Proč nekoukat jenom na blbé filmy. Komentář Štěpána Chába
komentář
03.08.2018
Foto: Facebook
Popisek: Momentka z černé komedie Adamova jablka
Ať vyrazíte do jakéhokoliv multikina nebo i obyčejného kina v republice, máte na výběr jen mezi hollywoodskou produkcí a něco málo tuzemskými filmy. Další nabídka taková, že žádná. Jako kdyby se filmy točily jen v Americe a u nás… a občas v Anglii, nutno dodat. Filmy z dalších zemí jsou pro naše diváky téměř výhradně zahalené v mlze, kterou prohlédnou jen ti, co po tom touží.
A proč vůbec hledat, že? Hollywoodské filmy jsou dostatečně blockbusterové, akční, romantické, líbivé. Je na ně perfektní marketing, vlastně se jim nedá vyhnout, protože na jednoho vyskakují z každého magazínu. Ty naše české jsou dost české a chodíme na ně… snad z lítosti. No, většinou opravdu z lítosti. Pokusím se vás tímto textem přesvědčit o tom, že i jinde vznikají filmy, které vás prostě budou bavit.
Koukat dvě hodiny na schnoucí lak
Naše šéfredaktorka pravila, že ji z duše nudí filmy, kde se v jednom záběru trvajícím desítky minut hledí na otupující nudu třeba schnoucího laku. Kdo a proč by na tohle měl koukat? Ale to je právě ta chyba, kdy za nemainstreamovými filmy tušíme jen nudné a dlouhé záběry na nic. Intelektuální onanii, která je mnohdy skutečně jen tou onanií. Je, bezesporu. Ale takových filmů zase tolik není. Těmi jinými, dá se říct klubovými filmy, nemyslím intelektuální výtrysk faktické prázdnoty. Myslím jimi filmy živé, skutečné, reflektující člověka a jeho roli ve světě. Nadhodím pár kousků… a sním svou nohu, pokud vás nezaujmou. Doufám, že ani u jednoho nebude k nalezení nudná několikaminutová statická chvilka.
Vlak života (1998), Francie
Komedie z druhé světové. O Židech, o transportu. Výborné vykreslení absurdity doby. Židovská osada ve Francii dumá, jak utéci před blížícími se esesáky, kteří je pošlou do transportů a tím i na smrt. A přijde spásný nápad. Celá osada se odtransportuje sama. Přes celou Evropu, do Ruska a z Ruska do Izreale. A tak divák sleduje cestu vlaku fantoma, který brázdí rozvrácenou Evropou. A je to vskutku děsná psina. Skutečně. Není laciná, to ne, ale zábavná rozhodně.
Němá svatba (2008), Rumunsko
A ocitáme se v Rumunsku v roce 1953. Sledujeme romantické bujení dvou mladých lidí, sledujeme malou vesničku, sledujeme plánování svatby. A pak zrušení svatby z důvodu povinného smutnění nad smrtí Stalina. A je to, zase sranda jako řemen. Trochu mrazivá, ale rozhodně velmi dobrá, skutečně humorná. Film mluví civilním jazykem, jazykem člověka, ne počítačových efektů. Velmi, velmi povedený film.
Smrt člověka na Balkáně (2012), Srbsko
Jediný film, který nadhodím, který je vytvořený jediným statickým záběrem. Komplet celý film se kamera ani nehne. Vlastně jednou ano, protože do ní herec nechtěně žďuchne. Opět komedie k popukání. V úvodu filmu zapne hudební skladatel web kameru a zastřelí se. Přiběhnou sousedi a začnou organizovat situaci. Přibudou i pohřebák, záchranáři, policisté, realitní makléř a další komické postavičky.
Já, Daniel Blake (2016), Velká Británie
Sociální drama o muži, který se snaží procpat skrze sociální systém Velké Británie k pomoci. Ukazuje absurdity, které se v Anglii skutečně dějí, když se ocitnete v ouzkých. Neuvěřitelná zvůle úředníků, pohrdání lidmi, zoufalství, které z toho pro lidi nucené pokusit se využít sociální pomoc od státu plyne. Film ukazuje fakta, ukazuje je bez příkras. Ukazuje realitu.
Rodinná oslava (1998), Dánsko
Nádherné rozpitvávání vztahů v rodině. Napínavé, chytlavé, v lecčems zničující a až zrůdně otevřené. Film otřesný ve své nahotě.
Jdi a dívej se! (1985), Sovětský svaz
Hrůzný a šílený film, nejodpornější (z filmařského hlediska nejkrásnější) vykreslení válečného šílenství. Bez tehdejší všudypřítomné komunistické propagandy. Jen čistá esence filmařského mistrovství zpodobňující křehkost lidského života a tvrdost lidstva. Film o druhé světové válce. Neskutečně silný a nezapomenutelný.
Adamova jablka (2005), Dánsko
Absurdní a černá komedie o farářovi, který skutečně všem a všechno odpustí, který zná na všechno odpověď, který žije v dokonalé iluzi. Do jeho fary a pod jeho péči přijede hloupoučký skinhead na soudně nakázanou „převýchovu“. Skinheadův úkol – upéct jablečný koláč. Děsná čurina.
Den cvoka (2002), Polsko
Krachující a prázdný život profesora, který už nemá pro co žít. Černočerná komedie plná vzteklého odmítání vlastního osudu, který je tak nudný. Jeden z nejlepších polských filmů. Alespoň co se komedií týká.
Znepokojení
Ovšem jde nejspíš o to, že podobné filmy znepokojují. Nenechají diváky odpočinout, neuspí jej svým nereálným podkladem, který je premisou hollywoodská produkce chrlící jeden absurdní námět za druhým, při kterých divákům neustále ordinuje, že se jedná vlastně jen o pohádku (ne vždy, samozřejmě, ale velmi často). Jeho ekvivalentem je popcorn. Prochrupat se popcornem i filmem. A ve výsledku i životem. Podívat se a zapomenout… protože není až tolik na co vzpomínat.
Vložil: Štěpán Cháb