Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Život není vždycky fér. Když ale najdete místo zásnubního prstýnku v ložnici jinou…

06.11.2018
Život není vždycky fér. Když ale najdete místo zásnubního prstýnku v ložnici jinou…

Autor: Twitter

Popisek: Jo Watson

Nezhroutit se, ale vybruslit se ctí i z té nejbizarnější situace, to dá někdy pořádně zabrat. Když ale řešení překombinujete, může být ještě mnohem hůř. Romantický příběh Svatba naoko vydalo nakladatelství XYZ.

Populární jihoafrická autorka romantických a humorných knih pro ženy a dívky jo Watsonová, známá coby velká sběratelka barevných kýčovitých věcí, přichází tentokrát s příběhem, o němž lze říci, že je poněkud překombinovaný. Ale ruku na srdce – nepotkala vás také v životě náhodou tak zběsilá eskapáda, že vám ji stejně nikdo nikdy neuvěří? Ty nejbláznivější fantasmagorie totiž tu a tam píše sám život.

Hrdinka příběhu Annie dobře ví, že život není vždycky fér. Někdy vyhraješ, jindy prohraješ. A někdy náhodou přijdeš domů z práce dřív a nachytáš svého přítele s jeho kolegyní v situaci, kterou si nedovedeš představit ani v těch nejdivočejších snech. Navíc v den, kdy čekáš zásnubní prstýnek.

Svatba naoko

Důležité je se z toho nezhroutit a jít dál – třeba se vydat na tropickou dovolenou a užívat si, co to jde. Ale ani to Annie nevyjde, protože ve stejném hotelu narazí na svého bývalého a jeho novou přítelkyni. Zoufalé situace si žádají tak trochu zoufalé činy a Annie nenapadne nic lepšího než předstírat, že je na dovolené taky s novým partnerem.

Přímo na jedničku ho sehraje Chris, sympatický scenárista, s nímž se Annie seznámí na pláži.  Podaří se jí vybruslit ze šlamastyky se ctí a vyléčit zlomené srdce? A pomůže na oplátku ona Chrisovi překonat tvůrčí blok? A jak dlouho jí bude trvat, než si uvědomí, že na Chrise myslí víc, než na svého ex?

Autor: Jo Watsonová
Žánr:
romantika
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Vypadala jsem jako zrůda. Klidně mě mohli vystavovat vedle vousaté ženy a polykače ohňů; jo, pro ty bych představovala důstojnou společnost. Ušklíbla jsem se vlastní idiocii a zjistila, že mám spálené i rty. Tím padala možnost začít si s instruktorem šnorchlování, vlastně s jakýmkoliv mužem. Ne snad, že bych podobné dovolenkové povyražení dychtivě vyhlížela.
Naštěstí jsem si dovezla lahev hydratačního mléka po opalování. Pořád jsem nemohla uvěřit, že jsem to dopustila. Začala jsem na sebe plácat chladivou bílou tekutinu, ale žhaví, vyschlá kůže ji vpíjela rychle jako žíznivý velbloud. Palčivý pocit polevil asi po deseti namazáních a já si vzpomněla na Laptopáče.
Pomyslela jsem na jedinou věc:
Proč jsou muži takoví podrazáci? Vůči mužům jsem si vypěstovala absolutní nedůvěru. Většinu z nich – možná všechny – jsem podezřívala z lhaní, nevěry a především z toho, že jsou to odporná a zlá prasata. Předem jsem se ke každému muži stavěla přecitlivěle, číhavě, nedůvěřivě. A určitě právem.
Když mi muž dá přednost ve dveřích, jsem si jistá, že až ho předejdu, bude mi zírat na zadek.
Když mě muž pustí ve frontě před sebe – totéž.
Když se muž opozdí na schůzku – tak se někde opíjí s kámoši a flirtuje s ženskými.
Jde-li koupit mléko, určitě si cestou odběhne zašukat se sekretářkou.
A když jde se znamým na golf, podle mě se vypravili ubíjet tulení miminka.
Často jsem si vybavovala Trevvovy pozdní příchody, konference a charitativní akce mimo město a spoustu dalších akci, na které jsem ho nedoprovodila, protože: „Kotě, nudila by ses k smrti. Vůbec by se ti tam nelíbilo.“
Během posledních šesti měsíců jsme v podstatě žili jenom vedle sebe. Ty známky tu byly, měla jsem je přímo před sebou, ale buď jsem je přehlédla, nebo jsem je ignorovala.
Živě se mi vracel hlavně jeden večer. Trevv byl zase na nějaké akci „co nebyla mým šálkem kávy“, přinejmenším podle Trevva. Až teď mi došlo, že tu výmluvu používal až moc často, ale ani jednou z dvorného ohledu k mým citům, ale aby mohl co nejvíc času trávit s Tess. Poslední dobou jsem mu byla pořádně na obtíž.
Jednou jsem ho dokonce doprovodila, ale kvůli tomu jsem prožila jeden z nejtrapnějších večerů svého života. Od první chvíle jsem měla pocit, že všichni v místnosti na mě zírají a něco si špitají. Tehdy jsem usoudila, že ze závisti; měla jsem nejmódnější kabelku Chloe, která se ještě ani nedostala na pulty, a na sobě jsem měla pohádkové šaty od návrhářské hvězdičky, která měla šmrnc. Až teď mi bylo jasné, že na mě všichni civí, protože vědí, o čem jsem neměla potuchy.
„Chudák holka, jestlipak ví o Trevvovi a Tess?“
„Můj ty bože, nechce se mi věřit, že ji přivedl! Vždyť tu je Tess!“
Moc by mě zajímalo, kolik z našich společných přátel o tom vědělo, případně kolik aspoň mělo podezření, ale neřekli mi to. Ještě teď jsem se propadala studem. Vzpomněla jsem si na všechny večeře s přáteli, které jsme spolu navštívili, a jak jsem mu s jeho nejlepším kamarádem šla vybrat dárek ke třicetinám. Z vědomí, že to věděli všichni kromě mě, se mi zvedal žaludek. Určitě jsem byla terčem posměšků! A Trevv se s kámoši asi mohl přetrhnout smíchy, že spí s tím nejvíc sexy děvčetem na světě, a jeho nablblá přítelkyně o tom nemá páru?
Bože! Už jen ta myšlenka mě doháněla k šílenství. Radši jsem na to zkusila nemyslet a donutila jsem se převléknout a přichystat na večeři.
Na doruda spálený obličej jsem si napatlala polovinu lahvičky makeupu, takže jsem vypadala, jako bych měla nasazenou škrabošku. Popraskané rty jsem zkusila zamaskovat tlustou vrstvou lesku. Dost jsem připomínala hodinovou štětku. Ale co, čert to vem! Tedy, ne snad, že bych na někoho chtěla udělat dojem a vůbec, ale nějaký přivýdělek bokem by se mi docela hodil.
Mířila jsem k baru s pocitem, že ze mě sálá horko na několik metrů daleko. Byla jsem přesvědčená, že všichni se po mně ohlížejí. Zachovala jsem však odhodlaný – i když dusivě spálený – výraz a kráčela tak rychle, jak jen mi drsné tření vzduchu o sežehnutou kůži dovolilo.
V šeru vypadal hotel jako z pohádky. Světla podél cest a ozářených oken osvítil nejen bílý písek, ale i moře, které oslnivě jiskřilo, jako by do vody někdo převrhl plechovku zlaté barvy.
Bujná tropická zeleň zalitá zelenými světly vypadala ještě pohádkověji a restaurace byla neuvěřitelně přepychová a originální. V podstatě šlo o ostrov uprostřed jezírka, kam vedl malý most; echm, tak úzký, že bych po pár drincích šla přes něj jenom nerada.
Po jedné straně ostrova bar sousedil s vodou, takže host mohl k pultu doplavat a srkat ze skleničky, aniž by musel vylézt z jezírka. Rozhodla jsem se toho brzy využít.
O co jsem však nestála ani náhodou, tak to bylo setkání s Laptopáčem. Seděl u střední části barového pultu zase s prsty zvednutými těsně nad klávesnicí. Zkusila jsem se ztratit mezi lidmi, ale…
„Hej!“ zavolal. Ztuhla jsem. To je na mě?
„Hej, sluníčko!“
No super. Tak svou jízlivost na pláži nezapomněl…

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace