Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Rolling Stones vznikli na základě inzerátu v novinách a několika náhod, které se prostě musely stát

09.09.2018
Rolling Stones vznikli na základě inzerátu v novinách a několika náhod, které se prostě musely stát

Autor: Rock and All

Popisek: Rolling Stones na počátku své slávy

VIDEO Včera jsem obkroužili kolem Briana Jonese, který je faktickým základním kamenem celých Rolling Stones. Ač o tom mnozí rádi a nahlas polemizují. Dnešní pokračování nahlédneme do dalších počátečních křečí se zakládáním legendární kapely, která je schopná i po padesáti letech naplnit stadiony k prasknutí. Pojďme na historii, kterou psal rock and roll.

Zaměřme se po Brianovi Jonesovi na Iana Stewarta. Keith Richards celý život tvrdí, že Rolling Stones byla Stuova skupina. Byl to on, kdo se seznámil jako první s Brianem Jonesem, byl to on, kdo „přijal“ Jaggera a Richardse a byl to on, kdo si vyhlédl Charlieho Wattse.

Neviditelný „Stoun“

Narodil se v červenci 1938 ve skotském Pittenweemu, vesnici vzdálené asi dvanáct kilometrů od jednoho z nejslavnějších golfových hřišť na světě, St. Andrews. Jaký to byl golfista, prameny neuvádějí, ale zato víme, že pianista byl výborný. Asi nejlepší hudebník ze základní šestky, žel pro něj nejstarší a „nejobyčejnějšího“ vzhledu. To byl důvod, proč ho v roce 1963 manažer Andrew Oldham „přeřadil“ na post tour managera, což v té době znamenalo naložit aparaturu, odvézt skupinu na vystoupení, odehrát klavírní party – pokud bylo potřeba a aranže písně to vyžadovaly – po vystoupení zase vše složit a odvézt kapelu domů.

U Stounů vydržel až do své smrti v roce 1985. Ale jeho nezaměnitelný hudební projev najdeme i na nahrávkách jiných umělců. Hrál s Billym Prestonem, Nickym Hopkinsem, Jackem Nitzschem a jinými. Asi nejslavnější stopu po sobě zanechal ve dvou písních Led Zeppelin. Na albu IV (1971) slyšíme jeho honky-tonky piáno ve druhé polovině písně Rock And Roll, na desce Physical Graffiti (1975) ve skladbě, která nese dokonce jeho jméno – Boogie With Stu. Celý život byl vlastně tím šestým vzadu, jakoby přehlíženým. Taková byla i jeho smrt. V prosinci 1985 odjel do nemocnice s dýchacími potížemi, a zatímco čekal na ošetření, dostal infarkt.

Nepotkali se, ale nahráli spolu skladbu pro Stua

V roce 2011 vyšlo pianistovi Benu Watersovi album Boogie 4 Stu, věnované Ianu Stewartovi. A bylo to od roku 1990 poprvé a zatím naposled, kdy můžeme slyšet v jedné písni kompletní Rolling Stones. Ve skladbě Boba Dylana Watching The River Flow hrají a zpívají všichni členové aktuální sestavy doplněné o Billa Wymana, který skupinu v roce 1990 opustil. Díky moderním komunikačním a nahrávacím technologiím se nepotkali v jeden moment v jednom studiu, ale hudební základy kolovaly po světě a každý nahrál, co bylo třeba.

Mick Jagger, ten, jehož nejde přehlédnout

Narodil se v roce 1943 v Darfordu, malém městě na východ od Londýna, které je zajímavé pouze a jedině tím, že se v něm narodili jak Jagger, tak Richards. Bydleli ve stejném bloku, znali se, chodili do jedné školy, ale tehdy ještě kamarádi nebyli. Mick miloval hudbu od mala. Mickova matka Eva: „Vydržel celé hodiny poslouchat písničky v rádiu a pak je zpíval úplně stejně jako originál.“ Otec Joe Jagger to upřesnil: „Nepoznal jsem žádného jiného mladého člověka natolik analyticky založeného, jako byl Mick. Když kopíroval písničku, kopíroval ji otrocky, notu po notě. Byl schopen zachytit ji bezchybně, a to už když mu bylo jedenáct nebo dvanáct let.“

V roce 1954 nastoupil do darfordské Grammar School. Oblíbil si kriket a při několika příležitostech hrál za první jedenáctku. Ve škole také patřil k okruhu lidí, kteří se zabývali historií a – což bylo mnohem důležitější – jazzem. „Hrál se tu tradiční jazz a skiffle,“ říká. „Zapomíná se, jak strašně populární to byla hudba. Byl jsem ve spoustě skifflových skupin. Hrál jsem s Dickem Taylorem, folkovým kytaristou, a ještě s dalším z mých kamarádů na škole. Ale skifflové kapely hrály také rokenrolové písničky. Skoro každý kytarista byl folkař, ale hráli i všechno to, co se ten týden dostalo do žebříčků. Anglický rokenrol opravdu začal u skifflových skupin.“ V roce 1961 potkal cestou do školy na darfordském nádraží Keitha Richardse.

Keith Richards – fotr Jacka Sparrowa

Narodil se ve stejném roce a ve stejné nemocnici jako Jagger, jen o pět měsíců později. Při návštěvách své babičky, která bydlela v Londýně, obdivoval kytaru svého dědečka, Theodora Guse Dupreeho. Odtud možná pochází jeho vášnivá obliba tohoto nástroje. V patnácti dostal svou první kytaru. Prvním učitelem mu byl dědeček, dalším pak kamarád Dick Taylor. „Dick Taylor byl první, s kým jsem hrál,“ vzpomíná Keith. „Hráli jsme spolu na akustické kytary. Pak jsem sehnal zesilovač, staré odřené rádio.“ Když navštěvoval poslední ročník na sidcupské Art College, došlo k náhodnému nádražnímu setkání, které zapálilo doutnák a vyvrcholilo hromovým výstřelem v podobě vzniku Rolling Stones.

Keith vzpomíná: „Chodil jsem na uměleckou školu a prostě se přihodilo, že vlak, kterým jsem měl jet, byl ten samý, kterým jezdil Mick do své londýnské školy – i když normálně jsme stejným vlakem nejezdili. Všiml jsem si desek, co měl v podpaží – jinak bychom si možná neřekli víc než ahoj. Měl jednu desku Chucka Berryho, kterou jsem ještě neznal, a tak jsme se dali do řeči.“ Slovo dalo slovo a Keith přivedl Jaggera na zkoušky s Taylorem. V časopise Jazz News se dočetli o Earling Clubu a rozhodli se ho navštívit. Tak potkali Briana Jonese a dali se s ním do řeči.

Bill Wyman – ten, co se chytil na inzerát

Dalším, kdo přibyl do rodící se skupiny, byl basista Bill Wyman. I on se „chytil“ na Jonesův inzerát a přišel se podívat. Narodil se v roce 1936, je tedy nejstarším Stounem. Válečná léta prožil sice v dětství, ale za „plného vědomí“, což mu do podvědomí vrylo vzpomínky na tuto dobu, stejně jako celé jeho generaci. Pochází z Londýna, dobře si pamatuje na bombardování, útěky do krytu a strach o život nejen svůj, ale i celé rodiny. Těžký poválečný život si dnes již nedokáže nikdo představit.

Ale právě v takové době se formují vlastnosti jako je vytrvalost, cílevědomost, pracovitost. Proto zrovna tohle byla generace, ze které vzešli všichni hudební, filmoví, literární i ostatní kulturní velikáni, doba, kdy se vše překotně měnilo a vyvíjelo. Pozdější generace jen čerpají a dále rozmělňují díla vzniklá v šedesátých letech – samozřejmě, může se někde objevit zcela nečekaně génius, který dokáže navázat na tehdy tvořící mistry, ale je to jen ojedinělý oblázek v hromadách hrubého štěrku.

Bill vyrůstal jako nejstarší z pěti dětí, všem se dostalo základního hudebního vzdělání, každé ovládalo alespoň jeden hudební nástroj. U Billa to bylo piáno. Ze všech členů Rolling Stones byl patrně nejvzdělanější, i když byl nucen po zásahu otce ukončit školní docházku v sedmnácti letech a začít vydělávat. Nastoupil jako pomocný úředník do sázkové kanceláře City Tote, kde pobíral plat tři libry deset šilinků týdně. Jako všichni mladí chlapci musel tehdy na vojnu. V roce 1955 narukoval ke Královskému letectvu, ale ne jako pilot. V armádě strávil tři roky, poprvé se podíval mimo Anglii, a byla to právě doba ve vojsku, kdy začal intenzivně poslouchat hudbu, ať už z rádia, nebo naživo.

Po propuštění z armády si našel dívku, oženil se a plánoval usedlý, rodinný život. Hudba však jeho kroky změnila. Naučil se hrát na kytaru, v roce 1960 založil skupinu Cliftons a začal s ní vystupovat. Zlom v jeho kariéře přišel zcela neočekávaně v roce 1961, kdy odjeli se svou ženou na návštěvu příbuzných do Aylesbury a navštívil zde koncert skupiny Barron Knights. Sám k tomu říká: „Zvuk jejich baskytary mě naprosto odvázal. Ohromen její výrazností a fundamentem, který dodávala soundu skupiny, jsem okamžitě rozpoznal, co schází Cliftons. Od tohoto okamžiku jsem chtěl umět hrát na basovou kytaru.“ Pořídil si ji a k tomu vyrobil aparaturu – šestnáctipalcový reproduktor umístil do velké bedny a dno zaplnil betonem. K tomu přidal zabudovatelný třicetiwattový zesilovač.

Potřeboval ovšem minimálně jednu pracovní sílu navíc pro přepravu. Tuto funkci často plnil jeho mladší bratr Paul. „Za oněch cliftonských dnů jsem chodíval s Billem jako jeho velký otrok, nosíval jsem mu zesilovače. Vzpomínám si, jak jsem je jednou táhl z Beckenhamu do hostince U lorda Palmerstona v Penge, čtyři míle, a ty věci vážily snad tunu. A tak to bylo každý týden, když se zkoušelo. Nechtěl jsem být slouha – on byl dospělý a já byl jen kluk, ale líbilo se mi poflakovat se a trávit čas se svým velkým bráchou. Naši rodiče brali Cliftons jako OK – otec hrával po hospodách na akordeon za něco k pití a oba si prostě mysleli, že Bill to dělá zrovna tak a maličko si přivydělává. Neznali nebo nepochopili jeho schopnosti. Když vašemu bratrovi na jevišti lidi tleskají, je vám fajn. Bill byl velmi zaujatý a svědomitý už dlouho předtím, než potkal Stones.“

V červnu 1962 si bubeník Cliftons Tony Chapman přečetl inzerát v Melody Makeru, že jakási skupina Rolling Stones hledá bubeníka a jel se jim představit. Na konci roku o tomto kroku řekl Billovi s tím, že shánějí i baskytaristu. To už měl Bill novou basovou aparaturu – kombo Vox AC30 a osmnáctipalcový reproduktor zabudovaný do skříně „velikosti dveří“. Tím také ostatní členy ohromil. Byl přijat a na zkoušky začal dojíždět pravidelně.

Charlie Watts – motor Rolling Stones

S Charliem Wattsem se Brian Jones seznámil na koncertě skupiny Alexis Korner Blues Incorporated, ve které hrál Watts na bicí. A jeho hru si dobře zapamatoval. Bez něj by žádní Rolling Stones nebyli, nebo by vypadali úplně jinak. Charlie se za celý život nezměnil, vždy zůstal tichým, svědomitým a skromným mužem z Londýna. V mládí zkoušel hrát na banjo, které si koupil za vlastní úspory. Ale nedařilo se mu správně zmáčknout struny, tak si na něj vyrobil dřevěný stojan a hrál na něj metličkami. To byl jeho první buben. Svou první bicí soupravu dostal ve čtrnácti a cvičil podle jazzových desek. První nabídku do „první ligy“ dostal v roce 1961 od Alexise Kornera, ale odmítl ji.

Z pracovních důvodů musel opustit na několik měsíců Velkou Británii. Po návratu do Londýna v lednu 1962 na opakovanou nabídku kývl a nastoupil do hudebního uskupení, kde ho poprvé uslyšel i Brian Jones a vyhlédl si ho jako budoucího bubeníka pro Stouny. V něm působil do března 1962. Alexis Korner i Charlie Watts viděli důvody odchodu poněkud rozdílně. Alexis: „Charlie pracoval u propagační agentury a zároveň byl opravdu schopný bubeník. Když se Blues Incorporated rozhodli, že se plně profesionalizují – bylo totiž tolik práce, kterou jsme nemohli stihnout na poloprofesionální bázi – nepřidal se. Nepovažoval to za dostatečně jisté zaměstnání.“

„Od Blues Incorporated jsem odešel proto, že jsem nebyl dost dobrý,“ říká Charlie. „Byli to fantastičtí muzikanti a já nestačil držet krok. Nahradil mne Ginger Baker a já to zkoušel u několika jiných kapel. Taky jsem hrál i se třemi najednou.“ A to byla ta správná chvíle nadějného bubeníka lapit do tenat. Skládačka byla hotová.

Nekrolog

Brian Jones přicházel o svou roli leadera skupiny postupně. Prvním krokem, asi nejpodstatnějším, bylo angažování Andrewa Looga Oldhama na post manažera. Ten brzy pochopil, že pouze s přejatými skladbami skupině pšenka nepokvete a tlačil chlapce do skládání vlastních písniček. Což se mu u dua Jagger-Richards podařilo, Jones bohužel nebyl něčeho takového schopen, což úzce souviselo s jeho přirozeně nízkým sebevědomím. Když byl vyzván, aby předvedl, co složil, odbyl vždy zbytek kapely, že písně ještě nejsou hotové. Úměrně ke zvyšující se spotřebě alkoholu a drog chřadlo jeho zdraví, na konci života již nebyl schopen odehrát koncert či pracovat ve studiu. Jeho smrt v roce 1969 je sice stále zahalena tajemstvím, nicméně jisté je, že se stal dalším členem klubu 27. A snad byla pro něho i jistým vysvobozením. 

Ondřej Krista

 

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace