Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Šťastná rodina se šťastnými dětmi není ani v dnešní uspěchané době utopií. Mrkněte, jak na to

11.12.2018
Šťastná rodina se šťastnými dětmi není ani v dnešní uspěchané době utopií. Mrkněte, jak na to

Autor: drericar.com

Popisek: Erica Reischer

Nejspíš neexistuje výchovný problém, na který by autorka, která ve své psychologické praxi pracovala se stovkami rodin, v průběhu své dlouholeté praxe nenarazila. Erica Reischer nabízí ve svém ‘rodinném manuálu‘ jednoduchý, stručný a přehledný návod, shrnující ty nejúčinnější výchovné strategie. Její knihu, nazvanou Jak to dělají skvělí rodiče, vydalo nakladatelství BizBooks.

Poté co se autorce narodilo první dítě, otevřela si soukromou praxi a nabídla rodičům workshop, jehož náplní bylo přesně to, co se sama chtěla dozvědět o výchově dětí. Rodiče, kteří vychovávají děti, chodí do práce a mají ještě spoustu jiných povinností, nemají čas studovat stovky stránek nejrůznějších psychologických publikací. Každý den ovšem narážejí na situace, se kterými se v životě nesetkali a které musí vyřešit tak, aby svým dětem poskytli ten nejlepší možný základ k budoucímu šťastnému a úspěšnému životu.

Erica Reischer pracovala se stovkami rodin a asi neexistuje výchovný problém, na který by v průběhu své dlouholeté praxe nenarazila. Rozhodla se proto nabídnout rodičům jednoduchý, stručný a přehledný manuál, který shrnuje ty nejúčinnější výchovné strategie, které můžete hned aplikovat v praxi.

Jak to dělají skvělí rodiče

Naučíte se, jak správně odhadnout situaci, jak uplatnit svou autoritu, jak citlivě zastavit nevhodné chování dětí. Naučíte se také, jak správně číst signály, které vám vaše děti vysílají, a jak vybudovat harmonické vztahy, mající šanci přetrvat po celý život.

Autor: Erica Reischer
Žánr:
psychologie, pro rodiče
Nakladatelství:
BizBooks

Ukázka z knihy:

Skvělí rodiče berou ohled na rozpoložení svých dětí
Zní to jednoduše – respektovat rozpoložení svých dětí – dokud nezjistíte, jak moc se jejich rozpoložení liší od toho vašeho. Brát ohled na rozpoložení děti znamená nechat je, aby myslely a prožívaly odlišným způsobem, než jakým myslíme a prožíváme my. To se nám může podařit, jen dokážeme-li být empatičtí (# 6).
Přílišná starostlivost (# 13) a to, že nerespektujeme realitu svých dětí, je něco, čeho se obecně nevědomky dopouštíme. Musíme si uvědomit (# 17), jakým způsobem – neúmyslně – ignorujeme nebo zpochybňujeme jejich pocity a vidění světa, a dát si na to pozor.
Před několika lety jsem byla svědkem výstupu, který je příkladem, jak často nebereme ohled na rozpoložení svých dětí. Otec přišel vyzvednout dceru poté, co celý den strávila se svými kamarádkami. Když přijel, hrála si s ostatními děvčaty a byla veselá. A když jí řekl, že má jít domů, prosila: „Mně se ještě nechce. Je tady fajn.“ Otec odpověděl: „Ale byla jsi tady celý den. Už toho máš dost.“ Dcera se naštvala a znovu protestovala. Konflikt se stupňoval, až nakonec otec popadl dceru za ruku a táhl ji k autu.
Obratnější způsob, jak řešit tuto situaci, by bylo hned zkraje použít empatii. Když dcerka řekla, že nechce jít domů, otec mohl odpovědět: „Holčičko, vidím, že se dobře bavíš a že se ti ještě nechce domů (empatie, viz # 6). Je mi to líto. Maminka připravuje večeři a bylo by nezdvořilé, kdybychom přišli pozdě (důvod, viz # 46). Prosím, rozluč se s kamarádkami a jdi si pro své věci (požadavek).
A ještě jedna ukázka, jak můžeme selhat, když se náš cíl liší od cíle našeho dítěte, a jak může snadno vzniknout konflikt:
Prvňaček bojuje s úkolem z matematiky. Je otrávený a říká: „Nespočítám to.“ Mnoho rodičů, kteří to myslí dobře, většinou odpovědí nějak takhle: „Ale spočítáš, zlatíčko. Pojď, ukaž mi to.“
Tím, že mu řeknete, že to zvládne, ho chcete motivovat. Ačkoliv jsou vaše úmysly dobré, v podstatě mu říkáte, že se mýlí; nesouhlasíte s ním.
Tento typ odpovědi vede paradoxně k tomu, že se některé děti ještě více upevni v tom, že úkol nezvládnou: „NE, JÁ TO NEUMÍM!“ A duševní rozpoložení dítěte se vystupňuje z frustrace nad domácím úkolem do frustrace/zloby/smutku z toho, že ho rodiče nechápou.
Šikovnější by byla opět empatie. „Zlato, vidím, že s tím bojuješ…, a tenhle příklad je na tebe opravdu těžký (empatie, viz # 6). Pojď ke mně? (Objetí nebo pohlazení, viz # 19). Tak fajn, ukaž mi, kde ses zasekl; podíváme se, jestli nepřijdeme na nějaký jiný způsob, jak to vyřešit (koučování, viz # 45). Vidím, že matematika je právě teď pro tebe těžká (vyhýbání se nálepkování, viz # 43). Zároveň věřím, že na to přijdeš.“
Na tomto příkladu si povšimněte nepatrného, ale důležitého rozdílu mezi „Věřím, že to dokážeš“ namísto „Ty to dokážeš“. V prvním případě vyjadřujete svůj názor, ve druhém uvádíte něco jako fakt, který je v rozporu se zkušeností vašeho ditěte…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace