kousky kůže, aby ilustrace opravdu seděly. Nádherná kooperace textu a obrazu.

Trocha kritiky

Někdy se ovšem souboj dvou autorů zvrhnul do lacinější polohy, kdy účelem bylo hlavně šokovat a vyvolat pocit, hm, zvracení. Nechutnost, zvrácenost, trochu pochybná psychologie postav. Vysledoval jsem to u tří povídek, které se mi prostě příčily pro použití zbytečného množství krve nebo sekrece pohlavních orgánů. Libuji si spíše v tajemnu, nikoliv v explicitním násilí.

Neodolám a zmíním ještě jeden nešvár. U povídek celkově mi často nesedělo použití spisovné češtiny v přímé řeči. Nikdo, skutečně nikdo nepoužije zavřený v kleci po probuzení a ve zmatku slova – „Zda si něco pamatuji?“ V nastalé situaci by člověk použil trochu divočejší slova. Ale je to jen detail, ovšem detail, který ve výsledku vykresluje životnost postav, která je po použití spisovné řeči trochu přitažená za vlasy.

Vydalo nakladatelství Martina Štefka v edici Golden Dog

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace