RECENZE Lucy Clarkeová, Stíny nad zálivem
25.06.2018
Foto: repro Youtube.com
Popisek: Autorčin debut The Sea Sisters se objevil v prestižním výběru Book Club Choise 2013 a byl přeložen do deseti jazyků
Nakladatelství Cosmopolis, součást nakladatelského domu GRADA, představuje po knihách Poslední nádech a Modrá další psychothriller britské autorky Lucy Clarkeové. Novinka, jež nese název Stíny nad zálivem, přenese čtenáře na jih Anglie, kde vodopád lží a vlna strachu smetou poklidné soužití malé komunity lidí žijících v chatové oblasti. Každý podezírá každého a nikomu se nedá věřit...
KrajskéListy.cz měly možnost titul recenzovat, ovšem pocity z něho zůstávají i s odstupem několik dnů rozporuplné. Na jedné straně tu máme skutečně vypjatý závěr, který obsahuje takzvanou double-pointu (kdy myslíte, že je již vše odhaleno, ale ve skutečnosti tomu tak není), na straně druhé je to několik časových rovin, a především zvláštní reminiscence příběhu s druhým biblickým patriarchou Izákem. Čímž ostatně začneme. Už na prvních několika desítkách stran se totiž setkáte nejen se Sárou, ale rovněž s Jacobem nebo Samuelem. Pokud bychom si připomněli alespoň laické vnímání Bible, tak Abrahám měl právě na jakousi zkoušku své neochvějné víry v Hospodina obětovat svého syna Izáka. Mělo se tak stát na hoře Sion, kde později vyrostl chrám krále Šalamouna. Abrahám se zjevně ke své životní zkoušce odhodlal, a až na poslední chvíli jej Bůh zastavil, aby namísto syna obětoval zvíře – berana.
Co se těchto spojení týká, místy napínavý, místy upovídaný román Lucy Clarkeová nám mnoho souvislostí s knihou knih nenaznačil. Proto přejděme k ději. Před sedmi lety unese dva desetileté chlapce proud příliš daleko od břehu. A na pevninu se vrátí jen jeden. Sářin syn Jacob sice před sedmi lety přežil, ale na své narozeniny, v den neblahého výročí, zmizí. Postupně se začínají vynořovat nová i stará tajemství a komunitu na poloostrově Sandbank plíživě ochromuje napětí a nezodpovězené otázky. Sára je stále více a více zoufalá a přestává důvěřovat všem, které zná a kterým dosud věřila. Co se vlastně před sedmi lety událo? Jak to, že v komunitě, kde se pořád někdo dívá, zrovna tehdy nikdo nic neviděl? Kdo všechno a proč má důvod tajit, co se doopravdy stalo? A v momentě, kdy odkryjete tu "správnou pravdu", kde berete jistotu, že tomu tak skutečně je?
To jsou všechno otázky, které k dobré detektivce patří a jak jsme už řekli, napětí do poslední strany lze spisovatelce opravdu vychválit. Problém však nastal v těch zmíněných časových rovinách (třech), které nám často připomínali (málokým v kuse přečteného) Odyssea Jamese Joyce. Nejprve je tu současnost, poté blízká minulost a konečně postupné odhalování smrti mladého chlapce. Toho bychom se rádi drželi. Dialogy, jež Lucy Clarkeová vykreslila, fungují bravurně. Dávají smysl. Jenomže když se už v jednu chvíli čtenář začíná nořit do děje (proč mohl syn zmizet, kde byl předešlou noc...), vracíme se o několik let nazpět, abychom si přečetli o vztahu, který šel popsat v přítomnosti. Pokud by bylo na nás, ubrali bychom stovku stran a myslíme, že by to ději prospělo. V tomto ohledu musíme připustit jisté dramaturgické (redaktorské) pochybení.
Pokud však odhlédneme od lásky autorky k psaní (nějaký čas taktéž pracovala jako moderátorka společenských akcí a vyučovala tvůrčí psaní), zůstává nám dějová kostra vcelku napínavého příběhu. Dáme ruku do ohně, že 95 procent čtenářů pointu neodhalí dříve než během posledních pěti stran. Tomu se dá na dálku zatleskat, jelikož je to pozoruhodné a málokdy vídané. Negativa, jak jsme už zmínili, vnímáme v širých, místy zbytečných popisech míst, osobností a situací. Aniž bychom vyzradili nebo naznačili, právě popsané vztahy pro vyvrcholení děje nejsou až tak podstatné. Stačilo zmínit, že tehdy došlo k tomu a k tomu a že někdo tím mohl být raněn.
I přes naši otevřenou kritiku jde o nadprůměrnou knihu, která rozhodně neurazí a nelze o ní říct, že by byla odbytá. Ba naopak. Nám se jen zdálo, že těch slov bylo někdy víc, než by bylo zdrávo.
Autorka: Lucy Clarkeová
Název: Stíny nad zálivem
Vydává Cosmopolis, 2018 (368 stran)
Překlad: Alena Peisertová
Hodnocení: 63 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda