Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jakmile popadl kytaru, byl jako paralyzovaný. Začátky Rolling Stones stály na lásce k sexu, nevázanosti a blues

08.09.2018
Jakmile popadl kytaru, byl jako paralyzovaný. Začátky Rolling Stones stály na lásce k sexu, nevázanosti a blues

Autor: Rock and All

Popisek: Mladičtí Rolling Stones

VIDEO Bylo nebylo, narodilo se v Anglii v různých časech a na různých místech (s jednou výjimkou) šest chlapců, kteří se po všech osudových peripetiích, zatáčkách a výkrutech, co jim život připravil, sešli nakonec na jednom místě v ten samý čas.

Tím místem byl londýnský klub Flamingo v Soho. Tím časem byl 14. leden 1963. Tam skupina The Rolling Stones odehrála svůj první koncert v sestavě, ve které až na dvě změny na postu kytaristy (smrt Briana Jonese a výměna jeho náhrady Micka Taylora) a odchod basového kytaristy Billa Wymana vydržela dodnes.

Brian Jones, ten jediný skutečný Stoun

Ač to z historického pohledu není na první pohled zřejmé a role Jaggera a Richardse jsou z různých důvodů vyzdvihovány, Jones byl ten nejopravdovější „Stoun“ a nápad založit rhythm’n’bluesovou kapelu byl jeho. V prvních letech byl také leadrem, v úplných začátcích plnil i roli manažera. Narodil se v Cheltenhamu, kolébce britského turfu. Právě zde se pravidelně každý rok běhá dostih o Zlatý pohár, na britských ostrovech uznávanější a oceňovanější než mezinárodně známá Velká národní v Liverpoolu. Vyrůstal ve středostavovské rodině, jeho otec hrál na piano a působil jako varhaník v místním kostele. I jeho matka měla co do činění s hudbou, vyučovala hru na klavír.

Sám Brian začal s pianem v sedmi letech a vydržel to sedm let. Byl poměrně úspěšným žákem i později studentem, ovšem pouze do doby, než se ukázalo, že sexuální výchova v britských školách nestojí za nic. Svého prvního potomka zplodil v sedmnácti letech, od té doby měl nálepku vyvrhela, či rebela bez příčiny. Ale každý rebel má ke svému chování nějaký důvod. Brian se nechtěl podobat svým rodičům a poklidný život, který vedli, se mu z duše protivil. Jeho obranou byl sex a hudba.

Sexuální a muzikantská mašina

Souložil s kdejakou, poslouchal kdekoho. Uchvátil ho jazz. Jednou na návštěvě u kamaráda slyšel desku saxofonisty Charlieho „Birda“ Parkera a vytvořil si na něho jednu z mnoha svých závislostí, které se do smrti nezbavil. Už v šestnácti založil první kapelu, hrávali o přestávkách v jazzovém klubu několikrát do týdne. V sedmnácti dostal první kytaru a v osmnácti ukončil školní docházku. Zklamal hlavně rodiče, protože ti dobře věděli, že má IQ 135.

Třetí dítě

Jako každý mladý člověk chtěl vyjet do světa na zkušenou. Vybral si severní Evropu; procestoval Skandinávii křížem krážem jen s kytarou a saxofonem. „Těch pár měsíců bylo nejšťastnějších v mém životě,“ vzpomínal. Bodejť by ne. Celé dny hrál po ulicích, celé noci pak v ložnicích severských dívek, tehdy ještě nespoutaných dnešními konvencemi. Když mu došly peníze, vrátil se do Anglie. Živil se různými příležitostnými pracemi, hlavně nic stálého. Navštěvoval kavárny a seznámil se s Pat Andrews, která mu povila jeho třetí dítě. Pro pořádek dodejme, že druhého potomka zplodil po jednonoční známosti s jistou vdanou dámou z Guildorfu.

Prototyp vzpoury

Bill Wyman ho charakterizoval takto: „Brianovy rozmary byly hybnou silou, která formovala Rolling Stones v jejich počátcích. Kočovný způsob života některých amerických hudebníků, kteří hráli jeho milovaný jazz a blues, sehrál významnou úlohu při formování jeho vlastního životního stylu. Lze říci, že Brian je vlastně za hodně věcí odpovědný, protože svým příkladem podpořil sebedůvěru a nezávislost mladých lidí. Čím víc přemýšlím o jeho životě, tím víc se utvrzuji, že Brian byl prototypem podoby Rolling Stones a odtud i podstatným prvkem pro liberální styl šedesátých let.“

Přelomový okamžik

Přelomovým okamžikem v jeho životě byla návštěva koncertu Jazz Bandu Chrise Barbera. Tento tehdy třicetiletý trombonista pochopil kořeny amerického blues. V roce 1954 se odtrhl od kapely Kena Colyera, ve které do té doby působil, a se svou skupinou začal hrát to, co považoval za „country blues“. V Anglii se pro tento druh hudby uchytilo pojmenování skiffle. Bylo to právě uskupení Chrise Barbera, ze kterého vzešel později nejtypičtější a i nejznámější zástupce tohoto stylu, Lonnie Donegan.

A byl to Chris Barber, který začal do Británie vozit tehdy na obou březích Atlantiku neznámé velikány černošského blues – Muddy Waterse, Sonnyho Boy Williamsona a další. Ti si museli počkat téměř celé desetiletí, než je díky Rolling Stones objevila i jejich domovská Amerika. Briana Jonese blues uchvátilo. Udeřilo na tu pravou strunu ukrytou hluboko v jeho srdci a spustilo lavinu, která se nedala zastavit. Jeho zájem o blues od té doby hraničil s posedlostí. Všechno šlo stranou. Hlavně práce. I sex – občas.

Na scénu vstupuje další postava

Zde vstupuje do našeho vyprávění osoba pro vznik Rolling Stones snad nejdůležitější – původem Francouz, Alexis Korner. Je to nepochybně jeden z největších hudebně-historických paradoxů, jak se mohl potomek rakouského Žida a Řekyně, narozený v Paříži v roce 1928, stát otcem britského bílého blues. Ale stalo se. Dětství strávil ve Francii, do Anglie se rodina přistěhovala, když mu bylo dvanáct. Navštěvoval školu Finchden Mamor pro zvláště narušené chlapce s vysokým IQ. V pětadvaceti zahájil pouť po londýnských putykách jako kytarista a zpěvák s tehdy zvláštní úchylkou na blues.

V roce 1954 potkal Cyrila Daviese, skvělého hráče na foukací harmoniku a milovníka blues. Oba v roce 1960 nastoupili k již zmiňovanému Chrisi Barberovi. Ten vzpomíná: „Alexis, který byl tehdy v Anglii jediný bluesman ovládající elektrickou kytaru, k nám přišel spolu s hráčem na foukací harmoniku Cyrilem Daviesem. Hráli jsme na konci každého vystoupení třicetiminutovku rhythm-and-blues a oni ještě navíc měli bluesové vstupy. Jednou týdně jsme hráli v klubu Marquee. To trvalo osmnáct měsíců. My, kteří jsme v té době hráli muziku v Británii, jsme byli odříznuti od toho, co se dělo v Americe. A tak namísto toho, abychom hráli dvacet, třicet let starou bílou muziku, jsme dali přednost černé hudbě současnosti.“

Jako zjevení

Byl to právě koncert Barberovy skupiny koncem roku 1961, kde Jones poprvé uviděl a uslyšel Kornerův zpěv a hru na kytaru. Po koncertě se sešli a povídali si o hudbě. Z Briana se po tomto setkání stal ještě zarytější bluesový fanatik, než kdy předtím byl. Pořídil si elektrickou kytaru a cvičil na ni kdykoli mohl. Rodný Cheltenham byl pro něho malý, opustil ho a novým rejdišem se mu stal Londýn. Mezitím Korner založil skupinu Blues Incorporated a pravidelně vystupoval v Earling Clubu.

Mimochodem, v kapele hrál na bicí jakýsi Charlie Watts. Při jednom vystoupení pozval Korner Jonese na pódium. Ten zahrál svým už tehdy nenapodobitelným a ojedinělým způsobem skladbu Dust My Broom. Ten večer byl v klubu jako divák poprvé i Mick Jagger se svým kamarádem Keithem Richardsem. Ten vzpomíná: „Brian byl opravdu fantastický, byl první, koho jsem viděl hrát na elektrickou slide kytaru. Mick i já jsme se shodli, že hraje prostě senzačně. Zmínil se, že dává dohromady kapelu. Klidně mohl vstoupit do nějaké jiné, ale on chtěl vlastní. Rolling Stones, to bylo Brianovo dítě.“

Inzerát v novinách

V květnu 1962 si podal Jones inzerát do novin, že hledá spoluhráče pro rhythm’n’blusovou skupinu. Jako první se ozval Ian Stewart, řečený Stu. „Brian chtěl založit skupinu. Šel jsem se s ním seznámit. Byl to zvláštní typ, ale hodně toho věděl. Bylo vidět, že je dobře připravený, připomínal mi Kena Colyera, jak to všechno bral strašně vážně. Chtěl hrát věci od Muddy Waterse, Blind Boy Fullera a od Jimmyho Reeda, o kterém jsem v životě neslyšel. Nemohl najít ty správné lidi, protože málokdo znal nahrávky od firem Chess a Vee Jay. Pak vyšla v Londýně deska Howlin’ Wolfa se skladbou You Can’t Be Beat – myslím, že právě něčeho na ten způsob chtěl dosáhnout.“ 

Pokračování zítra

Ondřej Krista

 

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace