Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

... v koši nekončí! Ani v tom virtuálním na obrazovce

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nelítostný boj dobra se zlem vrcholí! Nenechte si ujít závěrečný díl potterovské série v novém vydání

12.05.2018
Nelítostný boj dobra se zlem vrcholí! Nenechte si ujít závěrečný díl potterovské série v novém vydání

Autor: footwearnews.com

Popisek: J. K. Rowlingová

Zbrusu nové vydání slavné čarodějnické ságy je konečně kompletní. Poslední díl Harry Potter a relikvie smrti vydalo nakladatelství Albatros.

„Vydejte mi Harryho Pottera,“ přikazoval Voldemortův hlas, „a nikomu se nic nestane. Vydejte mi Harryho Pottera a nechám školu nedotčenou. Vydejte mi Harryho Pottera a budete odměněni. Dávám vám čas do půlnoci.“

Harry Potter a relikvie smrti

Věrní kamarádi Harry, Ron a Hermiona do posledního ročníku bradavické školy nenastoupí. Musí splnit nelehký úkol, který moudrý ředitel školy Albus Brumbál již nemůže dokončit. Společně se vydávají hledat tajemné viteály, do kterých Pán zla roztříštil svou duši. Zničení viteálů je tak jedinou šancí, jak nad ním zvítězit. Na trojici kamarádů číhají na cestě nebezpečné nástrahy, ale ani v těch nejtemnějších úkrytech neztrácejí podporu svých přátel.

Autor: J. K. Rowlingová
Žánr:
fantasy pro děti
Nakladatelství:
Albatros

Ukázka z knihy:

Kde se vzali, tu se vzali, objevili se na úzké, měsíčním svitem zalité silničce pár metrů od sebe dva muži. Na okamžik zůstali oba nehybně stát a mířili si navzájem hůlkami na prsa; pak ale jeden druhého poznali, schovali hůlky pod pláště a rychlým krokem se společně vydali stejným směrem.
„Něco nového?“ zeptal se vyšší z nich.
„Nesu vynikající zprávy,“ odpověděl Severus Snape.
Po levé straně lemovaly silničku divoce rostoucí nízké ostružinové keře, vpravo byl vysoký, úhledně zastřižený živý plot. Dlouhé pláště oběma mužům za chůze povlávaly kolem kotníků.
„Už jsem se bál, že to nestihnu,“ ozval se Yaxley. Drsné rysy jeho tváře vystupovaly v paprscích měsíce a ustupovaly ve stí- nech stromů, jejichž větve se vzpínaly nad silničkou. „Bylo to trochu složitější, než jsem čekal. Doufám ale, že bude s výsledkem spokojený. Vy jste přesvědčen, že ho vaše zprávy potěší?“
Snape přikývl, k žádnému bližšímu vysvětlení se ale neměl. Zabočili doprava na širokou příjezdovou cestu, která ze silničky odbočovala. Vysoký živý plot zatáčel tímtéž směrem a táhl se do dáli za impozantní dvoukřídlou bránu z tepané- ho železa, která jim zahrazovala cestu. Ani jeden z nich nezpomalil; oba beze slova zvedli levou paži gestem připomínajícím vojenský pozdrav a prošli bránou, jako by tmavý kov byl pouhým dýmem.
Živý tisový plot tlumil zvuk jejich kroků. Někde napravo od nich cosi tiše zašustilo. Yaxley znovu vytáhl hůlku a namířil ji svému společníkovi nad hlavu, vzápětí se ale ukázalo, že zdrojem hluku nebylo nic nebezpečnějšího než sněhobílý páv, majestátně se nakrucující na vrcholku živého plotu.
„Lucius si to vždycky uměl zařídit. Pávi...“ Yaxley si pohrdavě odfrkl a zastrčil hůlku pod plášť.
Na konci rovné příjezdové cesty se ze tmy vynořilo pohledné venkovské sídlo; za kosočtvercovými okenními tabulkami v přízemí zářilo světlo. Odněkud z temné zahrady za živým plotem k nim doléhalo zurčení fontány. Snapeovi a Yaxleymu zaskřípěl pod nohama štěrk, když rázným krokem zamířili k  hlavnímu vchodu. Ještě než k  němu došli, dveře se před nimi otevřely dovnitř, přestože nebylo vidět nikoho, kdo by je obsluhoval.
Ocitli se v rozlehlé, spoře osvětlené, zato ale bohatě zaří- zené vstupní hale, jejíž kamennou podlahu z velké části pokrýval nádherný koberec. Z portrétů na zdech sledovaly procházejícího Snapea a Yaxleyho oči v bledých obličejích. Oba muži se zastavili u masivních dřevěných dveří vedoucích do přilehlé místnosti, na kratičký okamžik zaváhali a pak Snape zmáčkl bronzovou kliku.
Společenský salon byl plný mlčících lidí, kteří seděli kolem dlouhého, ozdobně vyřezávaného stolu. Všechen ostatní nábytek byl ledabyle odsunut ke stěnám. Místnost spoře osvětlovaly plameny ohně pod elegantní mramorovou krbovou římsou, nad níž viselo zrcadlo v pozlaceném rámu. Snape a Yaxley zůstali vteřinku stát na prahu. Když jejich oči přivykly nedostatku světla, oba mimoděk vzhlédli vzhůru na nejpodivnější součást celého výjevu: na zjevně bezvědomou lidskou postavu, která se vznášela hlavou dolů nad stolem, pomalu se otáčela, jako by visela na neviditelné šňůře, a odrážela se v zrcadle i dole na ploše leštěné stolní desky. Nikdo z  lidí kolem stolu se na zavěšence nedíval, s  výjimkou bledého mladíka, který se nacházel prakticky přímo pod ním. Mladík se nedokázal ovládnout a co minutu k němu zvedal oči.
„Yaxley a Snape,“ ozval se vysoký jasný hlas od čela stolu.
„Málem jste se opozdili.“ Muž, který promluvil, seděl přímo před krbem, takže příchozí zpočátku stěží rozeznávali víc než pouhou siluetu. Když ale přistoupili blíž, zazářil na ně z  ponurého přítmí mužův obličej: holá lebka připomínající hadí hlavu, nozdry jako dvě úzké štěrbiny a zářící rudé oči se svislými zorničkami. Pleť měl tak bledou, že se zdálo, jako by perlově světélkovala.
„Ty pojď sem, Severusi,“ ukázal Voldemort na židli po své pravé ruce. „A Yaxley si sedne vedle Dolohova.“
Oba se usadili na určená místa. Většina přítomných kolem stolu sledovala Snapea, a na něj se také Voldemort obrá- til jako na prvního.
„Tak co?“
„Můj pane, Fénixův řád má v úmyslu přestěhovat Harryho Pottera z jeho momentálního bezpečného úkrytu příští sobotu za soumraku.“
Tato zpráva vyvolala u stolu zjevný zájem; někteří z pří- tomných ztuhli, jiní se nepokojně zavrtěli, všichni ale hleděli na Snapea a na Voldemorta.
„V  sobotu... za soumraku,“ opakoval Voldemort. Rudé zorničky se zavrtaly do Snapeových černých očí tak pronikavě, že se někteří z přihlížejících odvrátili, jako by měli strach, že je divokost černokněžníkova pohledu popálí. Snape však na rozdíl od nich klidně hleděl Voldemortovi do tváře a po vteřině či dvou se Voldemortova ústa beze rtů zkřivila v cosi, co připomínalo úsměv…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace