RECENZE Dominik Dán, Žiješ jenom dvakrát
22.09.2018
Foto: archiv redakce
Popisek: Dominik Dán
Zase se budeme opakovat, ale Dominika Dána, onoho proslulého slovenského autora, máme skutečně rádi. A o to víc nás těší, že do konce roku 2018 připraví Slovart ještě jeden jeho titul. O tom nás ostatně informoval sám nakladatel, aniž bychom zjišťovali, o jaký překlad půjde. Protentokrát jsme požádali o velmi hutnou (ne-li nejsilnější, co se počtu stran týká) Dánovku s názvem, který jasně připomíná pátou epizodu s Jamesem Bondem z roku 1967 You Only Live Twice.
Nejprve zabrousíme do historie. Původní detektivní román o čtyřech stovkách stran vyšel na Slovensku v roce 2011 pod názvem "Žiješ iba dvakrát". Děj této novinky, kterou české publikum může pročíst letos, volně navazuje na bravurní Celu číslo 17. Abychom dokončili pomyslný kruh, opět zavítáme na Slovensko, kde případ nespravedlivě odsouzeného "Cela číslo 17" (ano, liší se pouze v diakritice prvního substantiva) vyšel v roce 2007. A ještě si dovolíme jednu poznámku.
Slovensko bývalo označováno za centrum násilí. Na území sousedního státu fungovala řada gangů, v jejichž čele stál nechvalně proslulý Mikuláš Černák. O tom se hovořilo výhradně jako o šéfovi vraždícího komanda. Černák je doživotně odsouzený, trest si odpykává ve věznici Leopoldov. Proč o tom píšeme? Jelikož veřejnoprávní RTVS (obdoba ČT a ČRo na Slovensku) připravila pro letošek cyklus Súmrak bossov. Jeho podtitul?
„Sú krajiny, kde smrť politika je bežným javom, kde nikoho neprekvapí všadeprítomné násilie a kde odhaliť páchateľov je prakticky nemožné. Na Slovensku prišiel násilne o život len jeden významný politik, a zahynul len krátko potom, ako sa začala meniť politická atmosféra v štáte k lepšiemu po temnom období v 90-tych rokov, poznamenaných rozmachom organizovaného zločinu, zavlečením prezidentovho syna do cudziny, to všetko v čase, keď v krajine vládlo Hnutie za demokratické Slovensko s jeho autoritatívnym predsedom a premiérom Vladimírom Mečiarom..." Více prozrazovat nebudeme.
Tahle drobná zmínka neslouží pouze k tomu, abychom rozšířili vaše obzory. Píšeme ji proto, aby čtenáři pochopili centrum inspirace Dominika Dána. Ten ostatně v minulosti přiznal, že patří mezi kriminalisty... Více dodávat netřeba. Základ pro takto orientovanou literaturu je na Slovensku skutečně bohatý, což v těchto konotacích nezní příliš optimisticky.
Poslední připomínkou bude odkaz na naši recenzi k Cele číslo 17. Ta nás v srpnu 2016, kdy jsme recenzi publikovali, doslova strhla. Uvedli jsme: Necelé tři stovky stran, typická grafika, stejná sestava "vyšetřovací týmu", avšak nový děj. My musíme hned zpočátku uznat, že se do toho autor znovu opřel a čtenáři si přijdou na své. Poutavý, nezkreslený, perfektně vystavěný příběh (řekněme, že ze tří různých pohledů), staví tuhle knihu na piedestal. Jediným minusem budiž fakt, že to přečtete za jedno odpoledne. A bude vám líto, že došly kapitoly.
Pokus vás tato kniha minula, nebudeme naznačovat děj a přejdeme k titulu, který do počtu vulgarit a vykouřených cigaret převyšuje snad všechny ostatní. Myslíme to v dobrém. K prostředí, v němž se Dán pohybuje soukromě i profesně, tato drsná kulisa patří.
Děj? Matematický génius profesor Puskailer se po dlouhých letech věznění konečně dočkal spravedlnosti a byl propuštěn na svobodu. Nikdo mu nevěřil, že není vrah, a popravdě řečeno, ani on sám na tom občas netrval. Měl štěstí, detektivové z oddělení vražd Richard Krauz a Jozef Fischer, zvaný Chosé, mu uvěřili a celý případ vyřešili. Psal se rok 1999. Vlastně teprve začínal a osud tomu chtěl, že po tvrdé dřině nečekal detektivy zasloužený odpočinek, ale už v den, kdy profesora propustili z vězení, začal nový případ a nový příběh, který se nečekanou brutalitou a nechutností vryl do paměti každému policajtovi, který byl nablízku. Celé to začalo, když se bachařům z věznice, kde si Puskailer odpykával svůj trest, ztratila kolegyně...
Znovu by bylo nemístné prozrazovat postup, jakým autor pracuje. Můžeme však odkrýt, že jde o typickou kombinaci několika se slévajících příběhů za oponou "života policajtů". Na ten je mimochodem kladen velký důraz, s čímž jsme se v minulosti nesetkali. Ano, byly samozřejmé dialogy a popisnost kanceláří, ospalost, výslechy, ale i naprosto běžné řeči a klábosení, ovšem v případě titulu Žiješ jenom dvakrát (teď už je jasné, proč autor zvolil tento neokázalý název) jde tento přístup víc hlouběji. Možná to způsobila i vcelku jízlivá poznámka, kterou jsme našli hned pod několika recenzemi na Dánovu tvorbu.
„Vychádzajúc z toho, ako píše, vychádza mi len jedno: polícia na Slovensku je zbytočná. Chráni len vyššie panstvá a chudáka obyčajného človeka udupe do zeme vtedy a tak, ako si panstvo pískne. Na takéto akcie stačí Slovensku narýchlo zbúchané komando "tvrdých a hrubých" chlapov, aby postrašili svalmi a zbraňami..." To, že jde o hloupost, poslední Dánův překlad zcela podtrhuje.
Román jako takový chce svůj čas. Oproti předešlým recenzím, a že jsme jich napsali mnoho, je složité hlídat tu dějovou linku, kdy se otevřou vysoká vrata věznice a z nich vyjde postarší muž... a obejme se s tím, co na něj čeká... Není to žádná chyba, jako spíše potřeba vypsat se. Proto jsme už na začátku uvedli, že jde o velice hutný titul. Zabere vám několik dnů a ke konci ho jistě nebudete chtít odložit. Nelze říct, že by to byla typická Dánovka, která nás chytila jako Rudý kapitán nebo excelentní Cigaretka na dva tahy. Tentokrát je to tvorba jiná, pomalejší, rozvážnější, popisnější, a tudíž i obsáhlejší. Možná i proto, že tehdejší šéfkou kabinetu (mezi Robertem Ficem a Robertem Ficem) byla Iveta Radičová: jak rychle se ocitla na vrcholu, tak rychle z něj zmizela...
Autor: Dominik Dán
Název: Žiješ jenom dvakrát
Vydává Slovart, 2018
Přeložil Jan Hanzlík
Hodnocení: 75 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda