RECENZE Tomáš Bandžuch, Dlouhý krok do tmy
12.11.2018
Foto: Mystery Press
Popisek: Tomáš Bandžuch
Ona jedna věc je pustit uzdu své fantasie a vytvořit jakékoli fiktivní dílo, a potom je něco zcela jiného držet se historických událostí, bádat v archivech a snažit se vytvořit mozaiku na základě faktů a dostupných svědectví. Nemluvě o tom, že když se o to historik a politolog Tomáš Bandžuch pokusil ve své literární prvotině pod křídly nakladatelství Mystery Press, že musel počítat s drobnohledem, jelikož jeho náročný titul vychází ke stoletému výročí založení našeho státu.
Ale pojďme postupně. Jak často hovoříme o lásce k lineárnímu ději bez většího počtu postav, k dílu "Dlouhý krok do tmy" jsme přistupovali s jistými předsudky. Po prolistování několika stran bylo jasné, že tahle kniha bude muset být čtena pozorně, detailně a že každý, kdo se do ní pustí, bude muset počítat s jistým dějepisným vhledem. Jedná se přitom o velmi ojedinělou literární přihrádku ´historické krimi´, která se v České republice až tak často nepotkává.
Je podzim roku 1918. Rakousko-Uhersko po zdánlivě nekonečných čtyřech letech války ohlásilo kapitulaci a v lese nedaleko Lomnice nad Popelkou objevila textilní dělnice tělo zavražděné dívky. Závodčí Jindřich Kališ musí vyřešit svůj poslední případ v uniformě c. k. četníka a zároveň první z těch, kdy se bude muset zodpovídat novým československým úřadům. Ale nejen jim. Němci v pohraničí se hlasitě dovolávají práva na samostatnost, na českém území se rakouská správa snaží z posledních sil zachovat staré pořádky a hned za Jizerskými horami čeká na svou chvíli stále ještě bojující císařské Německo.
Ta okouzlující anotace je na místě. Kniha Tomáše Bandžucha (*1986 v Pardubicích) nás zavede do malebného kraje východních a severních Čech. Toulat se budeme nejen zmíněnou Lomnicí nad Popelkou, ale především Starou a Novou Pakou, Turnovem a konečně i Libercem. Zde bude na místě zmínit nepatrný detail, kterým jsou vně obalu překreslené původní mapy. Jedná se o okres Semily a půdorys severočeského Liberce. První mapu „nakreslil Jos. J. Fučík, správce školy ve Lhotě Bradlecké", druhá pochází z mapových sbírek Univerzity Karlovy.
Co se náhledu na titul týká, kriminální linka je jasná. Jenomže to bychom autora velmi podcenili, pokud bychom se nezmínili o skutečném přínosu díla. Jak jsme už řekli, kniha vychází ke stoletému výročí založení našeho státu a Bandžuchova láska k vlasti z ní jen kypí. Fakt, že jde o precizního vědce a spisovatele, svědčí i závěr. Ten taktéž nebývá příliš častým prvkem, ale jednoznačně ukazuje, jak se Tomáš Bandžuch s podklady pro svůj titul pral. Citujme z něho.
„V knize jsou kromě toho zmíněny i některé události, které sice nejsou písemnými prameny nijak podložené, ale které se v dané době velice dobře stát mohly. Není kupříkladu známo, že by se po vyhlášení československé samostatnosti v Nové Pace konaly demonstrace zaměřené přímo proti Oldřichu Kozlanskému. Nicméně existuje celá řada svědectví, že hejtman byl ve městě především kvůli tvrdému postupu proti místním Sokolům značně nepopulární."
Věnovat se jednotlivým postavám, těm skutečným, nebudeme, jelikož bychom zbytečně odvrátili pozornost od opakovaně zmiňovaného smyslu knihy. Na pozadí zločinu, který slouží jako jakási vábnička na čtenáře, se Bandžuch pokusil zobrazit na osudech několika měst v jeho regionu (byť jsou Pardubice situovány o něco jižněji) dozvuky konce první světové války. S velkým přehledem a klidem dokázal seskupit nejen přímá (nebo zprostředkovaná) svědectví té doby, ale především vytvořil kompaktní celek tehdejších událostí. On totiž nehovoří o měsících, letech nebo dekádách, ´Dlouhý krok do tmy´ se vlastně odehrává během několika desítek hodin listopadu léta páně 1918.
Vyjma prologu (26. března 1918) autor na více jak třech stovkách stran rozvrstvil příběh z období od 27. října do 15. prosince 1918. Fakt, jak hodně si dával na popsaných věcech záležet, dokládá ostatně i jeho vlastní sentence. Tu budeme pouze interpretovat. Doložitelnou pravdou knihy je kupříkladu velká cesta tehdejšího mocnáře Karla I. v roce 1918. Císař tehdy navštívil i Starou Paku, jen dvou tisícovou obec v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji.
Bandžuch krom netypického sběru dat učinil progres i v literární dovednosti. Jeho věty jsou jasné, přehledné, avšak z počátku těžko uchopitelné. Je to doopravdy tím velký počtem postav a míst, na nichž se děj odehrává. A jestliže během chvíle z šetření vraždy končíte v Liberci u stolu tamního starosty, trvá, než tomuto tempu přivyknete. Pojďme si tam mimochodem odskočit. V tuhle chvíli ještě upozorníme, že starostou Liberce byl tehdy lékař Franz Bayer, jenž v roce 1918 odmítal připojit město nově vzniklému Československu. Zde rozhovor z titulu.
„Jak to myslíte?" Major Raabe sklepl papíry, na nichž měl sepsány propozice pro obranu Liberce. „Je přeci třeba nalézt slabé body obrany a neutralizovat je. Tohle je osvědčený postup."
„Ne. To je zločin proti civilnímu obyvatelstvu!"
„Jsou to jen Češi," vzdychl Bayer, „a nic se jim nestane..."
Celkový pocit románu je velice pozitivní. Takhle do detailu zpracované období konce války jsme ještě nečetli. O konci té druhé světové, to ano, co se prvního klání a vítězství Dohody týká, tak to bychom mohli upozornit snad jen na nakladatelství Naše Vojsko. Jenomže my jsme na poli beletrie. Autora musíme pochválit nejen za snahu a výsledný dojem, ale hlavně za tu práci za oponou. Těch stovek až tisícovek hodin v badatelně nebo v archivech jsme si vědomi. A na dálku ještě musíme vzkázat, že si Tomáš Bandžuch nad výsledkem své práce zbytečně lámal hlavu. Kritický pohled na knihu snese měřítko velkých titulů a co se faktů týká, jsme si jisti, že nechybil.
Autor: Tomáš Bandžuch
Název: Dlouhý krok do tmy
Vydává Mystery Press, 2018
Cover (mimochodem překrásný): Jindřich Janíček
Hodnocení: 80 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda