Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Před 40 lety přepsali Sex Pistols hudební mapu. Spolu s Johnny Rottenem za kulturou dojedem, říkalo se tehdy u nás

06.05.2018
Před 40 lety přepsali Sex Pistols hudební mapu. Spolu s Johnny Rottenem za kulturou dojedem, říkalo se tehdy u nás

Autor: Rock and All

Popisek: Sex Pistols

FOTO, VIDEO „Nemyslím si, že ten nápad vzešel od kapely. Říkal jsem si: ‚Bože, není tohle zase jenom ten showbyznys?‘ Pak to ale začalo vypadat, že nás nikdo nechce (vydat), takže jsme se pro tu věc naprosto nadchli,“ přibližuje Johnny Rotten své vždy rebelské motivace… Pokračování ze soboty, tentokráte o tom, jak vzniklo Never Mind The Bollocks, ve skutečnosti producentsky vyprecizovaná nahrávka.

Jones a Cook spíš ale stáli o solidní debut, který by ze Sex Pistols udělal opravdovou kapelu a sejmul z nich pověst hlučné atrakce, na kterou se chodí ukazovat prstem. Od jara 1977 stále nahrávali, přestože je odmítala jedna nahrávací společnost za druhou. Za prodlevy mezi návštěvami studia mohla pracovní vytíženost skupiny i Chrise Thomase, který se stal nečekaným hrdinou desky.

„Chtěl jsem nahrát hitovou desku, to byla moje práce. Logicky jsem tedy chtěl jednoho z těch velkých popových producentů, kterým Chris Thomas rozhodně byl,“ přiznává McLaren kalkul. Celá situace přitom nesla lehký nádech absurdity: Thomas produkoval „White Album“ od The Beatles (dokonce hostoval ve čtyřech skladbách) a později také stál za finálním mixem The Dark Side Of The Moon Pink Floyd. Slabost pro Beatles přitom byla oficiálním důvodem vyhazovu Matlocka z kapely, do které se Johnny Rotten dostal díky potrhanému triku s ručně psaným nápisem Nenávidím Pink Floyd… Spolupráci s věhlasným producentem si přesto nemohl vynachválit: „Fungoval s námi dokonale. Kdybychom dostali nějakýho heavymetalovýho producenta, skončilo by to katastrofou.“

Volba známého producenta byla další z McLarenových obchodních prozřetelností a přemluvit Thomase nebylo těžké. „Měli potenciál stát se nejlepším anglickým rockovým tělesem od dob The Who. Znovu tu byla kapela o třech nástrojích – kytara, basa a bicí,“ vzpomíná Thomas na dojem z prvních demosnímků Sex Pistols. Bill Price, druhý producent alba, zpoza mixážního pultu dodává, že „Steve Jones byl a dodnes je jedním z nejpřesnějších kytaristů, které kdy v životě slyšel.“ Never Mind The Bollocks je bezpochyby hlasité a syrové album, rozhodně ale nevzniklo ve sklepě s jedním mikrofonem na jeden zátah, jak by si mnoho lidí přálo. Ve skutečnosti je to producentsky vyprecizovaná nahrávka.

Když jede divize panzer tanků

„Řekněme, že jednou z věcí, které jsem se na Anarchy In The UK věnoval, byla orchestrace kytarových partů,“ vzpomíná Thomas skladbu, v níž hraje na tucet pečlivě vrstvených kytarových stop. Všechny nahrál Steve Jones, přestože roky kolovaly fámy, že celé album nahrál zmiňovaný Chris Spedding.

Sid Vicious měl sice na kapelu očividně rozkladný vliv (stejně jako kapela měla rozkladný vliv na jeho osobnost), jako jediný skutečný neumětel se však nepřímo zasadil o sound, který se stal pro Sex Pistols poznávacím znamením. „Nahrávali jsme kytaru a bicí, prostě jsme to nabrali a bylo hotovo. Neslyšel jsem tam nic, co by bylo špatně. Sex Pistols dělali to, co byli zvyklí dělat,“ líčí Thomas hladké nahrávání se skupinou, o které se traduje, že nikdy neuměla hrát. Pak ale do té doby spokojená producent zjistil, že Vicious stěží zahraje čistý tón. Zoufalý tedy požádal Jonese, jestli by nezkusil nahrát basu on: „Jen abychom měli alespoň nějakou představu, co budeme dělat dál a kam budeme směřovat.“ Jones si vzal basu do ruky a začal hrát naprosto to samé, co hrál na kytaru, jen na jednu strunu a o oktávu níž. „Bingo, to bylo ono! Přesně tohle fanoušci později považovali za zvuk Sex Pistols,“ vzpomíná Thomas na moment, kdy ve studiu našli klíč ke zvuku jednoho z nejdůležitějších alb minulého století.

Singl Anarchy In The UK nahrával ještě s Matlockem a se zvukem bubnů a basy se trápili celý den, mezi nástroji byla hluchá místa. „Teď to ale znělo, jako když kolem projíždí divize panzer tanků.“ Dvojici producentů se podařilo namíchat zvukový Molotovův koktejl, každá změna akordu a úder do činelu zněl jako nukleární výbuch. Ne nadarmo recezent Rolling Stoneu napsal, že vedle Pistolí znějí Ramones jako kapela z produkce Walta Disneyho.

Přišlo to příliš brzy

Album nakonec vyšlo na Virgin Records a kritika byla nadšená, konec 70. let opravdu nepatřil mezi nejinspirativnější epochy britské populární hudby. Na hudbu se ale pro další skandál opět zapomnělo, tentokrát kvůli slovu bollocks (anglicky varle nebo taky blbost či bordel) v titulu. S tím přišel Steve Jones: „Dole na Picadilly u stánku s hot dogy každej den postávali dva chlápci, byli to naši fanoušci. Ať si jim řekl cokoliv, vždycky zamumlali Never mind the bollocks.“ Což by se dalo přeložit jako Přestaň žvanit. Reakce? Obvinění ze čtyř trestných činů, zákaz vystavování alba ve výlohách nařízený policií, která obcházela obchody s gramodeskami, a dokonce i zatčení manažera obchodu, který album odmítl skrýt. V žebříčku prodejnosti zela na prvním místě jen prázdná kolonka a v některých obchodech v Americe dokonce tvrdili, že se album nesmí prodávat, přestože to nebyla pravda. Další tah protřelého obchodníka vyšel na jedničku.

Never Mind The Bollocks inspirovalo stovky kapel, které se po 28. říjnu 1977 vyrojily takřka přes noc. Žádná z nich nedosáhla takové popularity jako Sex Pistols, každá si ale z jejich odkazu vzala něco pro sebe. Ať už to bylo zuřivé plivání kolem sebe, nonkonformní myšlení, DIY přístup, potrhané a pomalované oblečení, ostrý humor, drogy a alkohol nebo hákové kříže, které nosil Vicious na triku. „Možná jsem jen velmi špatnej komediant, ale vždycky mi přišlo, že Never Mind The Bollocks je k popukání od první do poslední minuty,“ oceňuje Johnny Rotten silný prvek humoru, který mu ve společnosti vždycky tolik chyběl. Vedle toho ve svém největším díle vidí i překvapivě mnoho pozitivity a odpovědnosti: „Každý, kdo dokáže tolik nenávidět, dost možná není nihilista, ale – přes všechnu tu ironii – především moralista a romantik.“

Romantický obraz o Sex Pistols je přesto silně naivní. „Chtěli jsme prachy tak jako všichni ostatní,“ přiznává Steve Jones bez hnutí brvou. Úspěšná skupina by za svou hudbu měla dostat adekvátní odměnu, na tom není nic špatného. Jenže Sex Pistols svůj úspěch vykoupili mediální pozorností, která jejich hudbu odstavila na druhou kolej. Hon za skandály všechno spálil a ti čtyři už spolu nikdy nic nenapsali, což je škoda. „Pokud by Glen zůstal v kapele a pokud bychom nešli k Billovi Grundymu, určitě tu byl prostor pro další nahrávky. Určitě. Všechno to přišlo moc rychle,“ komentuje Jones jepičí kariéru jedné z nejslavnějších kapel světa.

Jak album slyšel tehdejší tisk?

The Guardian *****

The Rolling Stone *****

The List *****

Mojo *****

Q *****

Uncut 8/10

 

Never Mind The Bollocks

Vydáno: 28. října 1977

Nahráno: v říjnu 1976, mezi březnem a červnem 1977 a v srpnu 1977 ve

Wessex Sound Studios v Londýně

Stopáž: 38:44 (vydání s dvanácti písněmi) a 34:32 (vydání s jedenácti písněmi)

Vydavatel: Virgin

Producenti: Chris Thomas a Bill Price

A na závěr jedna rarita z našich luhů a hájů

Ondřej Horák

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace