RECENZE Marie Rejfová, Komu straší ve věži
09.06.2018
Foto: archiv redakce
Popisek: Pravidelné recenze KrajskýchListů.cz
Ač se to nezdá, je to skoro na den přesně, kdy jsme v červnu roku 2017 recenzovali Rejfové detektivku Kdo jinému jámu kopá. Kniha se nám velice líbila, četli jsme ji tehdy bezmála osmačtyřicet hodin a hodnocení se zastavilo těsně pod osmdesáti procenty. Tentokrát jsme dostali k dispozici shora uvedený titul a scénář byl prakticky stejný. Několik desítek hodin osvěžujícího, místy až formanovsky vykresleného světa a situací, příjemná pointa a plastické postavy.
K prvně recenzovanému titulu se vraťme jen krátce. Psali jsme před tím rokem toto: „Svižné dialogy hezky popisují, co se děje, aniž by nudily. Pointa je také uvěřitelná, ale především nám sedl ten styl. Jakoby ležérní, navzdory jasné kontuře, kterou měla autorka už na začátku, obrovská slovní zásoba, neopakující se motivy a taková ta pověstná česká hlava. Nemůžeme jinak než doporučit.“
U současného románu bychom to museli zopakovat. Proto přejdeme k anotaci a rovněž ke srovnání, které červen roku 2018 jakoby náhodou nabízí. Půjde o kontrast stylu Marie Rejfové s Irenou Obermannovou.
Ve středočeském městečku Brod se schyluje k obecním volbám a vypadá to, že nic nedokáže narušit jejich předem daný průběh – tedy obhajobu postu současného starosty města. Příjezd nového učitele Jakuba Stehlíka ale odkryje mnohé stíny z minulosti. Kdo zavinil smrt jeho matky? Co s ní má společného starosta Jaroslav Jiroušek? Komu v Brodu se hodí, aby tento čin nezůstal zapomenut? Jak do toho všeho zapadá rodina majitelky pekařství paní Řábkové? Co znamená králičí tlapka v pouzdře na trumpetu a jaké tajemství skrývá zahrádkářská kolonie za městem? A co všechno je pro úspěch schopná udělat opozice v čele s Ivo Podroužkem?
Učitelka Josefína Divíšková se snaží přijít na kloub událostem, které se v Brodu staly před více než třiceti lety, a tím pomoci napravit staré křivdy. Musí se spolehnout na svůj důvtip a schopnost zvládat vše s humorem, jakož i na svérázného komisaře Tvrdíka.
Tolik obsah, který sice naznačí, ale určitě nevyzradí tón a celkový děj.
Ke knize můžeme říci, že jde o hodně milé čtení pro nás málo známé spisovatelky (podle dostupných informací v současné době žije ve Varnsdorfu, kde pracuje jako učitelka v mateřské školce), která miluje český jazyk. V prvním odstavci jsme upozornili na Miloše Formana a budeme si za tím stát. Zejména tok dialogů a obrazů místní hospody a společenských (hudebních) akcí opravdu místy působilo až filmařsky. Jistá míra sarkasmu (nad tělem, pocitem milenky) je také výjimečně čistá, přijatelná a vtipná. Rejfovou zjevně psát baví, svědčí o tom nejen frekvence vydání nových románů (rok co rok), ale především jejich rozsah. Komu straší ve věží čítá přes 300 stran, předešlý „kus“ Kdo jinému jámu kopá jich měl 272.
Nyní bychom se rádi pozastavili nad jistou mírou srovnání. Albatros (Motto) totiž přinesl novinku Ireny Obermannové Jasnozřivost. Napsali jsme o ní v nedávné recenzi, že „celkový spád knihy (přes složitější úvod) je příkrý, svižný, rychlý. Dialogům jsme věřili a prostředí, do něhož se spisovatelka věrně vžila, je abnormálně procítěný. Nevylučujeme proto, že kniha vznikala kdesi v lesích a luzích české kotliny...“ Rejfová nám v tomto srovnání vychází líp.
Obermannová má „vyšetřovatelku“ – geniální šachistku. Rejfová učitelku – taktéž tedy „vyšetřovatelku“. Obě knihy se vrací do minulosti. Obermannová je v tomto ohledu hlubší (vysídlování Němců po konci druhé světové války), Rejfová se zamyslela nad letitou křivdou, několika propletenými osudy a směřováním těchto bolavých ran v optice menšího města. Z našeho pohledu jí to vyšlo zdařileji. Oproti Obermannové totiž Rejfová využila značnou míru ironie a nadsázky. To je něco málo vídaného, když se hlavní hrdinka (a vlastně i jakákoli ústřední postava) umí postavit k zrcadlu a říct, že to není ono. Několikrát jsme se zasmáli i nad obrazem Adamsovy rodiny na brodském úřadu. Jistě: pro děj to není podstatné, dokonce to ani nikterak nesouvisí se syžetem, ale ukazuje to na lásku k jazyku a na snahu mluvit. Obě spisovatelky, což bychom měli podtrhnout, mají brilantní slovní zásobu a jejich tituly doprovází originální grafické zpracování. V případě recenzovaného románu se znovu jedná o Daniela Špačka.
Jestli chcete nenásilnou formou projít maloměsto, a ještě se něco dozvědět, zavítejte do světa Josefíny Divíškové – každý se v něm tak trochu najdeme.
Autorka: Marie Rejfová
Název: Komu straší ve věži
Vydává Mystery Press, 2018
Hodnocení: 79 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda