Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hrát s kytaristou ze System of a Down? Nabídka, která se neodmítá, říká gruzínsko - český bubeník

13.10.2018
Hrát s kytaristou ze System of a Down? Nabídka, která se neodmítá, říká gruzínsko - český bubeník

Autor: Rock and All

Popisek: Roman Lomtadze

ROZHOVOR VIDEO A právě to se povedlo českému bubeníkovi, devětatřicetiletému Romanovi Lomtadzemu, který se narodil v gruzínském Tbilisi a následně se přesunul do České republiky. Tady studoval konzervatoř a později působil například ve skupinách King Size, Kamil Střihavka and Leaders; Woo-Doo Band, Laura a její tygři nebo Čechomor; hostoval také v Gaia Mesiah a Arakainu. Před necelými jedenácti lety se Roman přestěhoval do USA, kde rovněž hudebně působil (mj. v souborech Send The Sages nebo Xodady).

Daron Malakian album Dictator, které vyšlo letos 20. července, natočil kompletně celé už před šesti lety. K vydání pod hlavičkou Daron Malakian and Scars on Broadway došlo až teď, neboť Daron zamýšlel písně schovat pro případný studiový návrat System Of A Down. K tomu však doteď nedošlo.

 

V České republice jsi bubnoval například v Arakainu a Čechomoru. Jak ses dostal k Daronu Malakianovi a jeho Scars on Broadway?

Nebylo to jednoduché, mezi působením v českých kapelách a Scars uběhlo deset let snažení a dřiny. V roce 2007 jsem odjel do Los Angeles a loni v září jsem si začal uvědomovat, že jsem v Americe už deset let a možná by stálo za to zkusit zase něco jiného. Nechtěl jsem zpět do Prahy, začít opět hrát s kapelami a jezdit po stejných štacích jako předtím. Přišlo mi hodnotnější a zajímavější zamířit do Liberce, který považuji za svůj domov, a vše, co jsem se naučil, předat mladé generaci a učit na tamější základní umělecké škole, kde jsem v roce 1992 začínal. Myšlenky jsem rozvinul do reálného plánu a dva dny poté, co mě to poprvé napadlo, jsem se začal připravovat na ukončení všech mých aktivit v USA.

K čemuž nakonec nedošlo.

Zavolal mi Orbel Babayan, jeden z nejlepších kytaristů v Los Angeles, se kterým jsem se před lety potkal v Kanadě na turné, kde jsme společně hráli s jednou popovou zpěvačkou. Tehdy jsem mu řekl, že jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl právě pro L.A., je Daronova hudba. A Orbel mi po těch letech zavolal a řekl mi, že občas jamuje s Daronem, tak jestli nechci přijít a zahrát si s nimi.

 

Nemusím se ani ptát, zda jsi nad tou nabídkou váhal…

Pomyslel jsem si, že se mi přece jen před odjezdem splní jeden z mých snů a odvezu si do Liberce ještě jeden super zážitek. Za pár dní jsme se sešli, zahráli si a netrvalo dlouho a opět mi nabídli setkání. Byl to zvláštní pocit, ale za deset let v L.A. jsem takových situací zažil spoustu a nevěnoval jsem tomu nějak pozornost. Ale po druhém setkání mě pozvali znovu. Ani jednou jsme nehráli skladby Scars on Broadway, ale písně, které jsem neznal. Po třetím jamování jsme seděli, koukali jsme na fotbal a Daron se mě zeptal, jestli znám Scars a zda umím zahrát jejich songy. Odpověděl jsem, že jsem největší fanoušek skupiny a zvládnu je na bicí i pozpátku.

 

Co ti na to Daron řekl? 

Že tři dny jamování byly v podstatě konkurz a já prošel. A pokud chci, bere mě do kapely. Poté, co jsem mu odvětil, že rozhodně ano, jsme dál koukali na fotbal. (smích) Odjezd do Liberce jsem tedy zatím odsunul.

Prozradil ti, proč si vybral právě tebe?

Během těch tří dnů jsme toho hráli fakt hodně, ale pamatuji si jednu skladbu, kterou jsem do té doby nikdy neslyšel. Začali jsme hrát a já si lámal hlavu s tím, jaké bubenické přechody neboli breaky do ní zahrát. Skladba plynula a já jsem hrál pořád jeden rytmus jak AC/DC, ani jeden úder navíc. Prostě jsem cítil, že do ní break nepatří. V hlavě jsem si pak říkal, jestli jsem něco nepodělal, když jsem hrál až tak jednoduše. Po pár týdnech mi Daron sdělil, že si mě nevybral do Scars kvůli tomu, kolik not dokážu zahrát a jak rychle, ale kvůli tomu, že jsem v té písni nepoužil žádný break. On ji totiž tak napsal. Jsem zpětně rád, že mě tam nenapadlo něco vlastního a že jsem vycítil, jak byla myšlená.

 

Utkvělo ti v hlavě první setkání? 

Poprvé jsem přišel do zkušebny a Orbel s Daronem na mě už čekali. Měl jsem na zádech obrovský kulatý futrál s činely a dveře do místnosti se neotevíraly úplně dokořán. A já se v nich zašprajcl. Daron seděl na gauči, vstal a chtěl mi podat ruku, ale já se nemohl ani hnout. Tak tam tak stál s protaženou rukou a přitom neviděl, že jsem se zasekl. Udělal pár kroků ke mně, podali jsme si ruce a já měl za sebou úvodní trapas. V duchu jsem si řekl: „No a co, stejně jedu do prdele, tak ať si myslí, že jsem idiot.“ (smích)

 

Pokračování zítra

Milan Říský

 

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace