Milující matka, oddaný syn… Když mezi ně vstoupí přítelkyně, stačí jedna podlá lež a následky budou strašlivé
24.04.2018
Foto: repro/amazon.com
Popisek: Michelle Frances
Je to mnohem častější problém, než by se zdálo. Návykový psychothriller Michelle Frances, který odhaluje napjatý vztah mezi matkou, synem a jeho přítelkyní, vydalo nakladatelství XYZ.
Laura má zdánlivě všechno, co si může přát. Úspěšnou kariéru, bohatého manžela a pohledného talentovaného syna Daniela. Ten se jednoho dne seznámí s Cherry a bezhlavě se do ní zamiluje. Od té chvíle se Lauře začne život hroutit pod rukama. Objevila se tahle okouzlující dívka v Danielově životě náhodou? Jaká tajemství skrývá? Vlivem tragických okolností se Laura uchýlí k nestoudné lži, která bude mít pro všechny zúčastněné nedozírné následky.
Michelle Frances promovala v roce 1996 na Filmové škole v Bournemouthu, poté pokračovala magisterským studiem na Americkém filmovém institutu v Los Angeles. Studia ukončila v roce 1998. Po návratu do Londýna pracovala jako producentka jak pro veřejný sektor, tak i pro BBC. Její prvotina, psychologický thriller Přítelkyně, je označována za nejúchvatnější příběh roku 2017 a ve světě se okamžitě stala bestsellerem.
Autor: Michelle Frances
Žánr: thriller
Nakladatelství: XYZ
Ukázka z knihy:
Z dnešního dne měla Laura dobrý pocit. Jakmile otevřela oči, zaplavila ji radost z počínajícího léta. Ještě nebylo ani půl osmé a ona už byla na nohou a oblečená. Byla červnová sobota a venku už začínalo být parno. Zamířila k Danielovu pokoji a snažila se zaslechnout uvnitř nějaké náznaky pohybu. V pokoji, který udržovali čistý a útulný i v době, kdy byl na univerzitě, bylo ale ticho. Ještě spal. Ani ji to moc nepřekvapilo. V předchozích dnech se vracel domů až dlouho poté, co se uložila ke spánku. Od okamžiku, kdy přijel ze školy, už uběhly celé dva dny, ale ještě ho ani nezahlédla. Tlačily ji termíny v práci, ráno odcházela brzy, a když se vracela, byl už pryč. Určitě se snažil se starými kamarády dohnat všechno, co mu uniklo. Záviděla jim ty rozhovory, toužila o něm vědět víc. Chtěla slyšet úplně všechno, vstřebávat to, užívat si vzrušení z právě počínajícího pracovního života a posledního léta, než nastoupí na praxi pro absolventy medicíny. Dnešek patří jenom jim. Žádné dramatické změny na poslední chvíli ohledně seriálů, které produkovala pro kanál ITV a kvůli kterým musela zůstávat ve studiu do devíti do večera, žádné schůzky, jen jejich společně strávený den, matka a syn.
Pootevřela dveře a škvírou nakoukla dovnitř. Pokoj zaplavoval sluneční svit, závěsy byly roztažené a postel ustlaná. Na chvíli se zmateně zarazila a pak jí došlo, že si šel určitě dolů udělat snídani. Byla ráda, že je stejně čilý jako ona. Seběhla schody v domě v Kensingtonu a vrazila do kuchyně. Nikdo tam nebyl. Poněkud ztraceně se rozhlédla, tělem jí projel záchvěv nervozity. Pak zahlédla na kuchyni ležet kus papíru. Byl na něm načmáraný vzkaz: „Jsem v suterénu. Budu mít velký HLAD.“ Usmála se. Věděl, že nesnáší, když tu místnost nazývá suterénem. To slovo zavánělo falešnou skromností. Šlo o neuvěřitelně rozsáhlou přístavbu, která stála jejího manžela balík peněz. Vlastně měl ale pravdu. Howard původně tvrdil, že si přeje svůj kamrlík. Dost ji to pobavilo. Až na to, že věděla, že se tam chce ukrýt před ní. Navrhl to jednou večer a tvrdil, že bude pohodlné, když budou mít místo, kde „si budou mít oba k dispozici trochu prostoru“. Snažila se nedat najevo, jak moc ji to zaskočilo a ranilo. I tak se sotva viděli, byl vždycky buď v práci, na golfu nebo se zašíval v pracovně. Pak si najal nějaké zručné a drahé stavaře, kteří vykopali zeminu pod domem a vzniklý prostor vyplnili hernou, vinným sklípkem, garáží a bazénem. Sousedé z toho hluku nebyli zrovna nadšení. Pásový dopravník chrlil ze země hromadu trosek, krajina byla narušená. Povinnost omluvit se zbyla na ni. Aspoň se jednalo o dočasnou záležitost, ne jako s tím čtyřpodlažním podzemním bunkrem ocelového magnáta na konci ulice, kvůli kterému sousedům popraskaly přední pilíře.
Sjela výtahem k bazénu. Počkala, až motor přestane hučet, a pak vykročila do šera ultramarínového odstínu. Danielovy paže si razily cestu zpěněnou hladinou podsvíceného bazénu a jí při pohledu na něj jako obvykle zaplesalo srdce. Přešla k hlubšímu konci bazénu, kde právě dokončil délku, a klekla si na jeho okraj.
Všiml si jí a zastavil se. Voda mu stékala po silných ramenou, s lehkostí se vyhoupnul na břeh a objal ji. Svíral ji v náručí a usmíval se. Káravě vykřikla, přesně jak čekal, ale pak to vzdala a taky ho objala.
Cítila, jak jí vlhkost prosakuje na kůži, a odstrčila ho. Intenzivně si třela tmavé skvrny na krátkých žlutých šatech bez rukávů.
„To nebylo moc vtipné,“ protestovala s úsměvem.
„Jen jsem objal svou stařičkou maminku.“
„Pozor na jazyk.“ Laura se pořád cítila na pětadvacet. Často si udiveně prohlížela uvadající ženy středního věku kolem sebe a pak si uvědomila, že jsou stejná generace jako ona. Připadalo jí úsměvné, že upadla do jakési věkové amnézie, a ještě úsměvnější, když ji pohled do zrcadla utvrdil v tom, že i když na svůj věk vypadá dobře, pětadvacet už jí opravdu není…
Vložil: Adina Janovská