Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Věřte-nevěřte, tohle se opravdu stalo. Jediné setkání může zničit hned několik životů

29.05.2018
Věřte-nevěřte, tohle se opravdu stalo. Jediné setkání může zničit hned několik životů

Foto: irishtimes.com

Popisek: Winnie M Li

Poznávání cizích zemí a jiných kultur bývá pro leckoho velmi lákavé. Někdy se ale taková zkušenost může zatraceně nevyplatit. Nenechte si ujít úspěšný literární debut filmové producentky Winnie M Li Temná kapitola, který vydalo nakladatelství XYZ.

Vivian je kosmopolitní americká dívka s čínskými kořeny, která často uniká od náročné práce v rušném Londýně za dobrodružstvím a cestováním. Ráda poznává cizí země, krajiny a jiné kultury. Coby emancipovaná žena žije sama a dokáže se o sebe postarat. To však přestává platit ve chvíli, kdy na jednom ze svých výletů v Západním Belfastu potká Johnnyho.

Tento teprve patnáctiletý chlapec pochází i irské komunity, která žije kočovnickým životem na okraji společnosti. Vyrostl v rodině, kde je zločin samozřejmostí, násilí je nutností, a kvůli nedostatku materiálního i citového zázemí je zvyklý brát si vše bez ptaní. Jejich střet vyvrcholí brutálním sexuálním násilím, a slunečný den v parku Lesní soutěska se tak nečekaně změní v temnou kapitolu Vivianina života.

Temná kapitola

Autor: Winnie M Li
Žánr:
psychologický román, thriller
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Doktorka Greenová je trpělivá, nijak ji nesoudí, a to se jí na ní líbí. Tohle a její styl oblékání a la knihovnice a staromódní posedlost kočkami, kterou by člověk u štíhlé, blonďaté třicátnice nečekal. Za normálních okolností by z takového úkolu možná měla strach, ale tady cítí od psycholožky jen tichou podporu, jisté podivínství a obezřetné odhodlání svým pacientům porozumět.
Vyčerpaně pohlédne do kamery. Ještě jednou to celé vyprávět je to poslední, co chce. Vypráví to už celé měsíce, říkala to policii, doktorům, v krizovém centru, komisi pro duševní zdraví, která posuzovala, jestli se bude potřebovat léčit, a teď – už několikrát – své psycholožce. Pokaždé trošku jinou verzi. Někdy se víc soustředila na lékařské podrobnosti: Kam ji uhodil, co ji přinutil dělat. Jindy zase spíš na svého útočníka: Jak vypadal, jak mluvil. Ale na povrch stejně vždycky vyplave ta samá scéna: Jasné jarní dopoledne, sluneční světlo zářící skrz stromy, postava v bílém svetru, která jde nahoru do svahu.
Nejspíš by to už mohla odříkat i ve spánku, a to vlastně její mysl tyhle dny taky každou noc dělá – vytváří ve snech nesčíslné množství adaptací. Někdy v nich vystupují lidé, které kdysi znala, zapomenuté tváře předčasně vyspělých svalovců z druhého stupně základky. Někdy se sny odehrávají na smyšleném místě – ve vědeckofantastické krajině, napůl přejaté z nějakého filmu, který viděla. Ale pokaždé je tu to místo, kde se les stýká s polem, ten práh, co se vznáší za stromy jako nějaké bezpečné, osvětlené útočiště. Jenže bezpečné není, protože to zářící pole jí žádné útočiště neposkytlo a dál a dál ji škádlí ve spánku, třpytí se na kraji jejího vědomí.
Červené světýlko na kameře blikne. Palma jí pokyne z obdélníčku své pohlednice.
Odkašle si a znovu začne.
Za hodinu schází po Denmark Hillu ke Camberwell Green, v poslední hodině denního světla toho odpoledne. Už je to známá rutina. Úterní odpoledne: Nastoupit na autobus do Camberwellu, mít sezení s doktorkou Greenovou, možná se na zpáteční cestě zastavit v čínských potravinách, než chytí autobus domů.
V poslední době si neustále připadá úplně vysátá. Delší než tříhodinová vycházka je nad její síly. Pokaždé hrozí, že se vrátí ta podivná, ochromující agorafobie, která ji trýznila několik týdnů bezprostředně po tom incidentu. Třeba bude slunce moc jasné, vítr moc prudký, masy lidí na ulici příliš hlučné a nesrozumitelné. Proč procházku riskovat?
Vždycky je tu bezpečí jejího bytu, ložnice, postele.
Tohle odpoledne se jí zdá postel obzvlášť lákavá, když schází po kopci od Maudsleyské nemocnice do skutečného světa.
Soustřeďte se jenom na fakta. Emoce tam budou, ale to nevadí.
Ale problém je v tom, že tam emoce nejsou. Už celé měsíce si připadá zbavená naprosto všech pocitů. Večírky přicházejí a odcházejí, přátelé se zasnubují, mamka ji po telefonu sekýruje – a ona necítí nic. Jen zvláštní odstup od světa, jako by byla duch, který se světem skutečných lidí jen vznáší: Pozoruje ho, všímá si, jak živí lidé žijí své životy, a pak odplouvá pryč. Nedokáže se přimět ani k tomu, aby ji ten nedostatek pocitů deprimoval nebo štval. Vnímá jenom bezvýraznou citovou prázdnotu. Od téhle se žádných emocí ani reakce nedočkáš. Jasně, píšu si.
Zapadne do čínských potravin. Wangův supermarket. Etikety na zboží nepřečte a s obsluhou si v mandarínštině nebo kantonštině taky nepopovídá, ale jistým způsobem ji uklidňuje procházet se mezi regály, jež jí připomínají dětství. V plastových obalech se lesknou štosy pytlíků polévky ramen po třiceti pencích a slibují příchutě jako kari krevety, pikantní hovězí nebo královské kuře. Vedle nich stojí veliké plechovky vodních kaštanů, slaměných hub, lotosového kořene. Všechno jsou to ingredience, na které by ještě před rokem ani nesáhla. A přitom na nich vyrostla – mamka je smažila ve woku nebo z nich v zimě připravovala dušený vývar.
Proč si je kupuje teď, to nemá tušení. Na přípravu nejsou o nic jednodušší než hotovky z Tesca. Ale když šla do Maudsleyské nemocnice v Camberwellu na první vyšetření, Wangův supermarket stál hned tady na hlavní ulici a voněl přesně jako čínské potraviny jejího dětství.
Když bloumá uličkami obchodu, reproduktory hrají písničku v čínštině. Je to jedno z těch provedení, které znějí napůl jako vytí. Pěje se tam o lásce a ztrátě a působí to dojmem, že jim propůjčila hlas žena středního věku se sebevražednými sklony. Něco takového možná poslouchá její mamka, ale pro ni to neznamená nic, je to pro ni jenom stejně nepříjemně povědomé jako cokoli čínského, s čím se v dospělosti setkává.
Vybere si čtyři pytlíky ramenu, plechovku kukuřiček a velkou lahev sójové omáčky. Zaplatí za ně pětilibrovkou a vykročí z toho zatuchlého prostoru do ulice. Čínská zvuková kulisa jí pořád zvoní v uších.
Projde kolem ní skupinka mladíků, kteří jdou v uniformách domů ze školy. Jsou černí, všech pět jsou čerství puberťáci, hlasitě pokřikují a ona si jich vůbec nevšímá. Netečně kolem nich propluje.
Na autobusové zastávce stojí další skupinka puberťáků. Jsou tři, bílí, a pozorují dvě dívky na chodníku. Pochechtávají se a prohodí nějakou poznámku, ale ona ji neslyší.
Když nastupuje do autobusu, zavadí o jednoho z nich ramenem. Chlapec se otočí a chvilku se na ni dívá. Nedokáže odhadnout, co v tom pohledu je: pubertální chtíč, vztek nebo možná jenom podráždění. Ale jeho ledově modré oči ji probodnou jako kopí, jsou povědomé a jí se obrátí žaludek.
Na čele jí vystoupí pot. Vyškobrtá se do schodů, posadí se a snaží se potlačit rostoucí nevolnost ve svých útrobách. Dívá se, jak mladí chlapci odcházejí pryč, a ví, že to není on, je to jenom nějaký jiný puberťák, který se mu trošku podobá.
Ale taková hanba! Že ji i letmé setkání s náhodným školákem dokáže tak rozhodit.
Nevolnost se vzedme, ale ona ji udrží na uzdě. Nepozvrací se. Jenom ji pronásledují vzpomínky. Přitáhne si kolena k hrudníku a obejme je, schoulí se a dívá se z okna, zatímco se autobus odlepí od okraje chodníku…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,