Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Potkáme Erica Claptona ještě někdy na Křižovatce? Někdy, možná. Aneb nikdy neříkej nikdy

16.09.2018
Potkáme Erica Claptona ještě někdy na Křižovatce? Někdy, možná. Aneb nikdy neříkej nikdy

Foto: Rock and All

Popisek: Eric Clapton

VIDEO Pět festivalů Crossroads Guitar, které měl v režii sám Eric Clapton. Sám si pozval na pódium ty nejlepší podle vlastního gusta. Nejlepší podle Erica Claptona. Sám Eric se posadil do křesla dramaturga a vybral jen ty, kteří pro něj osobně muzikantsky i přátelsky stáli za to. Včera jsme si představili dva první festivaly. Dneska se projdeme po historii těch ostatních. Kytary připravit, dnešní text pojede v bluesovém rytmu, tedy v rytmu srdce.

Rok 2007 zopakoval řadu předchozích pozvání, proč ne, byla vydařená, ale ještě víc – a sympaticky – se žánrově rozmáchl. Krom kytarových hrdinů Jeffa Becka či pozapomenutého Harveyho Mandela nadchl publikum countryový Vince Gill, inklinující i k jižanskému rocku. Zapěla bluegrassová diva Alison Krauss s kapelou Union Station, ve které září hráč na dobro Jerry Douglas.

 

Poklona folku

Na programu Crossroads o tři roky později pak nejvíce zaujme nejspíš to, že Slowhand složil pozváním poklonu (nejen) folkovým géniům Bertovi Janschovi (to je ten, kterému Neil Young s úctou říkal Jimi Hendrix akustické kytary, co hrál mj. v Pentangle a Jimmy Page mu přiznaně ukradl originální aranžmá lidovky Blackwaterside do svojí Black Mountain Side), věrozvěstovi „vybrnkávaného“ stylu Stefanovi Grossmanovi a jejich o něco mladšímu a žánrově odlišnému (smooth-jazzovému) akustickému kolegovi Earlovi Klughovi.

Zatím poslední večery ve znamení Křižovatek v roce 2013 také převážně recyklovaly staré známé z Claptonových předchozích festivalů. Ale i tentokrát došlo na milá překvapení. Třeba když se na scénu vykolébal Keith Richards a střihl si s hostitelem blues Key To The Highway, které navíc na svoje poměry překvapivě dobře zazpíval. Jazzové kytarové barvy tehdy obhájil John Scofield.

Vzrušující setkávání

Kořením a unikátností Crossroads Festivalu ovšem nebyly jednotlivé samostatné bloky věhlasných kytarových hrdinů, které se dají vidět a slyšet běžněji, ale jam sessions. Nečekaná propojení různorodých osobností, instrumentální duely či ještě lépe rozhovory.

K lahůdkovým momentům pro milovníky podobných srovnávacích přátelských štrapácí se určitě řadí finále na téma Sweet Home Chicago, kde se v roce 2007 disciplinovaně proplétala sóla hostitele a Buddyho Guye, Jammieho Vaughana, Johnnyho Wintera, Huberta Sumlina a Johna Mayera. Nebo šrumec The Thrill Is Gone z roku 2010, kde krom „obvyklých podezřelých“ vykoukl i B.B. King. Po umělecké stránce ovšem vycházely lépe „dvojhry“ než skrumáže. Sonny Landreth & Eric, Santana & Eric, Robbie Robertson & Eric nebo Jimmie Vaughan & Robert Cray (myslím jejich provedení Dirty Work At The Crossroads, ve kterém kapelník Cray hostovi Vaughanovi skromně ucouvl).

Jak prozrazuje poslední zmíněná dvojice, jamy se navíc netočily stereotypně a egoisticky jen kolem hostitele Claptona. Hezkou příležitost k souhře si užili třeba Johnny Winter s Derekem Trucksem, kteří v roce 2007 úchvatně vypálili dylanovku Highway 61 Revisited… A další a další, vzájemnými uctivými pozvánkami na scénu se program hemžil.

Chyběl někdo?

Jistěže se Crossroads Guitar Festival nikdy nestal reprezentativní akcí, zahrnující co nejvíc zásadních „špiček kytarového oboru“. Nemohl takový být a ani se o to nesnažil. Těžko bychom mohli kritizovat, že Clapton nepozval řadu opravdových novátorů. Namátkou experimentátory jako Elliott Sharp, Fred Frith, David Torn, Bill Frisell, Marc Ribot nebo třeba Robert Fripp… Že byl ve výběru účinkujících vždy dosti konzervativní a „komerční“. Opravdu nemůžeme. Vždyť šlo o jeho vlastní festival. Patřilo mu svaté právo zvát si koho chce, podle vlastního vkusu. Navíc jako dramaturg myslel i na svoje publikum, které by asi příliš velkou avantgardu neustálo.

A třeba nás „pořadatel Eric“ ještě překvapí. Přestože na Claptonových webových stránkách stále visí varování před podvodnými prodejci vstupenek, že „žádný další ročník Crossroads Guitar Festivalu není momentálně v plánu“, možná se mistrovi po větším setkání zase zasteskne. Ostatně malou připomínku si dopřál už letos. Mimořádný koncert 8. července 2018 v londýnském Hyde Parku, kam si pozval jako hosty Carlose Santanu, Steva Winwooda a Garyho Clarka Jr. Všichni tři samozřejmě prošli i jeho festivalovou Křižovatkou. 

Tomáš S. Polívka

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb