RECENZE Kristina Ohlssonová, Potopa
14.09.2018
Foto: repro Youtube.com
Popisek: Spisovatelka Kristina Ohlssonová
Zázrak. Rarita. Skvost. Paráda. Tak všechny tyhle atributy má novinka Knihy Zlín, kterou jsme měli možnost recenzovat. Četba to byla náramná a natolik nás dokázala vtáhnout do děje, že jsme ten ´špalek´, který má bezmála pět stovek stran, přečetli ani ne za tři dny. A krásný pocit nás neopustil ani v den, kdy jsme sepsali tuto recenzi.
V křesle před krbem ve vlastním domě je nalezen postarší muž. V prsou mu zeje díra po kulce, na malíčku má z neznámého důvodu navlečený snubní prsten své dcery. V jiné části města se majitel pohřebního ústavu pokouší najít svého bratra, který nikomu jinému kromě něj očividně nechybí a který namísto plánovaného přesídlení do Austrálie možná zmizel navždy. Ve stejnou dobu se zoufalá žena usilovně snaží neztratit kontrolu nad vlastním životem, zatímco se z jejího muže stává čím dál nebezpečnější člověk. Času už moc nezbývá a ochránit sebe a své děti pro ni začíná být nadlidský úkol.
Tolik anotace díla, které si zasluhuje pozornost nejen brilantní double-pointou, ale především pevnou režií. U té se musíme chvíli zastavit.
Kristina Ohlssonová je jako spisovatelka na scéně už vcelku dlouho. Svou literární kariéru zahájila v roce 2009 detektivním románem Askungar (Nechtění). Její druhý román Tusenskönor (Sedmikrásky) získal cenu Stabilopriset a byl v roce 2010 nominován na nejlepší švédský detektivní román roku. V letech 2011 a 2012 vyšly autorce další dvě díla: Änglavakter (Andělé strážní) a Paradisof er (Oběti ráje).
My jsme, jak už je patrné z názvu, recenzovali Potopu.
Pakliže jste si přečetli anotaci, asi máte pocit, že jde o klasickou severskou detektivku. Ostatně Ohlssonová se narodila v roce 1979 Kristianstadu a v současnosti žije ve Stockholmu. Jenomže severský punc tato úctyhodná kniha nemá. Nečekejte ponurá rána a stejně temné noci. Hlavní roli nehraje ani sníh, alkohol. Nic takového, na co jsme zvyklí z tohoto ranku detektivní tvorby. Autorka se pevně chopila kormidla a na několika stovkách stran rozvrstvila doslova a do písmene puzzle. To je nejen pozoruhodné a přesvědčivé, ale především logické. Zde bychom rádi upozornili, že pro čtenáře bude dobré se například v druhé polovině titulu (který je členěn do dnů) vrátit na začátek. Setkáte se s třemi muži, na které zcela jistě postupem četby zapomenete. Ten návrat po dvou stovkách stran bude osvěžující.
O co v knize jde, jsme si už řekli. Co jsme neřekli, je právě ta konstrukce, která Potopu staví nad mnohé další knihy.
Autorka svůj příběh vystavila na zcela zjevné a opodstatněné pomstě (jenž se šíří jako potopa…). Celý ´román´, který nenudí snad na žádné stránce, je vyprávěn z pozice zúčastněných a kriminalistů. Tedy ´vidíme´ mrtvého muže a kousek po kousku skládáme mozaiku jeho posledních okamžiků. A to až do chvíle, kdy se vyšetřovatelé rozhodnou jít dál. Například zjistí, že ten muž měl dceru a ta dcera zemřela. Vyslechnout zbylé členy rodiny a přijdou na to, že byla týrána. Zjistí také, že před smrtí se jí rodina alespoň částečně (a spíše alibisticky) snažila pomoci. A mezitím na jiném místě čtete, že muž, který zemřel vpichem injekce, byl ten, který měl hlídat dívenku ve vlaku, jejíž matka nestihla nastoupit… a do toho si přidejte velmi zvláštní okamžiky z výslechů policistů, které jsou vedeny kontinuálně plus popis rodiny, která so ocitá de facto ve stavu mysli hlavního hrdiny Kubrickova Osvícení.
V knize se běžný čtenář dostane, co se počtu možných pachatelů týká, ke dvěma. Oba propojuje pomsta, vina a oba propojuje i možná láska k jisté knize. Ta se mimochodem vyšetřovatelům nedaří sehnat...
Těch linek, které spisovatelka vystihla, bude mnoho, ale všechny jsou logické, přímočaré a táhnou děj do finále doslova párem volů. Je to zkrátka tah na branku, jaký se málokdy vidí. A ta samotná double-pointa, to je něco zcela unikátního. Pro ty, kteří neznají její význam, ve zkratce naznačíme.
Moment, kdy se všechno láme a blíží svému konci, je najednou pryč. Všechno je jinak. Ten, kdo byl vinen, je nevinen a vy jste zase na začátku. V tomto ohledu nás Ohlssonová okouzlila. Dvojitá pointa se totiž nachází až na samotném konci.
Potopu doporučujeme všem čtenářům, nejen milovníkům žánru krimi.
Autorka: Kristina Ohlssonová
Název: Potopa
Překlad: Martina Kašparová
Vydala Kniha Zlín, 2018
Hodnocení: 91 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda