Chlapci a děvčata, pěstujte koťata! Drsný byznys i skvělé kousky… Historie dětské písničky za poslední půlstoletí
12.05.2018
Foto: Youtube Repro
Popisek: Jiří Suchý ve dvojici se Šlitrem napsali spoustu dětských hitů; zde nabádá, abychom pěstovali koťata
VIDEO Večerníček už dávno skončil, dítko uléhá do postýlky, ale spinkat se mu ještě nechce. A tak žadoní: „Mami, vyprávěj mi nějakou pohádku nebo zazpívej písničku!“ Maminka milovanou ratolest láskyplně pohladí po tváři, poté přisedne na okraj pelesti a spustí: Spi, miláčku, spi, Halí, belí, Hajej, můj andílku či některou z přehršle dalších ukolébavek.
Pravda, tato v dobách našich (pra)babiček běžná zvyklost se ve většině současných rodin nejspíš už nepěstuje. Rozhodně to však neznamená, že by dnešní děcka už od svých prvních krůčků nebyla muzikou atakována doslova od rána do večera. Písně lidové, národní i ty umělé ve všemožných úpravách a verzích, písničky z filmových či televizních pohádek a dětských seriálů či původní, speciálně pro ně vytvořená alba od umělců nejrozličnějšího žánrového rozptylu... Široký sortiment na výběr, kvalita proměnlivá. Zaměřit svoji pozornost právě na tuto cílovou skupinu bývá totiž zároveň i velmi výnosný obchod. Otázkou je, co z toho kvanta k dětským uším dolehne dříve, zasáhne je nejintenzivněji a formuje jejich hudební vkus.
Zkusme si ve stručnosti a bez nároku na úplnost projít historii tuzemské dětské písničky za přibližně poslední půlstoletí.
Hledání v šedesátých letech
Písničková tvorba pro děti není nijak jednoduchou záležitostí a má svá specifika. Především vyžaduje, aby autoři měli dostatek fantazie a dokázali svět kolem sebe pozorovat dětskýma očima, tedy vnímavým a zároveň i udiveným pohledem někoho, kdo teprve vše objevuje a dokáže si všímat i zdánlivých maličkostí. Téma písničky jim musí být něčím blízké, verše vtipné a zábavné, použitý slovní aparát srozumitelný. I když třeba Zdeněk Svěrák se nevyhýbá ani výrazům složitějším, a to s úmyslem, aby se pak děcko s vysvětlením neznámého pojmu obrátilo na své rodiče.
Samozřejmě, že text by měl obsahovat i ústřední slogan, který děti něčím zaujme, vezmou ho za svůj a rády si ho opakují. Po hudební stránce musí jít o harmonicky jednoduchou, přímočaře zpěvnou melodii, s jejímž zapamatováním nemá dětský konzument žádné potíže. Naplnit všechna tato kritéria a nesklouznout při tom k vyložené podbízivosti, lacinosti a kýči, to je opravdu umění. A stejně se ani potom nedá s jistotou předvídat, která písnička u dětí zaboduje. Nezřídka se také přihodí, že jejich favoritem se stane věc, která nebyla primárně zacílena zrovna na ně. Děti mají totiž silně vyvinuty smysl pro nonsens a absurdno, proto velmi vstřícně přijímají i některé žertovné kousky například od Ivana Mládka či dvojice Vodňanský & Skoumal.
Vyloženě pro děti nebyly původně složeny ani semaforské písničky Sluníčko (1960) či o rok mladší Malé kotě (později ho přezpívala třeba Dáda Patrasová či ve stylu techno Maxim Turbulenc), přesto dodnes patří k největším dětským hitům. Na rozdíl od těchto dvou písniček, které se staly dětskými (pra)hity jaksi mimoděk, dramaturgie Československé televize jen o pár let později usoudila, že nic nelze nechat pouhé náhodě. V roce 1963 tak vznikl pořad Hledáme písničky pro děti, který vydržel na obrazovkách dva roky a přinesl několik desítek písní, včetně pozdějších evergreenů, jakými jsou duet Pavla Švába a Bohumila Starky Hvězda na vrbě nebo Ztratila Lucinka bačkorku (Jindra Machová).
Kvalitní autorské zázemí i hudební doprovod, včetně tehdy patnáctiletých (!) muzikantů Jana Hammera ml., Miroslava a Alana Vitoušových z Junior tria, populární zpěváci a herci (Pavlína Filipovská, Helena Vondráčková, Pavel Sedláček, Miloš Kopecký a další) – to byla záruka úspěchu. K zajímavostem patří, že v pořadu se jako čtrnáctiletý objevil i pozdější člen Marsyas, kytarista, zpěvák a skladatel Petr Kalandra.
Zlatá brána a kdo z ní vzešel
Od počátku sedmdesátých let převzalo hlavní iniciativu na poli dětské písničky televizní studio v Košicích. Během dvaceti následujících roků připravilo 145 dílů hudebně-dramatického pořadu Zlatá brána, který se v dvouměsíčních intervalech vysílal vždy v neděli dopoledne a těšil se nesmírnému zájmu a popularitě nejen u nás, ale i ve „spřátelených“ zemích. V programech, které byly poměrně velkoryse koncipované (točilo se nejen ve studiu, ale i v exteriérech, děcka byla převlečena do na míru šitých kostýmů) se vystřídalo šest generací dětí. Písně pro ně tehdy mezi jinými skládali například Pavol Hammel a textař Kamil Peteraj, hudební podklady se natáčely v Ostravě s doprovodnou skupinou Marie Rottrové Flamingo/Plameňáci.
Někteří z účinkujících se tehdy na čas stali skutečnými dětskými hvězdičkami, ovšem kupodivu až překvapivě málo z nich se této dráze věnovalo i v dospělosti. K nemnoha výjimkám patří herečka Zuzana Tlučková a především zpěvák skupiny No Name Igor Timko. Písničky ze Zlaté brány vycházely na deskách a kazetách, a jelikož jsou dodnes velice populární, existuje i několik později na CD vydaných výběrů. Řadu hitů (i v původní televizní verzi) si lze připomenout i na YouTube.
Pokračování v neděli
Leoš Kofroň
Vložil: Štěpán Cháb