Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Dostálovy Trofeje a ztráty: Příběh samé překvapení

23.10.2018
RECENZE Dostálovy Trofeje a ztráty: Příběh samé překvapení

Foto: Rajče / J. Průšek

Popisek: Spisovatel Aleš Dostál na autorském čtení

Není u nás – stejně jako v celém rychle se globalizujícím světě – mnoho autorů, kteří se nesmířili s rozpadem literatury na konzumní četbu a na skutečně uměleckou tvorbu a neztratili čtenáře. Aleš Dostál (ročník 1946) je z nich. Dokládá to úroveň i nemalý čtenářský ohlas jeho dosavadního díla. Po devíti knihách, z nichž prvotina Řeky pramení v horách se už dočkala rozšířené reedice, přišel nyní s desátou, s románem, který se v rukopise jmenoval prostě Obora a na trh se dostává pod názvem Trofeje a ztráty (Knižní klub, Praha 2018, 352 stran.).

Už to je překvapení. Zkušený autor knih povídek a jedné novely vydává poprvé románovou skladbu. Napsat dobrý román není větší ani menší umění než napsat dobrou povídku, je to jiné umění. A hned druhé překvapení. Trofeje a ztráty jsou román hned třikrát pozoruhodný. Čte se jedním dechem a čtenář na konci má chuť číst příběh znovu, tak jako si říkáváme, že takové jídlo si musíme co nejdřív zase dát a pořádně je vychutnat, anebo že s takovým člověkem, s nímž nás svedla šťastná náhoda, byla by radost opět pobýt.

 

Autor Trofejí a ztrát je takový vypravěč. Vypráví příběh plný překvapení. Ústřední postava Ivana Doubravová právě rozdala vysvědčení, jede s dcerkou domů, za volantem vesele haleká semaforskou písničku Sádlo na chleba, do vlasů kvítí, víc už netřeba, budem se mít, těší se, že hned naloží kolegu partnera a vyrazí na prázdniny u moře – a bác, partner odmítne jet, konečně mu přišel zedník zvelebit fasádu, životem už poučená zkoušená pětatřicetiletá kantorka nezaváhá, vzdá se cesty na jih i partnera, už u něho nejsou doma, sbalí svých pět švestek, zamíří k rodičům, a další rána: rodiče se právě stěhují na venkov do bývalé hájenky v oboře, navrácené jim v restituci, dceři a vnučce nezbude než se přidat k Oltcitu rodičů a vozu s nábytkem, a překvápko do nešťastné třetice: bývalá hájenka ještě nevyklizena a „asi na měsíc“ se všichni usalaší ve své bývalé lovecké chatě bez elementárního příslušenství. Řetěz  překvapení všeho druhu střídavě milých i hrozných se pak v ostrém tempu vine až do samého konce a recenzent si nemůže dovolit kazit čtenáři radost a prozrazovat, ba ani naznačovat. Smí však vypočítat, že jsou to překvapení v reálné podobě restitucí, v lidech, kteří nejsou vždy takoví, jak se předvádějí a jak třeba slibně voní, a hlavně v přírodě, konkrétně v oboře oplývající zvěří a ptactvem.

A příkaz „ani nenaznačovat“ přece jen poruším, když prozradím, že „budem se mít“ z první stránky románu dochází tu škodolibých, tu příjemných a nakonec tak radostných naplnění, že román vrcholí až úsměvnou parodií na kýčovitý happyend. 

Aleš Dostál je z autorů, který si nemusí nic vymýšlet, stačí mu ostrý zrak a vidí, jak to ve světě, v přírodě a v lidech chodí. Kdysi dávno mi kamarád řekl, když jsem odložil brýle, že vypadám jako myslivec. Až časem a plně až nyní při Trofejích a ztrátách mi došlo, že skutečný myslivec je člověk bez brýlí, musí přesně vidět. A Dostál je celoživotní myslivec. Vystudoval lesnickou fakultu v Brně, pracoval jako lesní technik na Bruntálsku, pak ve Vrbně pod Pradědem, na Šumpersku a v Radkově na Opavsku, kde zakotvil a dosud žije, podniká a píše; u Lesů ČR se stal revírníkem. A vzápětí po vojně založil roku 1970 chovatelskou stanici Aledos (akronym jeho jména); firma se dnes věnuje psím plemenům Jezevčík hladkosrstý a Modrý gaskoňský basset. Ze svých prvních dvou desetiletí práce v lese Dostál vytěžil v letech 1981-1988 tři povídkové knihy s lidmi odhodlanými „bránit les stejně jako své ideály“, řečeno slovy slovníkové příručky. Pak na knižním trhu třiadvacet (!) let absentoval, pustil se do podnikání a stále bez (růžových i černých) brýlí sledoval proměny společnosti i přírody, zůstávaje myslivosti (která je mu, už etymologicky, neodmyslitelná od pronikavé mysli) a potřeby poctivosti věren, střádal zkušenosti s dobráky i podvodníky, a z toho, co zažil a pronikavým zrakem viděl, vydal počet v šestici dalších povídkových knih. Pozornějšímu čtenáři neuniknou motivy, s nimiž se setkává nyní v Dostálově prvním románu, jako je např. soudce nadržující myslivcům.

První pozoruhodnost románu: při jeho značném rozsahu hemingwayovský lakonický styl, jakým vynikají knihy Milana Kundery a jehož působivost je v dokonalém vykořistění jakoby příležitostných  výroků; například dočasný partner na začátku příběhu Ivaně vyčte, že „nemá žádný vztah majetku“; z toho motivu se rozvíjí pak jedno celé téma románu. Aleš Dostál čaruje i se jmény. Ivana, která se bojí klíšťat a lesa vůbec, protože v pubertě prodělala těžkou encefalitidu, je příjmením lesu předem paradoxně upsána, Doubravová je přece od doubravy, dubového (!) lesa.  

Druhou pozoruhodnost Trofejí a ztrát vidím v tom, že rehabilitují a oživují zdánlivě překonaný žánr výchovného románu, odpuzujícího svou didaktičností. Dostál toho dosahuje kolumbovským postavením vejce na špičku. V románě, jehož nominálně a ději je ústřední hrdinkou v mnohém pošetilá úča Ivana, s půvabnou nepřekonatelnou chytrostí dominuje zprvu jedenáctiletý žabec Eva, jejíž jméno koncentruje všecky přednosti vědoucích a neodolatelných žen. To ona „vychovává“ svou matku a ne jenom ji, ale i čtenáře – v poznání přírody, myslivosti, ale i povah sousedů a obchodních partnerů a koneckonců i lásky. 

Konečně třetí pozoruhodnost Dostálova románu je v tom, že uspokojí jak hltače konzumního čtiva, vyžadujícího na konci šťastné vdavky, tak také čtenáře nejnáročnější; kteří si pošmáknou nad odstřelem různých diskutovaných pojmů výroky jako „říkalo se tomu znárodnění“, ironickým shrnutím pochybné podnikatelské strategie jako „nejdříve vinárna, pak fasáda“ i trpké zkušenosti s partnery kolegy „učitele příště nebrat“. Díky rovněž humornému nadhledu nad ach tak lidskými tužbami i nad historickými událostmi stal se zdánlivě jen rodinný příběh stále očekávaným velkým společenským románem o proměnách naší země a lidí posledních třiceti let. A protože je to román skrznaskrz šťastně výchovný, pomůže patrně i nejednomu konzumentu kýčovitého čtiva najít touto knihou, rozmarně místy přehánějící až ad absurdum, porozumění lepší próze. 

Vladislav Vančura psával do svých telegraficky lakonických lektorských posudků, že té které knize předpovídá čtenářský úspěch. Rád ho napodobím: předpovídám Trofejím a ztrátám celou řadu reedic.                                                                                                                   

Milan Blahynka   

Vložil: Redaktor KL