RECENZE Stefan Ahnhem, Devátý hrob
24.09.2018
Foto: repro Youtube.com
Popisek: Stefan Ahnhem
Ta kniha na nás koukala z mnoha míst. Viděli jsme ji v časopisech, na internetu, stejně jako jsme si o ní přečetli několik článků. PR podpora, jakou se této monstrózní detektivce dostalo, se opravdu často nevidí. Zaslouženě a právem, nebo jsou očekávání nakladatele přehnaná? Jelikož jste si snadno mohli najít a přečíst čtenářské recenze, víte, že to první spojení je správné. "Devátý hrob" je i přes výraznou složitost a velkou kombinovatelnost dějových linek typickou ukázkou současné severské tvorby. Navíc do ní autor vložil velmi palčivý problém, který by neměl zůstat na druhém místě.
Stalo se nám už podruhé v krátké době, že jsme ke knize museli mít i poznámkový blok. V případě ¨Potopy" (Kristina Ohlssonová, 2018) se však jednalo o mnohem snazší práci. Nemá velký smysl tyto dvě knihy srovnávat. I přesto je důležité podotknout, že v případě práce na dějově rozsáhlé knize musí autor zvážit lineárnost. Kristina Ohlssonová to pochopila a děj tlačila kupředu, jak jsme ostatně napsali, doslova párem volů. Stefan Ahnhem se tohoto pro čtenáře přívětivého postupu nedržel a prvních sto padesát stran nás stálo mnoho a mnoho úsilí. Těch postav, dějů, momentů je prostě tolik, že je není možné držet v hlavě. A přitom se stále bavíme de facto o jedné časové ose od 16. do 24. prosinec 2009.
Přičemž další podstatná dějová linka, na kterou čtenáři kvůli vývoji knihy zapomenou, začíná 14. června 1998 a pokračuje do 8. listopadu 1999 (respektive končí dubnem 2010). Tento příběh celou úctyhodnou "detektivku" otvírá a současně uzavírá.
To, že jsme netápali sami, potvrzují i výše zmíněné recenze čtenářů. Použijme alespoň některé. „Právě jsem dočetla – a mé dojmy jsou dost rozporuplné. Na jedné straně mě baví číst díky krátkým kapitolám a napínavému ději, na druhé se však odehrává až příliš věcí – hlavně na začátku, což se dá ještě tak nějak odpustit, protože postupně se autor dobírá k finálnímu rozuzlení." Dále? „Opravdu obdivuji, co dokáže autorova fantazie stvořit – tolik zápletek, napínavých situací, hrůzy a překvapení, až to může někdo považovat za přehnaně nemožné a překomplikované." A poslední? „Ze začátku jsem byla dost zmatená. Dva vrazi, spousta vyšetřovatelů, dvě země. Do půlky knížky mě to dost iritovalo a ztrácela jsem se v tom. Mám tuto knihu odložit nebo nemám? Nevzdala jsem to a nelituji." Tímto hodnocením bychom prozatím skončili. Abychom nevyzradili děj. I když něco přeci jen bude dobré použít. Třeba citaci, ke které se dostanete závěrem čtení.
„Možná ne oni osobně. Ale kvůli jejich penězům rozpárali Efraima od krku až dolů. Kvůli nim ho zohavili a zbavili ho života, a jediné, co mu patřilo, jediné, co bylo skutečně jeho, kromě mě samotné, se rozprodalo těm, kdo nabídli nejvíc."
Nyní pár slov o autorovi. Narodil se ve Stockholmu 24. listopadu 1966, kde dodnes žije s manželkou a čtyřmi dětmi. Má za sebou více než dvacet let zkušeností uznávaného televizního i filmového scénáristy, podílel se mimo jiné například na filmové sérii Wallander, mnoha původních i adaptovaných scénářů různých žánrů, od komedií po thrillery. Poté, jak sám uvedl, dosáhl stropu scénáristických možností ve Švédsku, stál před rozhodnutím, zda se odstěhovat do Hollywoodu nebo jít jinou cestou. Z rodinných důvodů se rozhodl pro novou kariéru spisovatele.
Jeho debutem se stal v roce 2014 první díl série Fabian Risk, šlo o "Oběť bez tváře" (Offer utan ansikte), poté v roce 2015 následoval Den nionde graven ("Devátý hrob") a v roce 2016 Arton grader minus ("Osmnáct pod nulou"). Celá trilogie se stala mezinárodním bestselerem. V sérii Stefan Ahnhem hodlá pokračovat až do té doby, než ho hlavní hrdina Fabian unaví.
Nyní k ději. Nejchladnějšího dne roku se švédský ministr spravedlnosti vydal do sněhové bouře – a zmizel. Téže noci objevila manželka dánské celebrity a televizní hvězdy ve svém domě neznámého muže – a setkání s ním nepřežila. Jeden je chirurg a své oběti pečlivě rozpitvává. Druhý je brutální lovec zaměřující se na ženy. Stockholmské a kodaňské policejní pátrání se k sobě brzy přiblíží. Ale jak obloha temní a mrtvol přibývá, jejich vyšetřování se čím dál víc zamotává.
Pokud se pro "Devátý hrob" rozhodnete, připravte si trpělivost. Jenom na první stovce stran narazíte na tolik jmen, že se i nám protočily panenky, jak se říká. Aksel, Malin, Sofie, Fabian, Dunja, Ossian, Benny, Pedersen, Hesk, Richter, Carl – Eric, Karen, Carsten, Kjeld... a tak bychom bez větších problémů mohli pokračovat. Jelikož podobné tvůrce známe, doporučíme použít tužku a papír a udělat si klasickou vztahovou mapu. Hodně to pomůže. Jestli se po dalších padesáti stranách ztratíte v tom, kdo byl unesen, kdo je únosce a kdo je teoretická oběť, dost vám to pomůže. Tím ale kritika končí. Kniha jako celek působí – fotbalovou terminologií – velice kompaktně a "dá se na ni dívat".
Autor se sice pustil do řady dějových linek, ale závěrem je všechny přitáhne a pevně svírá. Některé jím popsané scény jsou navíc úžasně sugestivní a nechce se ani věřit, že jim předchází banální rozhovor. Tyto dějové střihy nám přišly nejzajímavější. Vyšetřování jako takové má samozřejmě i slabší a míň uvěřitelná místa (policistka čeká několik minut, než zvedne telefon, že je u ní doma možný vrah, ale není schopna se pořádně vyjádřit, až nakonec hovor vypadne...), jenomže ten závěr, jak jsme už řekli, korunuje dílo. Ahnhem se prokazatelně vyžívá v neotřelých způsobech vražd – zabíjení, ale to je pouze cesta, pouze nástroj. Smysl knihy netkví v brutalitě, ale ve snaze poukázat nejen na lidskou nesnášenlivost (dopis, které určitě nepřeskakujte, a který je navíc zdůrazněn tučně), ale především na ohavnou moc peněz. Přídavné jméno "ohavné" bychom měli podtrhnout třikrát.
Policisté, které spisovatel vymodeloval, působí věrohodně. Až na výjimky, jenž potvrzují pravidlo. Tomu se vyhneme, abychom titulu zbytečně neubližovali. "Devátý hrob" nám dal něco kolem sedmnácti hodin čistého čtení a ke konci se od něj nešlo utrhnout. Překonejte první stovku stran, pomozte si mapou vztahů a vydejte se po stopách nejen těch podivných existencí, ale i zločinců s těmi proslulými bílými límečky. Celkový dojem z detektivního románu je samozřejmě výrazně nadprůměrný. Pomáhá tomu nejen krátkost víc než stovky kapitol, ale zejména překlad Venduly Novákové.
A pokud nevěříte, že autor opravdu umí psát, a pokud hledáte skutečný smysl knihy, začněte od jejího konce. Vyberte si kapitolu X mezi stranami 488 až 493. Víc dodávat netřeba...
Autor: Stefan Ahnhem
Název: Devátý hrob
Přeložila: Vendula Nováková
Vydává Knižní klub, 2018
Edice: Edice světový bestseller
Hodnocení: román 80 procent, leitmotiv 90 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda