Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Chlapeček s terčem na zádech místo mrtvých u rozhlasu… Po tancích nastoupily cirkulárky a zákazy

21.08.2018
Chlapeček s terčem na zádech místo mrtvých u rozhlasu… Po tancích nastoupily cirkulárky a zákazy

Autor: Supraphon / Otto Dlabola

Popisek: Karel Kryl v roce 1969

Bratříčku zavírej vrátka od Karla Kryla, Songy a balady Marty Kubišové, Vánoce ve zlaté Praze od Karla Gotta nebo třeba první sólový počin Laca Décziho. Co tato alba spojuje? Na jejich podobě se podepsala okupace vojsky Varšavské smlouvy z 21. srpna 1968 a následná normalizace. Někdy šlo jen o kosmetické úpravy obalů desek, jindy o úplný zákaz. Desky ve všech podobách se dají sehnat dodnes. Někdy je to ale jako hledání jehly v kupce sena.

Pršelo a venku se setmělo. Tak vypadala mezi Hanou a Beskydami noc z 20. na 21. srpna 1968. A ta noc skutečně nebyla krátká. Trvala přes 21 let. Píseň „Bratříčku, zavírej vrátka“ Karel Kryl napsal několik hodin po vstupu pětice armád Varšavské smlouvy na území tehdejšího Československa. Už samotný vznik písně, která nakonec dala jméno prvnímu a na desetiletí jedinému albu, které Kryl vydal v Československu, má více než silný příběh. „Další příběh se pak skrývá takříkajíc pod obalem desky. Autor fotografie na obalu původně navrhoval svoji fotku s dvěma mrtvými v průjezdu domu u pražského rozhlasu. To ale již v 69´, kdy deska vyšla, nebylo možné. Takže nakonec se na obalu objevil chlapec s terčem na zádech,“ popisuje vznik obalu desky Pavel Šulc, vedoucí sekce hudebnin knihkupectví Kanzelsberger v Praze. „Pokud vím, první náklad desky se prodal, byl hotov i dotisk, ale ten už nešel do obchodů a zůstal na skladě a někdy v polovině 70. let byl zlikvidován. Tehdy jsem dělal na brigádě ve vydavatelství Panton, takže jsem na vlastní oči viděl, jak přivezli na dvůr cirkulárku a celé krabice desek přeřezávali na půlky,“ říká český hudební publicista a rozhlasový dramaturg Josef Vlček.

Původně desku vydal Panton, její reedici Supraphon

Bratříčkovi je devětačtyřicet

Své vzpomínky na vznik legendární desky sepsal před třemi lety slavný hudební publicista (a pamětník) Jiří Černý: Vydat československému zpěvákovi album bylo i během politického kulturního tání šedesátých letech naprosto výjimečné. I Waldemar Matuška, Karel Gott, Eva Pilarová, Hana Hegerová nebo Suchý se Šlitrem se dočkali svých prvních LP desek až po několika letech. Natož aby takhle zahájil svou gramodeskovou kariéru kdosi, komu předtím nevyšel ani singl. To by se musel stát zázrak, píše Černý.

V březnu vyšla deska, v září Kryl emigroval

K zázraku došlo 24. března 1969. Amatérským zpěvákem, kytaristou, skladatelem a textařem byl sotva pětadvacetiletý folkový písničkář Karel Kryl, album se jmenovalo Bratříčku, zavírej vrátka. Stalo se v devátém měsíci okupace Československa armádami Varšavského paktu. Bylo to všechno o fous: do měsíce pak nahradil Alexandra Dubčeka ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ Gustáv Husák, 9. září 1969 Kryl emigroval do Německé spolkové republiky a Bratříček zmizel na dvacet let z prodejen, případně byl rozšrotován. Pouhý poslech Krylových nahrávek, natož jejich šíření, znamenal v husákovské normalizaci riziko výslechů, ztráty zaměstnání a někdy i svobody.

Přesto když se Kryl po dvaceti letech vrátil a začal 3. prosince 1989 na Koncertu pro všechny slušný lidi ve sportovní hale v Praze-Holešovicích zpívat Morituri te salutant, většina posluchačů znala slova a přidala se. Z ankety časopisu Rock & Pop, kde 57 slovenských a českých hudebních publicistů hlasovalo o nejlepší album čtvrtstoletí 1965-1990, vyšel Bratříček první: 2. Pražský výběr, 3.Flamengo: Kuře v hodinkách, 4. Iva Bittová a Pavel Fajt, 5.Olympic: Želva. Já sám jsem hlasoval pro Prúdy: Zvoňte zvonky). Kryl byl zejména po svém předčasném skonu v roce 1994 zahrnut všemi možnými poctami včetně pamětních desek a názvů ulic, připomenut mnoha alby, knihami i dokumentárními filmy a zestručněn do maturitních otázek.

Bylo to o fous… Jiří Černý byl u toho a vzpomíná

Stejně si pořád myslím, že to všechno bylo zjara 1969 o fous. Vidím to jako včera.

S nápadem vydat Krylovi u Supraphonu album jsem se v ediční radě Gramofonového klubu prvně ozval koncem léta 1968. Vůbec jsem nevěřil, že je to možné. Toho roku jsme v pražském rozhlasu soustavně zařazovali do hitparády Dvanáct na houpačce Krylovy písničky a žádná z hlasování posluchačů nepostoupila do dalšího kola. Ani ta čtvrtá, Morituri te salutant, v listopadu. Zdálo se mi jasné, jak budou na můj návrh reagovat zejména starší kolegové. Dopadlo to ještě hůř, než jsem čekal. I ti nejvstřícnější radili, abychom spíš vydali pestřejší výběr písničkářů. Prohrál jsem. 

Abych si ale nemusel nic vyčítat, zašel jsem ještě do mnohem menšího, vlastně svazového vydavatelství Panton. Řediteloval mu skladatel vážné hudby Jan Hanuš. S populární hudbou neměl nic společného. A jako pověstný a přesvědčený katolík měl všechny důvody se po srpnu 1968 o své postavení bát. Užasnul jsem, když rychle kývnul.

Kryl na archivním snímku Otto Dlaboly, foto Supraphon

Ocitl jsem se v sedmém nebi a naše následné setkání, už i s fotografem Josefem Koudelkou, jsem považoval spíš za formalitu. Jenomže Hanušův náměstek Josef Boháč chtěl, abych vyřadil Píseň Neznámého vojína. Proč prý kvůli jednomu vulgárnímu slovu kazit tak pěknou desku... To pan Hanuš taktně jakoby přeslechl. Pak ale můj kamarád Koudelka, tehdy už proslavený fotografiemi z Krejčova Divadla Za branou, dal na stůl titulní snímek dvou mrtvých pod zakrvavenou státní vlajkou z 21. srpna 1968. Pan Hanuš svým klidným způsobem řekl: „Tohle by nám asi neprošlo.“ A navrhnul co třeba něco jako barokní Pietu? Koudelka nevrle odseknul, to že napadne každého. Čekal jsem, kdy nás ředitel oba vyhodí. Zase ta hanušovská tichá prodleva, napětí houstlo. Konečně Koudelka se slovy „Ale tahle je mnohem horší“ vybral slavnou, po mém soudu lepší fotografii mladíka, který si na záda namaloval terč. Ta prošla.

Ten kluk z titulu se přihlásil, v roce 1990

Nedávno jsem se Koudelky zeptal, jestli ji měl nachystanou předem nebo jestli improvizoval. Že prý už ani neví. A onen kluk z titulu alba, o dvacet let starší, se ke Krylovi přihlásil po koncertu v lednu 1990. I první verze mého průvodního textu byla trochu jiná. V Pantonu měl proti ní drobné výhrady Jiří Macek. Jindy bych se hádal, ale nechtěl jsem už ztrácet ani minutu. Posléze jsem v duchu dal Mackovi za pravdu: i tahle změna byla k lepšímu. Kryl mi později několikrát důrazně připomínal mou závěrečnou větu: Z krásné lži nám nová naděje nevyroste.

Osm ze čtrnácti nahrávek z Bratříčka zaznělo v rozhlase už dva měsíce před jeho vydáním. Po tom, co student Jan Palach podlehl 19. ledna po třídenním zápasu následkům svého sebeupálení, bylo nemyslitelné vysílat 25. ledna běžné pokračování Houpačky. Místo ní jsme zařadili bez jakýchkoli komentářů, jen s citáty z Bible, smuteční koncert: vedle Krylových snímků čtyři od Vladimíra Merty a jeden od skupiny Prúdy.

Ohlas vydaného alba byl okamžitý a bez výjimky kladný. Už samotný černobílý laminovaný obal, navržený na Koudelkovu žádost precizně střídmým Leem Novotným a rekordně vyrobený za dva měsíce, vysoko převyšoval tehdejší úroveň. Všechny nahrávky z ostravského rozhlasu optimálně upravil proslulý zvukový režisér Václav Zamazal. V těch euforických dnech mi ředitel Jaroslav Šeda jemně vytknul, že jsem ho víc nepřesvědčoval, aby album vyšlo u Supraphonu.

Celkový počet alb? 300 tisíc

Na podzim už byl Bratříček k nesehnání. I v Německé spolkové republice. Karel Kryl tam během necelého roku vydal v Mnichově dvě další alba, Rakovinu a Maškary, a v roce 1971 na značce Caston a s výbornou fotografií malého chlapce od Věry Rykrové a v Krylově vlastní grafické úpravě i novou verzi Bratříčka. Z původního pořadí zachoval jen vstupní titulní píseň a závěrečnou Pasážovou revoltu. Vypustil Píseň Neznámého vojína, prý z časových důvodů. Album pak vyšlo ještě v roce 1980 u společnosti Šafrán ´78 s použitím původního návrhu a s průvodním textem Erazima Koháka.

Po sametové revoluci následovala jedna tuzemská reedice za druhou. Celkový počet alb prodaných od roku 1969 se odhaduje asi na 300 000 kusů.

Krylova navěky platonická láska

Není divu, že kolem nahrávek, které hýbaly několika generacemi, se lety vyskytlo několik pověstí a otázek. Jednoduše lze zodpovědět jedinou: které že to Daniele patřily bílé paže z písně Morituri te salutant. Dceři Gézy Včeličky, znamenitého předválečného komunistického novináře, a manželce současného publicisty Vladimíra Kučery, moderátora televizního seriálu historie.cz. „Má navěky platonická láska“, řekl o ní Karel Kryl.

Složitější je to s přesným určením, kdy které písničky vznikly. Jen o jediné bezpečně víme, že ji Kryl napsal až po 21. srpnu 1968: Podivnou ruletu. Vznikla po znechucení, které Kryl zažil v září na konferenci Českomoravského svazu Klubů mládeže v Ústí nad Labem. Naopak dodnes není úplně jasný původ titulní písně Bratříčku, zavírej vrátka, se kterou se Kryl prvně udržel v Houpačce a dokonce s ní vyhrál. Vojtěch Klimt ve svém knižním příběhu Karla Kryla, Akorát, že mi zabili tátu – s převahou nejlepším díle o písničkářově práci a životě – popisuje Kryla, jak „sáhne však po rozpracovaném textu, který si někteří pamatují už z Teplic a v prvních okupačních dnech jej (zřejmě) dopíše.“

Je to možný, ale nech to tak

Mezi těmi „z Teplic“ byl i již zesnulý karikaturista a novinář Josef Kobra Kučera. V roce 1997 vzpomínal pro revui And You, jak se Kryl vrátil v roce 1967 do Teplic na reprízu textappealu K+K+K: Nu a tady jsme všichni slyšeli poprvé Bratříčka. Když jsem to v Lucerně v roce 1990 Kájovi říkal, pokyvoval hlavou. „Ale ty jsi na Svobodné Evropě tvrdil, že jsi ho složil ve vlaku při okupaci. Proč nechceš připustit, že jsi vizionář, teď bys z toho mohl mít živnost,“ říkal jsem vážně humorně. „Je to možný, ale nech to tak,“ odvětil Kája.

Svým způsobem měl Karel Kryl pravdu. Nechme to tak. Ať k Bratříčkovi povíme cokoli, je to málo, takřka nic, ve srovnání s písničkami samotnými. Nadějné je, že jejich interpretů přibývá. Málokdo sice dokáže písničky z Bratříčka svým podáním ještě umocnit jako Krylova polská kolegyně Antonina Krzysztoñová, ale není všem bratříčkovským dnům konec. Ani po čtyřiceti devíti letech. Jiří Černý, sestavovatel pěti Krylových alb.

Jen poznámka: U Supraphonu jich mají nyní k dispozici 5, to poslední je z roku 2014, Supraphon 2CD KAREL KRYL – SOLIDARITA (Mnichov 1982). Dále to jsou KAREL KRYL - KDO JSEM…?, komplet DVD/ CD (jde o celovečerní film režiséra Dušana Rapoše, který byl v roce 1993 posledním, kdo stihl natočit zásadní dokument, shrnující písně, verše, vzpomínky a úvahy Karla Kryla; film obsahuje nejslavnější, jen občas zpívané, ale i dosud nezveřejněné písně, úryvky veršů, vzpomínky na matku, zamyšlení na různá témata i trefné rozborky politiky, ukrutně přesně odpovídající naší realitě), KAREL KRYL - Koncerty 1989/1990 – DVD z roku 2011 (výběr z legendárních Krylových domácích polistopadových vystoupení), reedici Bratříčka z roku 2014, kdy Bratříček oslavil šestačtyřicet let a vyšel na CD a LP, dále pak KAREL KRYL 70 (Supraphon vydal ve spolupráci s Radiožurnálem záznam vzpomínkového koncertu, který se uskutečnil 8. dubna 2014 v pražské lucerně, kde písně Karla Kryla nazpívaly současné hudební hvězdy).     

 

Karel Gott na archivním snímku z archivu Národního muzea

Marta Kubišová, Laco Déczi a Karel Gott

Deska „Bratříčku, zavírej vrátka“ ale nebyla ani zdaleka jediná, na jejíž podobě se podepsala normalizace. Album Marty Kubišovové „Songy a balady“, které vyšlo v roce 1969 jako její první sólový počin, obsahovalo ještě v prvním vydání píseň „Modlitba pro Martu“. Kubišové pak režim zakázal zpívat, ještě v roce 1970 ale album vyšlo znovu. Cenzurované, bez „Modlitby pro Martu“ a písně „Ne“. Dalších vydání se pak dočkalo v letech 1990 a 1996. Mezitím ale Kubišová nemohla vystupovat. Jedním z nátlakových kamenů se stala i vcelku amatérská pornografická fotomontáž Kubišové s Alexandrem Dubčekem.

„Nevím, jak na venkově, ale celá Praha věděla, že to byl podvrh. To se velmi rychle všude rozšířilo. Ty fotky nebyly určeny k tomu, aby ovlivnily veřejné mínění, ale aby měl ředitel Pragokoncertu argument k zákazu,“ dodává Josef Vlček.  Karel Gott a jeho „Vánoce ve zlaté Praze“. Další hudební příběh, tedy spíš příběh obalu desky, který napsaly změny po roce 1968. Při prvním vydání z roku 1969 je za Karlem Gottem ještě možné vidět obrázek sakrální stavby, ta po roce 1970 zmizela. Nového přebalu se dočkala i prvotina Laca Décziho „Pietoso“ z roku 1969. „Na vydání z roku 1969 je Laco Déczi ve zmijovce, velkém kabátě, s kbelíčkem a umaštěným papírem v ruce vypadá jako obecní blbeček. Na dalších vydáních už je v košili víceméně upraven s kolegou v obleku po boku,“ popisuje změnu obalu Pavel Šulc z knihkupectví Kanzelsberger.

Marta Kubišová na snímku Otto Dlaboly, foto Supraphon

Druhý život LP desek

Přestože to dlouhé roky vypadalo, že doba LP desek je už definitivně pryč, opak je pravdou. V posledních letech se trh s těmito hudebními nosiči rozrůstá a to jak mezi sběrateli, tak i díky novým vydáním. „Největší zájem u LP desek je o rock, jazz, pop, velká světová jména a o české hudebníky, kteří jsou z nějakých důvodů považováni za přelomové. Nové desky se prodávají dobře, zejména také velká jména a kupují si je běžní lidé třeba i zcela impulsivně. Staré desky jsou ale ve větší oblibě u sběratelů, znalců a audiofilů, jsou často považovány za kvalitnější, nebo hodnotnější,“ dodává Pavel Šulc z hudebního oddělení knihkupectví Kanzelsberger.

Songy a balady vyšly v reedici u Supraphonu

Cenu desky lze snadno určit podle různých databází, kde je patrno, za kolik se ta která deska v minulosti prodala u nás a ve světě. Nejčastěji se pohybují v řádech stokorun. Rozhodující je vždy stav desky. Ze zahraničních interpretů se podle Šulce nejvíce daří Metallice, Queen nebo třeba Rolling Stones. Mezi domácími autory je největší zájem o Karly Gotta a Kryla nebo třeba o alba Hany Hegerové.

Zdroj: Supraphon a knihkupectví Kanzelsberger (to má v současnosti 60 kamenných prodejen po celé ČR, vzniklo v roce 1990 a je dodnes rodinnou firmou s 230 zaměstnanci)

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace