Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jedna vražda, dvě soupeřící mocnosti… jen o mrtvou dívku ale nejde. Kdo koho vlastně ovládá?

17.10.2018
Jedna vražda, dvě soupeřící mocnosti… jen o mrtvou dívku ale nejde. Kdo koho vlastně ovládá?

Autor: thewrap.com

Popisek: Michael Crichton

Klasickou detektivku Michaela Crichtona, jejíž příběh se odehrává na pozadí obchodní a technologické války mezi dvěma mocnostmi, jste možná kdysi viděli v kině. Nyní si ji můžete vychutnat se vším všudy. Román Vycházející slunce vydalo v revidovaném překladu Vladimíra Hanáka nakladatelství Plus.

Při slavnostní recepci v budově japonské firmy Nakamoto je nalezeno tělo mladé Texasanky Cheryl Austinové. Vyšetřováním jsou pověřeni příslušník speciálních diplomatických služeb Peter Smith a znalec japonské kultury John Connor, hned od začátku je ale jasné, že Japonci mají pramalý zájem na tom, aby se celá záležitost vyšetřila. Když navíc vyjde najevo, že někdo manipuloval se záznamem z videokamer, které mohly zločin zachytit, začínají si oba policisté uvědomovat, že v případu jde o mnohem víc než o zavražděnou dívku…

Vycházející slunce

Román Michaela Crichtona z roku 1992 je klasickým detektivním příběhem, který se odehrává na pozadí obchodní a technologické války mezi dvěma mocnostmi, Spojenými státy a Japonskem. Crichton těží z hluboké znalosti tématu a vykresluje v románu sugestivní obrázek západního světa, ovládaného světem východním. Kniha byla v roce 1993 zfilmována, v hlavních rolích se objevili Wesley Snipes, Sean Connery a Harvey Keitel.

Autor: Michael Crichton
Žánr:
detektivka, román
Nakladatelství:
Plus

Ukázka z knihy:

„Pozemní linky“ znamenalo neužívat rádia, aby naše hovory ne­mohly být zachyceny sdělovacími prostředky, které monitorují policejní frekvence. V jistých situacích to byl standardní postup. Kdykoliv jela Elizabeth Taylorová do nemocnice, přešli jsme na pozemní linky. Nebo když nedospělý syn někoho významného zemřel při srážce aut, použili jsme je také, abychom měli jistotu, že se to rodiče dozvědí dřív, než jim televizní štáby začnou bouchat na dveře. Pro takové věci jsme používali pozemní linky. Nikdy předtím jsem však neslyšel, že by byly použity při vraždě.
Přesto jsem při jízdě do města poslušně nepoužil telefon v autě a poslouchal rádio. Vysílali tam zprávu o postřelení tříletého chlapce, který je nyní od pasu dolů ochrnutý. Byl svědkem loupeže ve večerce. Zbloudilá kulka ho trefila do páteře a byl –
Přepnul jsem na jinou stanici, kde vysílali rozhovor s japonskými hosty. Před sebou jsem viděl světla mrakodrapů ve středu města, jejichž vrcholky mizely v mlze. V San Pedro jsem sjel z dálnice, abych se dostal ke Connorovi.
O Johnu Connorovi jsem věděl, že žil nějakou dobu v Japonsku, kde se naučil jazyk a poznal tamní kulturu. V jednu dobu, v šedesátých letech, byl jediným policistou, který hovořil plynně japonsky, i když Los Angeles mělo největší japonskou populaci mimo domácí ostrovy.
Teď má policie samozřejmě víc než osmdesát příslušníků, kteří mluví japonsky – a řadu těch, kteří se jako já snaží tu řeč naučit. Connor šel před několika roky do penze. Ale styční důstojníci, kteří s ním dělali, se shodli, že byl nejlepší. Říkalo se o něm, že pracuje velmi rychle, často vyřešil případy za pár hodin. Měl reputaci zkušeného detektiva a mimořádného zpravodajce schopného dostat informaci ze svědků jako nikdo jiný. Ale nejvíc ze všeho ho chválili za vyvážený přístup. Jeden mi řekl: „Pracovat s Japonci je jako balancovat na provaze. Dříve nebo později všichni spadnou na jednu nebo na druhou stranu. Někteří dojdou k závěru, že Japonci jsou báječní a nemůžou udělat nic špatně. Ostatní dojdou k závěru, že Japonci jsou zločinci a hajzlové. Ale Connor si vždycky udržuje balanc. Stojí uprostřed. Vždycky přesně ví, co dělá.“
John Connor žil v průmyslové oblasti za Sedmou ulicí, v bytě nad velkým cihlovým skladištěm vedle depa dieselových kamionů. Nákladní výtah v budově nefungoval. Vyšel jsem do třetího patra a zaklepal na jeho dveře.
„Je otevřeno,“ ozvalo se.
Vstoupil jsem do malého bytu. Obývací pokoj byl prázdný a zařízený v japonském stylu: rohože tatami, zástěny šodži a dřevem obložené stěny. Kaligrafické svitky, černý lakovaný stůl, váza s jednou orchidejí.
Vedle dveří byly položené dva páry bot. Jedny byly mužské, masivní. Druhé ženské na vysokých podpatcích. „Kapitán Connor?“ zeptal jsem se.
„Za minutku.“
Zástěna šodži se rozevřela a objevil se Connor. Byl překvapivě vysoký, možná metr devadesát. Měl na sobě jukatu, lehký japonský oděv z modré bavlny. Odhadl jsem ho na padesát pět let. S rozložitými rameny, plešatějící, s přistřiženým knírkem, ostrými rysy, pronikavýma očima. Měl hluboký, klidný hlas.
„Dobrý večer, poručíku.“
Potřásli jsme si rukama. Connor si mě prohlédl od hlavy k patě a spokojeně pokývl. „Dobré. Velice reprezentativní.“
„Pracoval jsem dřív s novináři. Člověk nikdy nevěděl, kdy bude nutné objevit se před kamerami.“
Přikývl. „A teď máte službu na zavolání jako příslušník Speciálních služeb?“
„Správně.“
„Jak dlouho děláte styčného důstojníka?“
„Šest měsíců.“
„Mluvíte japonsky?“
„Trochu. Chodím do kurzu.“
„Dejte mi pár minut na převléknutí.“ Otočil se a zmizel za zástěnou šodži. „Je to vražda?“
„Ano.“
„Kdo vám to oznámil?“
„Tom Graham. Velící důstojník na místě zločinu. Řekl, že Ja­ponci trvají na přítomnosti styčného důstojníka.“
„Rozumím.“ Následovala odmlka. Ozvala se tekoucí voda. „Je to běžný požadavek?“
„Ne. Ve skutečnosti jsem ještě neslyšel, že by se to stalo. Obvykle o něj žádají policisté, protože mají jazykové problémy. Ještě jsem neslyšel, že by styčného důstojníka žádali Japonci.“
„Ani já ne,“ prohlásil Connor. „Žádal Graham, abych tam byl? Protože s Tomem Grahamem se ne vždy shodneme.“
„Ne, Fred Hoffmann navrhl, abych vás vzal. Zdálo se mu, že nemám dost zkušeností. Řekl, že vám zavolá.“
„Takže vám volali domů dvakrát?“ zeptal se Connor.
„Ano.“
„Rozumím.“ Opět se objevil, měl tmavě modrý oblek, vázal si kravatu. „Zdá se, že času není nazbyt.“ Mrkl na hodinky. „Kdy volal Graham?“
„Kolem deváté.“
„Potom už uplynulo čtyřicet minut. Pojďme, poručíku. Kde máte auto?“
Spěchali jsme dolů…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace