Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Před sto lety byla přepsána mapa Evropy. Na co doplatila jedna z největších monarchií?

12.10.2018
Před sto lety byla přepsána mapa Evropy. Na co doplatila jedna z největších monarchií?

Autor: ustrcr.cz

Popisek: Profesor Jan Rychlík

Sté výročí konce 1. světové války a vzniku Československa je příležitostí připomenout si okolnosti, za nichž byla v závěru do té doby nejničivějšího konfliktu přepsána mapa Evropy, přinejmenším té střední a východní. V monografii 1918 – Rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československa, kterou vydává nakladatelství Vyšehrad, se tomuto tématu věnuje historik Jan Rychlík.

Rozpad mnohonárodnostní habsburské monarchie autor sleduje nejen z hlediska národnostních aspirací Čechů a Slováků, ale z pohledu všech jejích národů. Kniha ukazuje, že představy a požadavky jednotlivých národů monarchie byly vzájemně neslučitelné a realizace jednoho programu byla možná vždy jen na úkor národního programu jiného. Problém monarchie tedy nebyl v tom, že by nechtěla vyřešit své národnostní problémy, ale v tom, že tyto problémy byly neřešitelné.

1918 - Rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československa

Profesor Jan Rychlík je český historik, odborník na moderní dějiny slovanských národů. Badatelsky se specializuje na moderní české a slovenské dějiny a na problematiku vývoje balkánských národů. Ve svých dílech, která vyšla v nakladatelství Vyšehrad, se podrobně věnoval již vztahům mezi oběma národy Československa i jeho rozpadu (Češi a Slováci ve 20. století – Spolupráce a konflikty, Rozdělení Československa 1989–1992) i dějinám balkánských národů v rámci habsburské říše (Mezi Vídní a Cařihradem).

Autor: Jan Rychlík
Žánr:
historie
Nakladatelství:
Vyšehrad

Ukázka z knihy:

Vypuknutí války
V neděli 28. června 1914 hodil na hlavní sarajevské ulici srbský typograf Nedeljko Čabrinović (1895 –1916) granát na otevřený automobil vezoucí následníka trůnu Františka Ferdinanda dʼEste (1863 –1914), který přijel do Bosny vévoda útok přežil. Avšak ještě týž den se stal souhrou nešťastných okolností obětí dalšího atentátu: po obědě se totiž rozhodl navštívit nemocnici, kde byly ošetřovány oběti dopoledního útoku studenta. K cestě do nemocnice bylo třeba projet celým městem, přičemž řidič auta nebyl o změně trasy informován. Při couvání automobilu v jedné z ulic, kam omylem zabočil, zahlédl arcivévodův vůz další atentátník Gavrilo Princip (1894 –1918), který vyskočil na stupátko automobilu a zastřelil arcivévodu několika ranami z revolveru. Nešťastnou náhodou přitom usmrtil i arcivévodovu manželku hraběnku Žofii Chotkovou (1868 –1914).
Atentát provedla organizace Mladá Bosna, vyznávající sice integrální jihoslovanství, avšak sdružující převážně Srby. S tím souviselo i samotné datum atentátu: šlo o den svatého Víta (srbsky Vidovdan), výročí pro Srby osudové bitvy na Kosově poli v roce 1389. Národně uvědomělí Srbové považovali konání manévrů rakousko-uherské armády v Bosně za protisrbskou provokaci. Cílem organizace „Mladá Bosna“ bylo oficiálně osvobození národů Bosny od rakouské nadvlády; ovšem členové organizace si představovali osvobození jako spojení Bosny se Srbskem, což bylo pro bosenské muslimy a Chorvaty samo o sobě nepřijatelné. I když v organizaci bylo i několik Chorvatů a Bosňáků (bosenských Muslimů), jádro tvořili bosenští Srbové a také veřejnost vnímala organizaci jako srbskou. Atentátníci získali výcvik v Srbsku, kde Mladou Bosnu podporovala tajná důstojnická organizace Černá ruka.
Zabití arcivévody a jeho ženy bylo teroristickým činem několika nezralých a zfanatizovaných mladíků, který se mezi chorvatskými a muslimskými obyvateli Bosny, ale i mezi většinou tamních Srbů setkal s jednoznačným odsouzením. Ještě mnohem horší byly ale důsledky atentátu. František Ferdinand d’Este byl člověk konzervativní, osobně popudlivý, ale rozhodně nebyl nepřítelem Slovanů (měl ostatně za manželku Češku a žil v Čechách) a už vůbec ne jižních Slovanů, s nimiž počítal jako s třetím celkem při přestavbě monarchie. Kromě toho byl zásadním odpůrcem války s Ruskem, protože si uvědomoval, že na podobný konflikt není monarchie materiálně ani morálně připravena. Známý je jeho výrok, že podobná válka by skončila buď pádem dynastie Romanovců, anebo pádem dynastie Habsburků – anebo obou. Odstraněním Františka Ferdinanda se otevřela volná cesta pro válečné jestřáby v rakousko-uherském generálním štábu vedené jeho náčelní­kem Franzem Conradem von Hötzendorf. Ti viděli „konečné řešení srbské otázky“ v preventivní válce proti Srb­sku, které by tak jednou provždy bylo vyřazeno jako poměrně vlivný a silný regionální činitel z balkánské politiky a přestalo by svými možnými nároky ohrožovat integritu monarchie.
Srbská vláda ve skutečnosti za atentátem nestála a s největší pravděpodobností za ním nestála ani srbská tajná služba. Srbsko se v letech 1912–1913 zúčastnilo dvou balkánských válek, které sice vyhrálo a rozšířilo svoje území, avšak vyšlo z nich vyčerpané s velkými materiálními a lidskými ztrátami. V roce 1914 srbská vláda vedená zkušeným politikem Nikolou Pašićem (1845 –1926) rozhodně neměla zájem o nové problémy se svým velkým sousedem, protože potřebovala nejprve „vstřebat“ nedávno získaná území – Kosovo a vardarskou Makedonii. Srbsko určitě nechtělo riskovat novou válku, jenže právě to se stalo. Německo považovalo dobu za vhodnou pro agresivní „preventivní tažení“ proti Francii, kterou hodlalo porazit v bleskové válce dříve než Rusko stačí mobilizovat svoje síly. Proto na dotaz Vídně z 5. července přislíbilo Rakousku-Uhersku veškerou vojenskou pomoc pro případ, že by jeho útok proti Srbsku vtáhl do války i Rusko. Německá vláda později ve své „bílé knize“ zdůvodnila svůj postup takto: „C. k. [správně: C. a k. – pozn. J. R.] vláda zpravila nás o svém hledisku a vyžádala si náš názor. Z plna srdce mohli jsme svému spojenci vysloviti svůj souhlas. Kdyby Srbům mělo býti s pomocí ruskou a francouzskou i nadále dovoleno ohrožovati trvání sousední monarchie, mělo by to za následek ponenáhlý rozklad Rakouska a podrobení všeho Slovanstva pod žezlo ruské.“
Dne 7. července 1914 se uskutečnilo zasedání společné rakousko-uherské ministerské rady. Přítomni byli společní rakousko-uherští ministři, oba ministerští předsedové Karl von Stürgkh a István Tisza a rovněž vrcholní představitelé armády a námořnictva. Z účastníků jedině uherský ministerský předseda István Tisza (1861–1918) radil pouze k diplomatickému zakročení: Tisza neměl zájem na válce, protože se obával, že by ji mohlo využít Rumunsko k vpádu do Sedmihradska; nadto připojení poraženého Srbska k monarchii v jakékoliv podobě by zvýšilo počet Slovanů, což bylo pro Budapešť nežádoucí. Všichni ostatní však byli pro válku proti Srbsku. Nakonec byl přijat návrh rakouského předsedy vlády hraběte Stürgkha, aby bylo Srbsku dáno ultimátum, avšak s takovými podmínkami, které nebude moci splnit. V zápise z jednání se o tom píše doslova: „Všichni přítomní s výjimkou královského uherského předsedy ministerské rady, se shodují v tom, že ryze diplomatický úspěch i v tom případě, že by měl za následek úplné ponížení Srbska, by neměl cenu. Proto je třeba předložit Srbsku tak ostré požadavky, aby bylo možno předem očekávat jejich odmítnutí, aby se mohlo přistoupit k radikálnímu řešení otázky vojenskou intervencí.“ Cílem tohoto manévru bylo tedy svalit na Srbsko zodpovědnost za nastávající válku. S rozhodnutím jít do války seznámil ministr zahraničních věcí hrabě Leopold von Berchtold 9. července při audienci v lázních Ischlu císaře, který i přes své možné vnitřní pochybnosti souhlasil…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace