RECENZE Jiná Gabriela Koukalová
23.04.2018
Foto: ČT
Popisek: Gabriela Koukalová je česká bývalá reprezentantka v biatlonu, celková vítězka Světového poháru, dvojnásobná stříbrná medailistka ze Zimních olympijských her 2014, mistryně světa ve sprintu
V českém prostředí je počin špičkové sportovkyně Gabriely Koukalové výjimečný, až ojedinělý. Na biografické knihy sice můžeme být zvyklí, ovšem ráz, jaký Koukalová spolu s Martinem Moravcem nasadila, místy bere dech. Absolutní upřímnost, mrazivé vzpomínky, do detailu vykreslené závody, na které už řada diváků dávno zapomněla, fotografie, dětství a často známá jména v jinému úhlu pohledu. Ačkoli jsme se z bulváru o mnoha pasážích dozvěděly předem, samotná kniha je staví do zcela jiného kontextu.
„Začala jsem sama sebe nenávidět a vadil mi každý gram, který jsem měla. Proto jsem začala hladovět a dělat věci, o kterých nikdo neměl tušení. Moje dny se lišily jen tím, jestli jsem zrovna hladověla, nebo zvracela. Byla jsem posedlá svým tělem a neustále jsem se vážila. Když jsem měla o půl kila víc, než jsem si přála, nenáviděla jsem se a trestala se tím, že jsem nejedla. ... Dalších pár dní jsem se mučila hlady, až to bolelo. Pak jsem se přejedla a hned to záměrně vyzvracela."
ČT 1, Haló noviny, Nova, Frekvence 1, iDnes, Parlamentní listy, ČRo Radiožurnál či Týdeník Tachovská jiskra. To všechno jsou média, jež v posledních dnech o Gabriele Koukalové informovala. Z drtivé většiny v souvislosti s knihou, kterou KrajskéListy.cz měly možnost pečlivě pročíst a recenzovat. Snažili jsme totiž vyvarovat omezeného vnímání a rovněž tlaku jiných médií, která tuto "publikaci" stavěla prakticky na roveň bulvárního Blesku. Koho měla ráda, koho nesnášela, kdo jí ublížil, jak zvracela, proč nejedla, co jedla a kdy jedla. Jsou to sice čtivé pasáže, které odhalují bolestnou, často usmívající se tvář Koukalové, ale přeci jen, je to trochu málo. Bestseller "Jiná Gabriela Koukalová" je totiž rozložena na skoro třech stovkách stran a výše zmíněné části tvoří vyložené střípky. Sice zajímavé, ale pro celkové vyznění její psychiky, neboť knihu lze vnímat především jako vlastní terapii, jsou vesměs nedostačující.
„Za ty roky v týmu jsem se naučila o ostatní holky se příliš nezajímat. Zažila jsem od nich a jejich trenérů tolik podrazů a zášti, že mi to možná málokdo uvěří..."
Kniha samotná má tedy přes tři sta stran, obsahuje nejen textovou, ale rovněž fotografickou přílohu. V ní najdeme chronologicky uspořádané snímky od raného dětství (odhadem 1–2 roky) až po nedávnou současnost, tedy po závody v norském Oslu. Velice povedeným způsobem je zpracováno číslování stránek, kdy jsou jakoby vynechány klasické číslice a místo nich jdeme do řeči biatlonu. Strana 127 se tak "klasifikuje" coby 1:27,00. Obdobně 2:31,00. Je to netradiční změna a milé osvěžení. Fajn nápad. Důvodem pro koupi titulu, který se ještě před vydáním stal bestsellerem, což není obvyklé, je obsah. Pikantní, překvapivý, místy šokující, ale troufneme si říct, že vždycky pravdivý. Špičková sportovkyně se ve své biografii odhaluje do krajní míry, vynechává snad jen své sexuální touhy a sprostá slova. To je dobře, je to takto v pořádku. Cílem titulu je z našeho pohledu snaha otevřít svou mysl, pomoct jiným, kteří se nacházejí v podobné situaci a zároveň se z toho všeho vymluvit. Nás sice upoutaly podrobnosti toho, jak Koukalová nejí, ale mnohem cennější pro její pochopení bude kupříkladu věta: „...to se změnilo po napadení tenistky Petry Kvitové. Od té chvíle se zamykám a zatahuju rolety. Jsem doma často sama, navíc máme vstup ze zahrady a pes žádný."
Těchto ran do středu, kdy čtenář nahlíží na (dnes už) někdejší světovou závodnici docela jinak, je v knize mnoho. Koukalové lze vyčítat snahu po bulvarizaci tématu, to ostatně udělal časopis Týden, který velmi povrchně až trapně hodnotí spíše jejího manžela Petra Koukala než ji samotnou (nevyhraněný novinář Jakub Kvasnička), ale na straně druhé nemůžeme přehlídnout fakt, že věty, které čteme, jsou prožité. Že nejde o výmysl, fabulaci, o překroucení minulosti („Ty česká čubko! Víš, co tě čeká?" Papír, který jsem držela v ruce, byl zažloutlý a trochu pomačkaný. Chvíli jsme do něj zírala.“)
„V Östersundu jsem se necítila dobře. Těsně před odjezdem jsem se pohádala s Petrem, pět dní pořádně nejedla, a jak jsem zhubla a sezóna teprve začínala, byla mi na trati hrozná zima."
Pocit z knihy, jež jsme měli těsně po dočtení, byl velmi trýznivý. Není to veselé čtení, jelikož člověk zná "autorku" zejména mediálně. Maska, kterou pravidelně nabízeli novináři a televizní kamery, je v tu ránu pryč. To se týká především biatlonu jako sportu. Pasáž, zachycující týmovou kolegyni Veroniku Vítkovou, budiž jasným důkazem a výhybkou. „Je nám jedné bez druhé líp. A zároveň je mi jí trochu líto. Celé se to táhne už od chvíle, kdy jsme byly malé holky. Bylo nám pět nebo šest a ona bydlela v domě vedle mého bratrance. Hráli jsme si s dalšími dětmi na ulici, ona nás pozorovala, nezapojila se a jen šla donášet svým rodičům."
Lidí, kteří z knihy nebudou mít radost, bude mnoho. Je na nich, zdali se budou chtít "odvděčit" stejným způsobem, ale zdá se, že ne.
Název: Jiná Gabriela Koukalová
Autoři: Gabriela Koukalová, Martin Moravec
Nakladatel: Petr Koukal, 2018
Vložil: Zdeněk Svoboda