Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Sice ho pravidelně pozoruje oknem, prý ale neexistuje. Můžeme opravdu věřit tomu, co vidíme?

31.05.2018
Sice ho pravidelně pozoruje oknem, prý ale neexistuje. Můžeme opravdu věřit tomu, co vidíme?

Foto: babello.com

Popisek: Sophie Loubiere

Tajemné dítě? Tomu se ani nechce věřit. Ať už je přízrak, či člověk z masa a kostí, pořádně zamíchá životem jedné staré dámy. Napínavý psychologický příběh Sophie Loubière Chlapec s kamínky vydalo nakladatelství Motto.

Elsa Préauová je zcela obyčejná důchodkyně. Jako všechny podobné osamělé staré dámy i ona bývá tak znuděná, zejména v neděli, že pozoruje, co se děje u sousedů. Velmi rychle si uvědomí, že u rodiny, která se usadila ve vedlejším domě, je něco špatně.

Dvě sousedovic děti vypadají naprosto normálně, ale čas od času se objeví další chlapec – smutný, hubený, zjevně se s ním nezachází dobře. Dítě, které vypadá, jakoby volalo o pomoc. Dítě, které jí připomíná jiné…

Chlapec s kamínky

Vyzbrojena svou odvahou a jistotou, Elsa je posedlá jediným úkolem: pomoct tomuto malému chlapci. Ale co může dělat, když jí policie i sociálka tvrdí, že chlapec neexistuje? A kdo je doopravdy Elsa Préauová? Zmatená starší dáma? Babička, která trpí osamělostí? Nebo žena, která věří tomu, co vidí?

Sophie Loubière se narodila v Nancy ve Francii. Vystudovala literární vědy, je spisovatelkou, novinářkou a producentkou ve francouzském rozhlasu. Věnuje se hře na klavír a komponuje hudbu, vystupuje s divadelní skupinou Le théatre de la Roele. Je spoluautorkou dvou rozhlasových seriálů a věnuje se rozhlasovému dramatu.

Autor: Sophie Loubière
Žánr:
skutečný příběh, román pro ženy
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

Chlapeček seděl rovně, dlaně měl položené vedle talíře. Odvrátil pohled od okna vedoucího do zahrady. Kytice mečíků, lilií a jiřin vydechovaly opojnou vůni. Jejich oslňující barvy tvořily v přítmí místnosti světelné skvrny. Kuličky zeleného hrášku, netečné ke konverzaci u oběda, se v omáčce s kuřetem kutálely a střenky nožů je smetaly k okraji talíře.
Duchem nepřítomný Gérard zase začal žvýkat a patami bušil do nohou židle. Příliš ho nezajímala témata, jež u stolu nakousli jeho strýc, rodiče a prarodiče: mluvilo se o požadavcích na zvýšení mezd, zapříčiněných nárůstem cen potravin, o nejmenších plavkách na světě, o jaderném pokusu, který provedli před několika dny Američané na atolu Bikini v Tichém oceánu, a o norimberském procesu.
„Göringova obhajoba usiluje o nevinu. Z toho běhá mráz po zádech.“
Gérardův strýc podal stříbrný košíček s pečivem svému sousedovi.
„Obžalovaní se necítí odpovědní za zločiny, z nichž je obviňují,“ utrousil Gérardův otec, než se zakousl do topinky.
Chlapeček odstranil z kuřete kůži, která se mu teď v ústech přeměnila na kuličky ve tvářích, a přiložil k ústům bílý ubrousek. Zatvářil se, že si otírá pusu, ale zatím nepozorovaně vyplivl do ubrousku rozžvýkané maso. Jako každou neděli od konce války přijde později kočka a zlikviduje stopy jeho těžkého zločinu. Jedna událost však narušila spořádaný běh věcí. Nad křišťálovými skleničkami se ozval hlas.
„Tati, včera večer jsem viděla maminku.“
Gérardova sestřenice sedící nehybně zády k oknu u svého talíře se usmívala. Pohledy se stočily k dívence s hustými vlasy, krátce sestřiženými na šíji. Temná ofina jí padala až k obočí a pod ní zářily smaragdové oči.
„Přišla do mého pokoje a sedla si na postel.“
Gérard nedokončil pohyb. Vánek zvedl záclony a všichni u stolu se zachvěli. Strýc si poťupkal vousy cípem ubrousku.
„Elso, buď zticha, prosím.“
„Měla na sobě ty kytičkované šaty. Ty, co máš tak rád, tati.“
Babičce uniklo zasténání. Zamávala rukou před obličejem, jako by odháněla mouchy.
„Elso, jdi nahoru do svého pokoje,“ přikázal strýc.
Holčička měla obličej bílý jako stěna.
„Vzkazuje ti, že se o ni nemáš bát. Maminka se má dobře. Říkala, že vás líbá. Všechny. I tebe, Gérarde. Ale nechce už, aby její synovec krmil pod stolem kočku, je to nechutné.“
Gérard upustil ubrousek. Rozžvýkané maso se mu ocitlo na krátkých kalhotách a jeho eskamotérský kousek byl odhalen. Vzápětí mu na levé tváři přistál políček.
„Už jsem ti řekla, abys s tím zase nezačínal!“ zahubovala Gérardova matka.
Chlapci stouply do očí slzy a udělalo se mu špatně od žaludku. S hlavou skloněnou k zašpiněným kalhotám už neviděl strýce, jak vstává od stolu, bez okolků bere svou dceru a vede ji do jejího pokoje. Elsin pláč se ozýval na schodišti a nikdo se neodvážil vzít si dezert. Větrníčky k velké Gérardově lítosti zůstaly v krabici – matka ho dostrkala ke schodům dřív, než si stačil zapnout vestu.
„Můžeš si pospíšit? Takový nemotora!“
Gérard nesnášel sestřenici od té doby, co se zbláznila…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,