RECENZE Kelley Armstrongová, Město ztracených
16.11.2018
Foto: repro Youtube.com
Popisek: Kanadská spisovatelka Kelley Armstrong se po řadě úspěšných titulů v žánru fantasy pustila i do thrillerových vod, kde může plně zhodnotit své vzdělání v oboru psychologie
Nakladatelství Vyšehrad známe především díky odborné a pečlivé literatuře faktu. Jen namátkou, pokud bychom se podívali na jejich aktuální knihy, nalezneme mezi nimi Vondruškova Průvodce českou historií, Rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československa z pera Jana Rychlíka anebo knižní rozhovor s populárním katolickým knězem Ladislavem Heryánem. Ten mimochodem doporučujeme. Nás mezi těmito víceméně odbornými tituly zaujala detektivka Město ztracených. Tu Vyšehrad vydal na sklonku roku 2018 a podle recenzí, které jsme ještě před čtením nalezli, mělo jít o vynikající četbu. Šlo. I když chvílemi jsme si připadali spíše jako v městečku Twin Peaks.
Casey Duncanová vyšetřuje vraždy, sama však bojuje s temnou minulostí. Aby před manželem ukryla svou přítelkyni, uprchnou do Rocktonu. Jenže město uprostřed kanadské divočiny je útočištěm i pro další ztracené existence. Místní šerif není z dalších uprchlic nadšený, ale potřebuje od Casey pomoc s vyšetřováním sériových vražd. Casey poznává místní obyvatele a zjišťuje, že ne všichni sem utekli před nebezpečím. Naopak. Sami představují větší hrozbu...
Tak zní anotace knihy, od které rozhodně nečekejte klasickou lineární smršť událostí. Kelley Armstrongová se zcela zjevně pustila do reflexe vlastních stavů a svou hrdinku vykreslila takovým způsobem, jaký se na stránkách knih často nevidí.
Už jen úvodních osmdesát – devadesát stran vtáhne čtenáře do děje až uhrančivým způsobem. Budete si totiž připadat jako někde ve snu. I proto jsme výše uvedli legendární Twin Peaks. Styl psaní této Kanaďanky k tomu má totiž blízko. A skutečnost, že se dříve pohybovala na poli fantasy, vyřčený pocit pouze umocňuje. A druhá skutečnost, potvrzující i naše pocity, totiž fakt, že Kelley Armstrongová své vzdělání získala v oboru psychologie, je jen takovou pomyslnou třešničkou na dortu.
Hlavní hrdinkou knihy, která bude mít jistě řadu pokračování, je policistka Casey Duncanová. S tou se setkáváme v jejich přibližně třiceti letech, kdy sedí naproti terapeutce a vykládá jí o tom, jak před několika lety zavraždila. Vlastně zabila. Z právního hlediska jde o dvě různé situace. Terapeutka váhá, ostatně to prý dělaly všechny předešlé, zdali nejde o nějaký vtip či nadsázku. Nejde. Kelley Armstrongová následně hodně suchým a povedeným způsobem zobrazí scénu, kde skutečně umírá muž. Jak k tomu došlo, to pečlivý čtenář zjistí během dvaceti minut četby.
Hrdinka, hodně neortodoxní kriminalistka, která je dost zahleděná do sebe, a o to víc se snaží pomáhat druhým, se následně musí potýkat nejen s vlastním svědomím, ale také s důsledky svého chování. Když je její "přítel" málem zabit, rozhodne se ho opustit a pod novou identitou zmizet kamsi do neznáma. Vezme s sebou i kamarádku ze školy, o níž se stará. Doplňme, že Casey Duncanová pracuje v oddělení pro zvláštní případy, které se věnují násilí, mladistvým a podobně. Jde prostě o lidi, kteří by se s násilím a kriminalitou neměli potýkat, ale bohužel je to přesně naopak.
Duncanová se proto ocitne v divočině, kde nikdo prakticky neví, kdo je ten druhý. Každý tam může být tím, kým chce. A většina se před něčím nebo před někým ukrývá. Doposud byla první třetina knihy vynikající, místy vtipná, místy zarážející. Co se přesunu obou žen do zmíněné divočiny týká, začali pro nás trochu problémy. Děj se odchýlil od hlavní postavy, na kterou jsem si hrozně rychle zvykli a přesunul se do vyšetřování sériových zločinů. Ty na nás zpočátku působili trochu nevěrohodně a trvalo nám, než postavy z Rockstonu nabyly na plasticitě. Prostě ten přesun z přímého vyprávění do nového světa nebyl tak dobrý a idylický, jak jsme si představovali. Celkově jde ale o nadprůměrnou kriminálku, u které je největším problémem její rozsah. Kniha je vcelku hutná a kdyby měla o stovku stran míň, na kráse by jí to rozhodně přidalo.
My si po přečtení Města ztracených neodnášíme ani tak děj, jako spíše tu policistku Casey Duncanovou. Holku od rány, která říká věci na přímo a moc se s ničím nemaže. Taková ostrá dáma, ale určitě nic na bázi Lisbeth Salanderové, to je jiná káva. Kelley Armstrongová chtěla z našeho pohledu skloubit vše, s čím měla doposud praxi: jistou mystičnost, psychologii (což je jak hlavní postava, tak sezení u terapeutů), snovou hravost a napětí. Povedlo se jí to ale jen zčásti, protože jak rychlý měla první polovina knihy spád, tak v té druhé začala ztrácet.
Autorka: Kelley Armstrongová
Název: Město ztracených
Přeložila Martina Šímová
Vydal Vyšehrad, 2018
Hodnocení: 65 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda