Bohemian Rhapsody se soustředí hlavně na muziku, a to je škoda. Premiéry Pavla Přeučila
01.11.2018
Foto: CinemArt (stejně jako všechna fota v galerii)
Popisek: Bohemian Rhapsody: Film začíná a končí nezapomenutelným vystoupením skupiny Queen na koncertu Live Aid. Live Aid byla jednou z nejdůležitějších kulturních událostí 80. let, která svedla dohromady největší světové hvězdy, které 13. července 1985 koncertovaly na dvou pódiích, na londýnském stadionu Wembley a stadionu Johna F. Kennedyho v Philadephii. Organizátoři koncertu Bob Geldof a Midge Ure chtěli získat prostředky pro hladomorem postiženou Etiopii. Koncert byl jedním z největších satelitních a televizních přenosů všech dob, celková sledovanost byla 1,9 miliardy diváků ve 150 zemích světa
FOTOGALERIE Na film Bohemian Rhapsody jsem se vysloveně těšil. Muzika Queenů a hlas Freddieho Mercuryho nejspíš nenechají chladným žádného fandu tohoto hudebního žánru. Život neřízené střely, jakou Freddie bezesporu byl, jeho strhující se odevzdávání publiku se vším všudy a jeho schopnost přivést do varu nejpočetnější publikum v historii, to všechno ve filmu je. Jsou ale i momenty, které ve filmu tak trochu chybí a je to škoda.
Co se filmu nedá upřít, je to, že jde o opravdu velkolepou hudební jízdu, postavenou na těch nejznámějších hitech Queenů. Freddie Mercury je king, božský idol, jehož život je dodnes námětem mnoha příběhů, spekulací a mnohdy i fám. To, co nám předkládá režisér filmu Bryan Singer je tak trochu učesaná verze jeho krátkého, ale bouřlivého života, podaná formou krátkých sekvencí a rychlých střihů. Někdy je až na škodu, že klíčové okamžiky Freddieho života proběhnou na plátně bleskovým tempem a přeskočí rychle do další kapitoly.
Natáčení s problémy
Natáčení filmu provázelo od počátku dost problémů. Nejvíce jich bylo se samotným režisérem. Singer si bohémskou rapsodii vyložil po svém a jako bohém přistupoval i k natáčení. Na jeho chování si stěžovali jak producenti filmu, tak i představitelé jednotlivých rolí. Na natáčení chodil zásadně pozdě, nebo nepřišel vůbec. Po Dni díkuvzdání v roce 2017 zmizel nadobro a tři dny o něm nebylo slyšet. Navíc se stal jednou z obětí monstrakce, zvané #MeToo, a byl obviněn ze sexuálního napadení sedmnáctiletého chlapce v roce 2003. Studiu 20th Century Fox nezbylo nic jiného, než Singera vyhodit a nahradit jej jiným režisérem. Ve hře byl zpočátku i Ridley Scott, ale nakonec padla volba na Dextera Fletchera, který film také dokončil
Dominují hlavně hity
Je logické, že oba režiséři se snažili nevybočit z linie, která má být oslavou mimořádného talentu Freddieho Mercuryho, člověka, který vzdoroval stereotypům i běžným konvencím a stal se jedním z nejoblíbenějších muzikantů na planetě. Září jako kometa až do chvíle, kdy se pokusí o sólovou kariéru. Když poměrně tvrdě narazí, vrací se zpět ke kapele, právě včas, aby připravili úžasnou show pro Live Aid v roce 1985. Zatímco čelí tvrdé diagnóze AIDS, Fredie připravuje skupinu na jedno z největších představení v historii rockové hudby. Ve filmu je řada okamžiků, kdy vám běhá mráz po zádech, zejména když slyšíte takové hity, jako „We Will Rock You“, „We Are the Champions“ nebo „Bohemian Rhapsody“, která je ústředním motivem.
Zkratkovitost filmu škodí
Na druhé straně film Bohemian Rhapsody vypadá, že jej stvořila skupina lidí, postrádajících smysl pro realitu, lásku a milosrdenství. Je to jeden z filmů, kde všechno, co ústřední postava prožívá, ty nejvýznamnější okamžiky jejího života proběhnou najednou v několikavteřinových, tvrdě ustřihnutých sekvencích. Tvůrčí inspirace u Fredieho přichází jako blesk a stejně rychle se divák ocitá v úplně jiné době bez toho, aby dostal trochu hlubší pohled do Mercuryho duše a na to, co se v ní odehrává. Je otázkou, zda to byl Singer, Fletcher nebo producenti či scenárista, kdo se rozhodl ukázat Mercuryho homosexualitu jako realitu, které sám zpěvák zpočátku nemůže čelit, i jako ponuré pokušení ve chvíli, kdy je podle scénáře filmu jakoby unesen z kapely bandou homosexuálů.
Malek je Mercury jako živý
Nicméně, jedno se filmu upřít nedá, a to je živočišná síla hlavního představitele Freddieho, kterého hraje Rami Malek. Tenhle chlapík, jako by skutečnému Freddiemu z oka vypadl, vystupuje jako Freddie, mluví jako Freddie a dokonce zpívá jako Freddie. Jeho výkon je zábavný, energický a plný toho největšího charismatu. Zcela výjimečně dokáže napodobit Freddieho pohyby i mimiku. Mercury byl skutečným kingem a Malekův výkon je stejně královský. Dokonce i ve chvílích, kdy jde o náročné vokály, dokáže Malek fantasticky zabodovat. Jeho hlas je s Mercurym neuvěřitelně sladěný a když dosahuje vrcholu, máte pocit, že jste na skutečném koncertě krále rocku.
Bohemian Rhapsody stojí za vidění
Pocity z filmu jsou každopádně poněkud rozporuplné. Přestože u nás se setkává převážně s příznivou kritikou, v Americe jej spousta recenzentů roztrhala na cucky. Bavil jsem se, to ano, s chutí jsem poslouchal hity, které přivádějí miliony lidí do vytržení, ale chyběl mi trochu hlubší pohled do Mercuryho soukromého života. Chvílemi jsem měl pocit, že film uměle cosi skrývá. Přispěla tomu mnohdy i dost temná kamera, která v některých záběrech, nevím z jakého důvodu, zabírá až příliš tmavé scény, takže i když se herci snaží, seč můžou, z jejich práce není ve tmě moc vidět. Nicméně jde v každém případě o vyjímečný hudební film, který by měl vidět každý fanda Queenů.
Vložil: Pavel Přeučil