Věhlasný portugalský prozaik António Lobo Antunes přináší českému publiku Návrat karavel
06.05.2018
Foto: snímek poskytl GARAMOND
Popisek: Portugalský prozaik António Lobo Antunes
Co si počít se zašlou slávou... To je ústřední téma románu portugalského autora Antónia Loba Antunese. V jakési improvizované prohlídce s průvodcem se procházíme Lisabonem, jenž je především pomyslným stolkem v kavárně, kde se člověk před odplutím do portugalských kolonií loučí s domovem – na dlouho, či navždy? A pak se také procházíme koloniemi, kde je čím dál víc patrná ona vleklá nemoc – infekce, kterou do nich portugalští dravci zanesli.
António Lobo Antunes uchvátil před šestnácti lety české čtenáře románem Jidášova díra (Os Cus de Judas tehdy přeložila Lada Weissová). Právě v něm zúročil vlastní zkušenost se životem v Angole. Tam působil jako vojenský lékař během poslední koloniální války, a tak nebylo divu, že následně nad rozpínavým Portugalskem v tomto románu vyřkl velmi nelichotivou diagnózu.
V "Návratu karavel" poznáváme Antónia Loba Antunese právě z Jidášovy díry. Jeho syrovost i jeho prozaický tok skoupý na odstavce. Ovšem v novém románu už nejde pouze o úzkou osobní zkušenost, o zpověď jednoho člověka. Je to spíš kaleidoskop, který odkrývá všechny kořeny toho, že Portugalsko bylo tak všetečné, a teď je najednou znovu tak maličké a „sedí ve své jamce“. A nejen to: Portugalci opustili kolonie v nedobrém stavu. Ne nadarmo odborníci často zmiňují, že bývalé portugalské državy především v Africe byly zanechány v jednoznačně nejhorší kondici.
Pro české čtenáře by se dalo přímořské Portugalsko přirovnat k současnému Rakousku či Maďarsku. Rakousko-Uhersko bývalo velkou říší, dnes jsou Rakousko i Maďarsko poměrně malými státy, jako kdyby přišly nejen o křídla, ale i o všechny končetiny. A obdobné je to s Portugalskem, jež bývalo přes svou „velikost“ velmi úspěšnou koloniální mocností, protože mělo nejen přístup k moři, ale i skvělé mořeplavce, jako byli Vasco de Gama či Fernão de Magalhães.
To vše ukazuje António Lobo Antunes ve zmiňované knize. Tento rozkvět, kdy se Lisabon stal především přístavem, odkud se dalo vyplout do mnoha směrů. Tedy dokud kolonie Portugalsku něco přinášely, především nerostné bohatství a další suroviny. Za Salazarova režimu pak třeba Kapverdské ostrovy sloužily i jako místo, kde byly vězněni nepřátelé režimu, především levicoví odpůrci. Po karafiátové revoluci v roce 1974 se do Portugalska vrátila demokracie a byl to taky vlastně konec vleklé krize v portugalských koloniích, které postupně získaly samostatnost – neblahé dědictví kolonizování odtud však nikdo neodvezl.
Z portugalského originálu As Naus titul přeložila a poznámkami opatřila Marie Havlíková. Vydává GARAMOND.
António Lobo Antunes (1942) je portugalský spisovatel, oceněný v roce 2007 nejvýznamnějším portugalským literárním oceněním, Camõesovou cenou. V době Salazarova režimu byl vojenským lékařem ve válce v Angole. Válka a koloniální politika se staly významnými tématy jeho tvorby. Do Portugalska se vrátil v roce 1973 a začal zde pracovat jako psychiatr, ale brzy se začal věnovat literatuře. Žije v Lisabonu. Česky vyšel román Jidášova díra (2002, Mladá fronta).
Vložil: Zdeněk Svoboda