Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Festivalové Vary 2018

Festivalové Vary 2018

Jako každý rok sledujeme dění na festivalu jako ostříž

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Dovolená

Dovolená

Série článků s informacemi, které je dobré vědět

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Šminky a laky, emoce a typicky ukňouraný zpěv. The Cure a jejich temná genialita

15.07.2018
Šminky a laky, emoce a typicky ukňouraný zpěv. The Cure a jejich temná genialita

Autor: Rock and All

Popisek: The Cure

VIDEO Naposled kapela The Cure zavítala do Prahy před dvěma roky. Recenzenti se míjeli v rozsudcích. Někteří nad téměř šedesátiletými „dědky“ lámali hůl. Psali, že jejich show byla ospalá a koncert byl očekávatelný. Jiní, asi ti, co své dospívání svěřili do rukou právě těmto bubákům z Británie, výskali nadšením, protože kapela vystřihla všechny své důležité lovesongy. A právě v temných vodách The Cure utopíme naše pokračování ze soboty, kde jsme The Cure nakousli.

Robert Smith za svůj život vyvrzal snad tuny make-upu. V úplných začátcích – prvních pár desek – nosil ještě celkem obvyklé krátké sestřihy, ale brzy navíc přidal výrazný rozcuch. Stylu „rudé rty, o kterých se říká, že je maloval snad slepec, černé linky, stíny takové, že oči vypadají jak z tunelu, a případně bledý make-up“ se přitom nezpronevěřil dodnes. Nebylo to jen chlapecké experimentování, nebylo to znamení doby – nebo možná bylo, ale zůstalo mu to dodnes, na čemž je cosi uspokojujícího.

Rozcuch kapely

Make-up se nebáli používat ani další členové kapely a rozcuch nosíval také baskytarista Simon Gallup, inventář The Cure, který sice jeden čas byl se Smithem na kordy a v souboru nepůsobil, ale vrátil se a už to s nimi asi nějak doklepe. Dnes už nosí spíš účes ve stylu jakéhosi rockabilly kohouta, černé linky a poměrně odvážně přiléhavé oblečení, které si ale coby štíhlý, byť pomačkaný 58letý člověk může dovolit: vypadá skvěle a mnoho vrstevníků mu to závidí. O rok starší Robert vedle něj vypadá méně čiperně, ale neodklání se od svého stylu, na hlavě má pořád rozčepýřeno a zpívá mu to pořád tak dobře, že neprobouzí v člověku úvahy, zda to už netrvá příliš dlouho.

Obaly desek a klipy

V kapele léta působil kytarista Porl Thompson, který byl i výtvarně činný. Díky němu měla skupina mnoho let vlastní „krucánkový“ font (nejvýrazněji vynikl asi na albu Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me z roku 1987). I předtím a potom ale byly obaly pro The Cure důležité. Z dnešního pohledu to tak možná nevypadá, ale musíme si uvědomit, že dřív nebyly vizuály na deskách tak rozmanité jako dnes. V 70. a 80. letech, kdy šli The Cure nejvíc nahoru, bylo zvykem, že na obalu byla načinčaná kapela a jasně čitelný text.

The Cure měli na coveru nesmyslné aranžmá z ledničky a lampy, rozmázlou makrofotku detailu rtů, anebo výcvak skupiny tak zdeformovaný, že není ani pořádně jasno, zda jde o lidské bytosti. Tvář zpěváka, tedy to, co jinde prostě nesmělo chybět, The Cure víceméně nepoužívali. V 90. letech a později šel jejich styl k jisté pitvorné hravosti, využívající třeba dětské kresby. Zajímavé je, že byť byli The Cure vždycky temní, ponurost nesálala z jejich obalů moc výrazně – žádné hroby a černobílá fota – a i v klipech to bylo spíše nezvyklé.

Následovníci

Fascinující je, že The Cure oslovuje dvacetileté „deprivanty“ doposud. A to nejenom posluchače, ale vizuál, hudba. I dnes vznikají nové skupiny, které okouzlil cureovský styl (případně řízlý stylem Joy Division a dalších temných anglických vln z minulého milénia). Bývají to úplní začátečníci, a kdoví, zda The Cure neposlouchal už jejich dědeček. Třeba Morning Smoke nebo Ossuary Severe, mladé začátečnické party, se nechaly zjevně okouzlit. Větší a zkušenější jména si cureovské prvky často půjčí aspoň do nějaké písničky - závany The Cure najdeme třeba u La Roux; The Killers, Snow Patrol, VHS or Beta, Fever Ray nebo Interpol mají svůj styl, ale The Cure u nich zaslechneme.

Resumé

Je krásné, že se dávný recenzent mýlil. The Cure změnili život tolika lidem a ovlivnili kulturu natolik, že se o tom většině lidí nesní. Zkrátka duch The Cure a neopakovatelné kreativní výtrysky zpěváka Roberta Smitha jdou daleko za rámec obvyklých kapel, které si odehrají své a jdou. The Cure se zažírají pod kůži a začínají být součástí člověka. Jen dál a houšť.

Jana Kománková

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace