RECENZE Jiří Janoušek: Jan Werich za oponou
09.11.2018
Foto: archiv redakce
Popisek: Jan Werich
Tak jako nakladatelství Olympia chystá ke stoletému výročí narození Miroslava Horníčka hutnou publikaci z kategorie literatury faktu, připravil i Práh něco, co by žádný čtenář neměl minout. Jedná o naprosto ojedinělou a strhující knihu, která mapuje život skutečného velikána a nepřehlédnutelné osobnosti Československa. A to nejen po umělecké stránce. Jak už název napovídá, jde o "kroniku" Jana Wericha.
Literatuře faktu se ve svých knižních recenzích KrajskéListy.cz nevěnují často. Ten počet vydaných textů na dané téma by se dal spočítat na prstech jedné ruky. V případě Jana Wericha je ale naše pozornost nutná, ne-li nezbytná. Werich zakořenil v milionech lidí nejen svou rozvahou a nevídaným smyslem pro humor, odvážností, ale zejména v obdobích před a po skončení druhé světové války čněl jako maják a pro mnoho spoluobčanů se stal jistým katalyzátorem dění. Kniha Jiřího Janouška, původně založená na rozhovorech s Janem Werichem, je ovšem podstatná i z jiného úhlu pohledu.
Tím je autorova pokora k Werichově osobnosti a vlastní upozadění. Mohutnému titulu ve skvělé vazbě, kdy i tiskárna (TBB, Banská Bystrica) odvedla profesionální a nadmíru pečlivou práci, totiž dominuje nejen "mluvené" slovo Jana Wericha a desítky doposud nepublikovaných fotografií, ale především niterná korespondence. Ta doprovází právě uvedené snímky a ty tímto způsobem nádherně ožívají. V dopisech najdeme samozřejmě Werichovo alter ego Jiřího Voskovce, se kterým od roku 1927 vystupoval na půdě Osvobozeného divadla, ale rovněž nalezneme výňatky z dobového tisku (LN, 1955), psaní s tajemnicí Jarmilou Týlovou nebo poznámky literárního historika a publicisty Františka Cingera. Koncept publikace je pojat chronologicky, kdy začíná opravdu od píky: Bledý chlapec s přezdívkou Číňan přes sekce Komik a klaun až po trýznivé Loučení. Veškeré bloky knihy, kterou lze číst odkudkoli, jsou uvozeny desítkami fotografií, u kterých nechybí nejen autorova poznámka, ale především ty výše zmíněné pasáže dopisů a jiných hodnotných textů.
Na snímcích lze spatřit jak barda české hudby Karla Gotta, stejně jako herce Petra Nárožného, tak na nich uvidíme ryze soukromé momenty (dovolená, Amerika, rodina). Opravdová hodnota knihy jako celku je těžko uchopitelná a vysvětlitelná. Je vidět, že se Jiří Janoušek ponořil do figury Jana Wericha tak hluboko, jako to dělá například Vladimír Just při výkladech některých z her V+W. Vest pocket revue počínaje a poválečným snímkem Hledá se pan Tau konče. O Werichovi ovšem nejvíce vypovídají především forbíny. Ty původní se prakticky nedochovaly. Svého času se po jejich osudech vydal pátrat filmový archivář, historik, publicista, moderátor a pracovník Národního filmového archivu Karel Čáslavský, ale ani on neuspěl. Žádné předválečné záznamy se totiž nikdy nepořizovaly. Nikoho to tehdy nenapadlo.
Také proto jsme zmínili v anotaci recenze Miroslava Horníčka. Ony předscény, které Werich s Voskovcem vymysleli pro pár svých známých v těch třicátých letech 20. století, se dochovaly. Je jich pár, ale hledejte především ty, kdy Horníček Wericha nečekaně rozesměje. Je vidět, že improvizace v tónech avantgardy a poetismu Devětsilu měla nejen přesah, ale také obrovskou sílu. Jan Werich je v knize nakladatelství Práh ještě navíc oproštěn od letité glorioly. Autor připomíná jeho hokynaření na škole, kdy sbíral nedopalky, vybíral tabák a následně ho po řádném smíchání s vším možným prodával jako nový, stejně tak se nevyhýbá palčivému vztahu v rodině. To ostatně Werich v jednom z dopisů Voskovcovi zmiňuje. Jedná se o složitý vztah s dcerou a manželkou. Ta mimochodem dominuje asi těm nejcitlivějším fotografiím v knize.
Celkový dojem knihy, zařazené mezi ty faktické, je okouzlující. Kdekoli knihu otevřete, naleznete část naší historie. Od nenápadných vzpomínek na Jindřicha Plachtu, přes naťuknutí povahy Vítězslava Nezvala, až po detailní vhled do životů geniálního Jaroslava Ježka a neméně zdatného Jiřího Trnky. Werich zkrátka výjimečné osobnosti přitahoval.
"Jan Werich za oponou" je dílo bez zbytečného přehánění, bez nutné glorifikace Jana Wericha, a navíc je pojato tak realisticky, jak to v minulosti nikdo nezachytil. Nejen Jiřímu Janouškovi a jeho mravenčí práci v archivech náleží za to, co v listopadu 2018 vyšlo, velký dík.
Stačí už jen jediné. Zařadit knihu mezi povinnou literaturu, jelikož Osvobozené divadlo je doposud jednou z maturitních otázek. Velice milou formou (navíc na stovkách stran) pomůže nejen studentům, ale i jejich kantorům. Jak už jsme řekli na začátku, ono se totiž nejedná ani tak o knihu, jako spíše o encyklopedii, o kroniku Jana Wericha a vlastně i celého dvacátého století československého národa.
Název: Jan Werich za oponou
Autor: Jiří Janoušek
Vydává Práh, 2018
Hodnocení: 91 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda