Večírek končí v márnici. Jenže co dělat, když je z vraždy obviněn váš syn?
03.05.2018
Foto: bok365.no
Popisek: Geir Tangen
Máte chuť na pořádnou porci hrůzy a napětí? Od téhle se nejspíš neodtrhnete. Příběh norského spisovatele Geira Tangena Srdcerváč vydalo nakladatelství Plus.
Novinář Viljar Ravn Gudmundsson je opět chtě nechtě zatažen do dramatického případu. Jednoho rána mu zavolá jeho sedmnáctiletý syn – je vyděšený a potřebuje pomoc. Na soukromém mejdanu předešlou noc se dal dohromady s dívkou svých snů. Vzbudil se vedle ní a chvíli nemohl být šťastnější... jenže dívka je mrtvá.
Komisařka Lotte Skeisvollová, která se ještě vzpamatovává z předešlých traumat, se snaží prokázat chlapcovu nevinu. Kriminální román rozvíjí mezi řádky téma hledání identity, užívání drog a toho, jak těžké je dospívání v současném Norsku.
Geir Tangen provozuje nejčtenější norský krimi blog, miluje černý humor, nadsázku a nevyhýbá se ani naprostým šílenostem. Je výborný vypravěč, který se vyžívá ve splétání zápletek a vymýšlení falešných stop. Uhádnout, kam se příběh bude vyvíjet a jak skončí, je zhola nemožné a počítejte s tím, že vás autor nebude ani trošku šetřit.
Autor: Geir Tangen
Žánr: thriller
Nakladatelství: Plus
Ukázka z knihy:
S rukama složenýma přes prsa se znovu posadila. Olav pochopil. Každý pokus zvýšit tempo, aby neskončili ve stojaté vodě, se zdál být marný. Na starých policejních stanicích čpí zažité těžkopádné metody ze stěn. Tady v Haugesundu do nich vložili ocelové trámy.
„Laskavě nám to v několika bodech shrňte, paní Fruholmová.“
Åse Fruholmová nehnula brvou. Nic nenaznačovalo, že by hodlala podruhé vstát. Vytrvale seděla na židli.
„Slovo laskavě mi lidé neříkají zrovna často. Ale shrnu to. Oba byli zavražděni. Emilie Sand Vormedalová v sobotu večer, nejspíš krátce po desáté, nejpozději před jedenáctou. Byla udušená, ale nevíme s jistotou jak. Nemá žádná viditelné známky dušení až na malé petechie. V krvi měla stopy alkoholu a rohypnolu, ale ne v takovém množství, že by to mohlo způsobit zástavu srdce nebo život ohrožující potíže s dýcháním, řekla bych. Aby přestala dýchat sama, byly by zapotřebí větší dávky. Z posmrtných známek můžeme usuzovat, že s ní od okamžiku smrti do doby nástupu maximálního bodu posmrtné strnulosti nikdo nemanipuloval. Máme řadu stop od různých lidí, kteří se v místnosti pohybovali, budeme odesílat vzorky DNA na srovnání.“
Åse Fruholmová odsekávala slova jako kulomet. Než přešla k dalšímu tématu, rychle se nadechla.
„I druhá oběť byla zavražděná. Má mnohočetná bodná zranění. Několik bodných ran je samo o sobě smrtelných. Bylo zasa- ženo srdce, tepny a několik životních orgánů. Víme, že hoch byl zavražděn mezi čtvrt a tři čtvrtě na devět večer. Tento předpoklad vychází z výpovědi svědka, učitele hry na klavír, který ho v Breidabliku objevil. Oběť měla kolem krku pověšený lístek s nápisem, všichni ho znáte. Na lístku nebyly nalezeny žádné otisky, ale máme otisk podrážky pravděpodobného pachatele, velikost 43 a jednu porci žvýkacího tabáku, který byl nalezen na asfaltu vedle obě- ti. Zkoumáme na něm otisky prstů a provedeme analýzu DNA.“
Olav se usmál. Takhle si to představoval. Krátce, souvisle a efektivně. Uznale na Åse Fruholmovou pokývl, ale ona jen ohrnula nos.
„Fajn, tohle bylo přímo ukázkové. Víme všechno, co jsme od vás potřebovali vědět. To ostatní si můžeme, jak paní Fruholmová sama poznamenala, přečíst v její zprávě.“
Pak ukázal na Lotte Skeisvollovou a požádal ji, aby řekla pár slov o obětech. Lotte pomalu vstala a aniž by žádala o dovolení, došla k počítači zapnula ho společně s projektorem.
„Lotte, nemáme čas….“
Přerušila ho dřív, než dokončil větu.
„Souhlasila jsem, že vám pomůžu s tímhle vyšetřování jen s velkými pochybami. Když o něčem informuji tým, dělám to pořádně. Buď tomu budeme věnovat tři minuty, nebo to balím a odcházím. Je to na vás.“
Olav jen rozhodil rukama a vzdal to.
Pustila fotografie obětí z míst činů. Začala Emilií. K fotografii přidala několik informací o dívce a současné situaci.
„Dvacet let. Singl. Adoptovaná z Etiopie. Bydlela doma s rodiči tady v Haugesundu. Studovala v prvním ročníku na zdravotní sestru na vysoké tady v Haugesundu. Po večerech pracovala v občerstvení Classic Kebab v Haraldově ulici. Přátelé o ní mluví jako o společenské, veselé a otevřené dívce. Měla za sebou několik vztahů, ale žádný netrval déle než pár měsíců. Musíme vyslechnout lidi v jejím okolí, abychom odhalili případný motiv. Ještě toho o Emilii moc nevíme.“
Rychle překlikla na další fotku.
„Tohle je druhá oběť. Yusuf Samfari. V současné době toho o něm víme jen málo, protože se nám ho podařilo identifikovat až dneska ráno. Je mu taky dvacet a...“
Lotte se zastavila. Všimla si, že se Knut postavil. Ukázal na fotografii.
„To je... Yusuf… Byl v sobotu na tom mejdanu.“
Lotte ztuhla do jednoho velkého otazníku. Podívala se na fotku z projektoru a zpátky na Knuta, který pořád stál a ukazovala.
„Je to ten chlapec. Drobný štíhlý kluk. Včera jsem s ním mluvil. Proboha, Lotte… Říkal jsem ti o něm, když jsme dneska ráno zkoumali místo činu první vraždy. Vidíš přece, že je to stejné jméno!“
Lotte Skeisvollová připomínala trolla, kterého uvěznily první sluneční paprsky. Pevně se chytila okraje stolu. Pak se do toho vložil Olav, aby to celé nebylo ještě trapnější.
„Dobře. Tohle mění situaci. Dáme si pět minut pauzu, abych si mohl promluvit se Samuelsenem, policejním ředitelem a se slečnou Skeisvollovou. Tohle vyšetřování musíme změnit a už teď jsme ztratili spoustu času.“…
Vložil: Adina Janovská