Generálova dcera má dvě možnosti – přidat se k armádě, nebo se vdát. Jenže nechce ani jedno
06.12.2018
Foto: goodreads.com
Popisek: Marie Rutkoski
Některá vítězství stojí víc, než jen velký balík peněz. Zakázané přátelství totiž může být nebezpečné dokonce i pro celou zemi. První díl bestsellerové série populární americké spisovatelky Kletba vítězů vydalo nakladatelství Fragment.
Jako dcera mocného valoriánského generála si Kestrel užívá bezstarostného života. Její osmnácté narozeniny se ale blíží, takže ji čeká zásadní rozhodnutí: buď se přidá k armádě, nebo se vdá. Když jednoho dne míjí na trhu místo, kde právě probíhá prodej otroků, upoutá její pozornost mladík, hrdě vzdorující ponížení, kterému je vystaven. Kestrel se impulzivně pustí do dražby a vyhraje.
Vítězstvím však na sebe přivolá kletbu, jejíž následky ji budou stát mnoho. Zakázané přátelství, které mezi nimi záhy vznikne, se stane nebezpečným nejen pro ně, ale i pro celou zemi. Kestrel – představitelka silného národa dobyvatelů a válečníků, a Arin – otrok z pokořeného národa Herranů, se totiž stanou důležitými figurkami ve vysoké politické hře, plné intrik, tajemství a zrady…

Marie Rutkoski je autorkou několika novel pro děti a dospívající, a bestselerů New York Times. Vyrostla v Bolingbrooku v Illinois jako nejstarší ze čtyř dětí a brzy se rozhodla být Ta, co miluje knihy. Po studiích na Univerzitě v Iowě žila v Moskvě a v Praze a studovala Shakespeara na Harvardu, kde si zdokonalila schopnost mluvit o sobě v třetí osobě. Nyní je profesorkou anglické literatury na Brooklyn College, kde učí renesanční drama, dětskou literaturu a psaní fikce. Žije a píše v New Yorku a má dva syny.
Autor: Marie Rutkoski
Žánr: dobrodružství, romantika
Nakladatelství: Fragment
Ukázka z knihy:
Odvedli ji do domu, a i když se jí do bosých nohou zarývaly větvičky a kamení, neřekla nic. Když ji dražitel postrčil dovnitř vchodovými dveřmi, zůstaly po ní na dlaždicích krvavé stopy.
Její pozornost ale upoutal jiný pohled. Její majordomus Harman ležel ve fontáně obličejem dolů a jeho blonďaté vlasy se kolem něj vlnily jako mořské chaluhy.
V chodbě za fontánou se vyrojili generálovi otroci a začali na ozbrojené Herrany pokřikovat otázky. Odpovědí jim byla změť výkřiků jako: „Zmocnili jsme se města,“ „Guvernér je mrtvý,“ a zas a znovu: „Jste volní.“
„Kde je vaše hospodyně?“ zeptal se dražitel.
Mezi otroky to zašumělo. Nevystrčili valoriánskou hospodyni ze svého středu rovnou, spíš se postupně rozestoupili tak, že najednou uprostřed hloučku osaměla.
Dražitel ji popadl za ramena, silnou paží ji přitlačil ke zdi a vytáhl nůž.
Hospodyně se rozvzlykala.
„Nechte toho,“ ozvala se Kestrel. „Zastavte ho,“ otočila se k otrokům, „byla na vás hodná.“
Nikdo se ani nepohnul.
„Hodná?“ promluvil k otrokům dražitel. „Byla na vás snad hodná, když vás nutila čistit latríny? Když vám dala co proto za rozbitý talíř?“
„Nikomu by neublížila,“ bránila ji dál Kestrel, ale její hlas stoupl o oktávu výš strachem, který už dál nedokázala skrývat. Nerozvážně také dodala: „To bych nedovolila.“
„Ty už tady nikomu nerozkazuješ,“ osočil se na ni dražitel a podřízl ženě hrdlo.
Ta klouzala po stěně pomalované květinami, zatímco se dusila vlastní krví a tiskla si ruce ke krku, jako by snad mohla krvácení zastavit. Dražitel neustoupil. Nechal na sebe její krev cákat, dokud se nesesunula až na podlahu.
„Ale vždyť vám nic neudělala,“ nemohla si Kestrel pomoct, přestože věděla, jak neskutečně hloupé bylo mluvit dál. „Dělala jen to, za co byla placená.“
„Kestrel,“ napomenul ji Arin ostře.
Dražitel se k ní otočil a znovu pozvedl nůž. Kestrel si ve zlomku času vybavila zvuk kladiva o kovadlinu a všechny ty zbraně, které jim Arin vyrobil, a jak snadné by pro něj bylo jich tajně vyrobit ještě mnohem víc, kdyby chtěl.
Dražitel se na ni vrhl.
Velmi snadné.
‚„Ne,“ řekl mu Arin. „Ona je moje.“
Dražitel se zarazil. „Co prosím?“
Arin k nim došel volným krokem a šlápl při tom do krve na podlaze…
Vložil: Adina Janovská