Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Festivalové Vary 2018

Festivalové Vary 2018

Jako každý rok sledujeme dění na festivalu jako ostříž

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Dovolená

Dovolená

Série článků s informacemi, které je dobré vědět

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Rozhovor s femme fatale, která miluje dvacátá léta, tvrdé chlapy a bojí se Madonny. Dita von Teese

04.08.2018
Rozhovor s femme fatale, která miluje dvacátá léta, tvrdé chlapy a bojí se Madonny. Dita von Teese

Autor: Instagram

Popisek: Dita von Teese

FOTO, VIDEO Dita toho má za sebou docela dost. Řadu let u Playboye, trochu kratší dobu v manželství po boku Marilyn Mansona, velmi úspěšnou kariéru erotické tanečnice. Nedávno vydala své první album Dita Von Teese u francouzského labelu Record Makers. Zpěvačkou se původně zdráhala být, ale nakonec neodolala nabídce Sebastiena Telliera, který pro ni jednoduše napsal desku a tím to celé zosnoval. Jak se dá očekávat, čistě hudební toto povídání prostě být nemůže. Také by to byla škoda.

Podle tvého vydavatele je Dita Von Teese tvým úplně prvním albem, ale loni jsi už přece vydala vinylové LP Soundtrack For Seduction.

Ano, to ale byl výběr, kde byla hudba z mých představení a k tomu pár kousků, které mám ráda. Taková všehochuť.

Takže už to znáš, není to pro tebe nic nového, vydávat desku…

No, tohle je úplně jiná situace. Když jsem dělala hudbu k mým show, tak to byl takový ten staromódní typ striptýzové muziky a někdy jsem na jedné písni dělala třeba půl roku, než jsem ji vydala. Snažila jsem se dát do kupy svůj zpěv, aby zněl pořádně, taky jsem hostovala na pár deskách. Dělala jsem převzaté věci s kapelami, které mám ráda, občas mě někdo přizval a já měla tendenci se bránit: „Víš, já neumím zpívat…“ Ale mám ráda výzvy, kdy se musím vystavit něčemu, kde si nejsem moc jistá, takže jsem nakonec neodmítla.

Nemáš ráda svůj hlas. Proč vlastně?

Prostě nejsem zpěvačka. Mám velký respekt k lidem, co to opravdu umějí a mají tu úžasnou kontrolu nad svým hlasem. Tohle není moje parketa a nikdy bych netvrdila, že to umím, jedině snad poznám hudbu, která mi vyhovuje a tu, kterou nemusím. Netroufla bych si najednou vybafnout: „Hele, bude ze mě zpěvačka!“ Mám dost sebevědomí k tomu, abych dala do kupy načinčanou show s tím, že si navrhnu prádélko nebo parfém, v tom jsem dobrá. Nebo na psaní knih si taky troufám. Ale nikdy bych asi nedospěla k tomu, že chci jen tak vydat album. Udělala jsem to jenom kvůli tomu, že jsem prostě nemohla odmítnout Sebastiena Telliera, jehož jsem velká fanynka, chápeš? Pozvala jsem ho na svá vystoupení v Paříži, protože jsem jeho věci zbožňovala, a pak najednou za pár let, z ničeho nic, jsem dostala e-mail od jeho managementu, kde stálo: „Sebastien Tellier pro vás napsal desku.“ Můj první dojem z toho byl: „To jako desku o mě, nebo co vlastně?“ A oni na to: „Ne, je to deska pro vás, budete na ní zpívat.“ A já zas: „Vždyť víte, že nezpívám.“ On mě totiž zřejmě viděl v klubu Crazy Horse, jak tam otevírám pusu na svou vlastní nahrávku z playbacku. Jenže to, že jsem udělala tu písničku, ještě neznamená, že umím zpívat. (smích) Takže jsem to nejprve odmítla, ale pak mi došlo, že z toho utíkám jen proto, že mě to vytrhuje z mého pohodlí. Rozhodla jsem se tedy, že to zkusím, a když on do mě vkládá takovou důvěru, že se vynasnažím podle svých nejlepších schopností.

Teď kdy začíná přechod od umění ke sprosté vulgaritě, že, foto Instagram

Peggy Lee u tyče

Je pravda, že jsi tančila na Sebastienovu hudbu? Byla součástí tvé show?

To není úplně přesné. Když jsme prvně vrhli na tenhle projekt, tak jsem se vrátila do Crazy Horse, kde jsem připravovala novou show se spoustou nového projekčního vybavení: promítalo to na mě šaty, ty pak mizely a podobně. A řekli jsme si: „Jakou k tomu dáme hudbu?“ Cítili jsme, že to musí být modernější než to, co obvykle používám. Tak vznikl nápad vzít některé Sebastienovy kousky, které ještě neměly přitočený můj zpěv. Použili jsme to instrumentálně a teprve později jsem k tomu dohrála vokál. Tím pádem během doby, kdy jsem večer vystupovala v Crazy Horse, jsem přes den v jeho studiu začala točit album.

On je velký fanouškem Serge Gainsbourga a všech těch alb s Brigitte Bardot a Jane Birkin, že?

Ano, tak to je.

Dita von Teese stilizovaná do francouzské vlajky, foto Instagram

V Sunday Times přirovnali tvůj hlas k Peggy Lee.

Ó můj bože – opravdu? Samozřejmě miluji Peggy Lee, ale nikdy bych si nedovolila tvrdit, že zpívám jako ona! Ale upřímně řečeno, většinou mě baví zpěvačky, které nepředvádějí vokální gymnastiku, spíše komunikují a zpívají téměř svým obvyklým mluveným hlasem. Tedy mám ráda třeba právě Peggy Lee a její píseň Is That All There Is?, která je úžasně jednoduchá a je v tom spíš pocit než nějaké předvádění velkého hlasu. Tohle se mi na zpívání vždycky líbilo.

Je to fér říci, že za svou kariéru vděčíš časopisu Playboy, kde ses v roce 2002 objevila na obálce vánočního vydání?

Už nějakou dobu předtím jsem byla ve všech speciálech, které byly v Americe dost populární. To bylo někdy začátkem devadesátých let. Pro Playboy jsem začala pózovat někdy v roce 1994. Takže to byla všechna ta zvláštní vydání Playboye, třeba kniha o prádle. Byla jsem jednou z jejich nejpopulárnějších modelek, ale když jsem se chtěla prosadit na tu velkou dvoustránku uprostřed, tak mě pokaždé odmítli.

Opravdu?

Ano. Přišla jsem za nimi s obrázky a řekli mi: „Ne, nejsi ta pravá. Nejsi dívka Playboye.“ Až teprve když přišel Hugh Hefner na jednu z mých burleskních show… on na mě totiž chodil pravidelně, kdykoliv jsem hrála v L.A. – a byl to on, kdo mi umožnil vystoupit v Playboy Mansion. Jednoho večera mě viděl v Hollywoodu a když jsem za ním přiběhla, povídá: „Hele, jak by se ti líbilo být na obálce Playboye?“ A já z toho byla naprosto paf: „No jasně!“ Takže to bylo svým způsobem vítězství po všech těch dobách, kdy mi vedení Playboye říkalo, že nejsem ta správná. Prostě musel přijít Hugh Hefner a moje kolekce fotek byla jednou z posledních, kterou dával dohromady. Bylo to fakt vzrušující a cítím za to velkou vděčnost. Tehdy byl Playboy opravdu v kurzu a každý v Americe věděl, kdo je na obalu čísla nebo jak se jmenovala dívka roku. Spousta celebrit v tu dobu ještě pózovala pro Playboy, třeba Drew Barrymore nebo Naomi Campbell, a byla to paráda. Jsem ráda, že jsem byla na obálce Playboye na konci jeho zlatého věku.

Se rtěnkou do Oxfordu

Je jedním z důvodů, proč jsi začala podnikat a zpívat, i to, že chceš lidem dokázat, že nemáš jen hezké tělo?

Ano. (smích) Vždycky jsem přemýšlela tak, že chci dělat i jiné věci než jen ty svoje výstupy. Protože mám ráda hodně možností a nechci být vtěsnaná do jedné škatulky, jak se říká. Mám své prádlo, svoje parfémy, své knihy a už píšu další. Všechny ty různé projekty mě inspirují k dalším a také chci sama inspirovat další lidi, to je pro mě hodně důležité. Krása pro mě znamená hodně, ale i ty další věci, co jsem na nich založila kariéru.

Jsou pro tebe make-up, rtěnka a sexy obleček něco jako výzbroj?

Trochu. Je to částečně trochu o mém sebevědomí. Už před nějakou dobou jsem přišla na to, co mi ho dodává, a už jako malá holka jsem prostě chtěla být dáma, chápeš? (smích) Říkala jsem si: „Chci mít hezké šatičky a červenou rtěnku.“ Je to prostě součást budování mojí mystické image. Víš, jsem z malého města, blondýnka z farmy z Michiganu a mám ráda tu představu, že jsem ještě někým jiným, kým si zamanu být. Proč ne? Je to jako na divadle, a to mě vždycky bavilo.

Dokonce jsi promluvila na Oxfordu před studenty, jako předtím dalajláma, matka Tereza nebo Anna Wintour. Bylo to, jako kdyby tě povýšili mezi šlechtičny?

(smích) Ano. Dostat to pozvání bylo fakt úžasné a hned jsem si říkala: „Co jim ale budu povídat?“ A nikdy nezapomenu na tu chvíli, kdy jsem tam šla skrz ty haly, to byla vzrušující zkušenost. Opravdu jsem se cítila poctěna. Oni si vždy zvou někoho, kdo je pro ně zajímavý tím či oním způsobem. Takže to pro mě hodně znamenalo.

Pořád máš strach z Madonny?

Pořád, ale to se mi na ní právě líbí. (smích) Vždycky jsem jí to říkala, když jsme se potkaly. Mám z ní strach a ona je tak fascinující, takže mě baví vyprávět historky o té ustrašenosti. (smích)

Na albu máš píseň Dangerous Guy a i když nejsi autorkou textu, v tomto případě bys klidně mohla být, nebo ne?

To bych mohla, na beton jsem potkala nějaké nebezpečné chlápky.

Už ses vyléčila z rockových hvězd?

Ano! Tedy, jsem se svým bývalým manželem v dobrém vztahu a všechno je v pořádku. Někdy prostě musíš nechat uplynout nějaký čas. A já jsem vděčná za to, že ho mám v životě jako přítele, a také jsem ráda za tu druhou zkušenost, kdy jsem bývala jeho múzou. 

Marcel Anders, překlad Jan Tesař

 

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace