Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zbojníci, zloději, loupežníci… Někteří se ‘proslavili‘, jiní žili pouze ve fantazii lidí

09.07.2018
Zbojníci, zloději, loupežníci… Někteří se ‘proslavili‘, jiní žili pouze ve fantazii lidí

Autor: archiv Nadi Moyzesové

Popisek: Veřejná poprava

I tohle je nedílnou součástí našich dějin – příběhy banditů, kteří skutečně existovali a stali se součástí regionální historie, i těch, kteří žili jen ve fantazii lidí. Poutavé vyprávění Nadi Moyzesové, nazvané Mimo zákon, vydalo nakladatelství XYZ.

Po staletí si lidé po namáhavé práci zpestřovali dlouhé zimní večery vyprávěním o hrůzostrašných a zároveň odvážných a romantických skutcích lapků, loupežníků i zbojníků. Někteří z nich loupili, a dokonce vraždili jen pro radost, ale jiní bohatým brali a chudým rozdávali. Úzké úvozy, husté lesy či tajemné skály v okolí nejrůznějších vesnic Čech, Moravy a Slezska k vymýšlení podobných příběhů přímo vybízely.

Mimo zákon

Někteří bandité skutečně existovali a stali se součástí regionální historie, jiní žili jen ve fantazii lidí. Jejich činy však nepřestávají vzrušovat čtenáře ani dnes. Kniha přináší příběhy známých i méně známých loupežníků, jak si je lidé po generace předávali a jak je sběratelé pověstí zaznamenali.

Autor: Naďa Moyzesová
Žánr:
historická próza, lidová slovesnost
Nakladatelství: XYZ

Ukázka z knihy:

Jíra Mrákota
loupežník

Západně od Prahy u Úval se rozkládá les Vídrholec, jenž se kdysi loupežníky přímo hemžil. V druhé polovině 16. století mezi ně patřil i Jíra Mrákota, který spolu se svými kumpány přepadal na lesních cestách kupecké povozy i osamělé pocestné.
Jednou Mrákota opět číhal v lese. Jenže ten den se mu zrovna moc nedařilo. Cesty byly opuštěné, nikde ani noha. Mrákota byl už od věčného krčení se ve větvích stromu celý rozlámaný a měl náladu pod psa. Už už chtěl pro dnešek skončit a jít si spravit chuť do hospody, když k němu najednou z dálky dolehla tichá písnička.
Zpěv sílil a Jíra Mrákota už viděl, od koho pochází. Od Prahy šla lesní cestou ženská, krev a mlíko, s prázdnou nůší na zádech. „Od té bych si dal s chutí říct,“ mlsně se oblízl Mrákota a připravil se ke skoku. Chvilku počkal, až bude žena o krok napřed, a skočil. Skok měl přesně vypočítaný. Dopadl akorát za ni a rovnou ji chytil pod krkem. Žena se pokusila bránit, ale Mrákotův stisk byl pevný jako skála. „Tak, copak neseš panenko?“ zeptal se Mrákota jízlivě. „Ale docela nic,“ odvětila žena roztřeseným hlasem. „Na mou duši, ať se na místě propadnu.“ Mrákota přitáhl sevření, až žena začala chroptět. „Ale nelži!“ uhodil ji prudce do hlavy. „Za to by tě pan farář nepochválil.“ Potom jí surově strhl sukni a mezi fackami, kterými ji zasypával, vztekle křičel: „Určitě schováváš pod sukněmi něco, co by se mi moc líbilo.“ Žena byla polomrtvá strachy. Ze všech sil se snažila Mrákotu odstrčit, ale svým odporem si vysloužila jen další sprchu ran. Najednou Mrákota na okamžik povolil sevření a žena se zhluboka nadechla. S volným hrdlem spustila křik, až vyplašila ptáky z jejich hnízd na stromech. Dlouho však nekřičela. Mrákota rychle obnovil sevření a ještě přitvrdil. Za pár chvil klesly ženiny ruce bezvládně podél těla. Když si byl Mrákota jistý, že je po ní, rychle ji prohledal. Pod jupkou našel malý kožený váček, z něhož vysypal dvanáct grošů. „Aspoň mám na útratu v hospodě,“ řekl si, jakmile ženinu mrtvolu uklidil do křoví.
Jindy zase dostal Mrákota zprávu od špeha na kraji lesa, že ku Praze míří karavana zámožných kupců. Mrákota si nabil pistoli a byl ve střehu, stejně jako jeho loupežničtí druzi ukrytí na okolních stromech. Jakmile byly kupecké vozy pod nimi, loupežníci rychle seskákali ze stromů a obklíčili je. Tentokrát však sáhli vedle. Kupce doprovázela početná ozbrojená stráž, která začala po loupežnících ihned pálit. Mířili dobře. Jedna kulka trefila i Mrákotu, jenž proto raději kvapem vyklidil pole.
Raněný Mrákota byl svými přeživšími kumpány dopraven do hospody v Kolovratech, kde ho ukryla šenkýřka Dorna. S její pomocí se ze zranění pomalu vylízával. „Tak Jíro, konečně jsi nadobro utekl hrobníkovi z lopaty,“ řekla jednou, když mu mazala rány hojivou mastí. „Za pár dnů se zase budeš moct postavit na nohy.“ Než však Mrákota stačil vylézt z postele a vrátit se do Vídrholce, byla jeho skrýš vyzrazena. Vojáci ho odvedli a soud mu za jeho podlé skutky vyměřil trest smrti. Jíra Mrákota čekal ve vězení na popravu, ale dočkal se docela jiné zprávy.
V roce 1571 vydal císař Maxmilián II. nařízení, že všichni odsouzení k smrti budou prodáni do Benátek na galeje. Nejenže si císař prodejem odsouzených naplní pohublou pokladnu, ale současně také ušetří výdaje za drahé popravy. Cely odsouzených zaúpěly hrůzou. Mnozí by mnohem raději skončili svůj život na popravišti, než pod biči benátských dozorců.
Na jaře stejného roku přijel do Prahy vojenský oddíl Benátčanů, kteří měli nové galejníky odvézt do Benátek. Vězni své cely opouštěli po jednom a venku byli přivedeni ke kováři, jenž jim na ruce i nohy připevnil pouta a přikoval je k řetězu. Tak vycházel ven jeden po druhém, až bylo před vězením shromážděno 64 vězňů, mezi nimiž nechyběl ani Jíra Mrákota.
Jakmile byl kovář s prací hotov, vyrazila chřestící výprava na dlouhou cestu. Daleko však nedošla. Sotva vězni krutě popohánění vojáky opustili městské hradby u Vyšehradu, z křoví podél cesty vyskákalo na dvě stě vším možným vyzbrojených lidí. Pražská chudina, žebráci a zloději se do vojáků pustili vidlemi, cepy, holemi či kudlami. Bili se jako lvi a benátští vojáci brzyc pochopili, že nemají žádnou šanci přesile odolat a draze zaplacené galejníky ubránit. Nechali tedy vězně vězni a vzali nohy na ramena, aby si zachránili alespoň holé životy. Mnoho jich však bylo na útěku dostiženo a zabito. Nakonec pražská lůza osvobodila z pout galejníky, kteří se rychle rozprchli na všechny strany. Mezi osvoboditeli byli i Mrákotovi kumpáni, kteří si ho s velikou slávou odvedli do Libně, kde měli ve vinicích úkryt.
Do Vídrholce se už Jíra Mrákota nevrátil. Když se jakžtakž z vězení oklepal, zamířil na Rakovnicko, kde opět zapadl do starých kolejí. Pobyt v Rakovníku se mu však stal osudným. Jednou ho při loupeži chytili a tentokrát bez milosti a kvapně popravili.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace