FOTO Lepší Straka v hrsti než zvětralý Pražský výběr

Foto: Supraphon

Popisek: Pražský výběr na počátku osmdesátých let

FOTOGALERIE Album adorované i nepochopené, tehdejším režimem bez váhání odsouzené do trezoru. Už z těchto pár řádků je patrné, že se tehdy v roce 1982 Pražskému výběru podařil majstrštyk, který rockové fanoušky táhne doteď. A právě nyní, přesně tři dekády po prvním (o šest let odloženém) vydání vychází legendární nahrávka po dlouhých osmadvaceti letech znovu na vinylu, na LP, navíc v exkluzivní gramáži 180g, remasteru a vybavená kompletními texty. Supraphon k tomu navíc posháněl spoustu archivních fotek z té doby.

Uběhla pěkná řádka let, Michael Kocáb vyprovodil spřátelená sovětská vojska, se střídavými úspěchy figuroval v politice i v muzice, stále znovu reinkarnoval Pražský výběr, pojmenovaný po laciném totáčském víně… S Pavlíčkem, který zůstal věrný muzice, se hádali a usmiřovali, až už je pánům hodně před padesát, jsou smířlivější, ale zdravíčko trochu hapruje: „Já si život bez Pražského výběru nemusím moc představovat. Vidím, že je to s námi zdravotně čím dál horší. Klauda Kryšpín má vážné potíže s páteří, Michal Pavlíček tři bypassy... Problém je i to, že jsme si toho všichni moc nabrali. Řekl jsem, že pokračovat budeme za předpokladu, že uděláme desku, ta je ale zatím v nedohlednu. Jinak ale vše, co jsme slíbili, plníme – odjeli jsme o prázdninách festival Hrady CZ a pracujeme na prosincovém koncertu,“ řekl v roce 2016 Michael Kocáb v rozhovoru k chystanému velkému koncertu Výběru v O2 areně. 

Vilda Čok trucoval déle 

„Michala mám upřímně rád. Teď, když jsme se zase dali dohromady, švitoříme, jako by se vůbec nic nestalo. Držíme se Plzákova partnerského hesla Nedořešovat, udělali jsme tlustou čáru a chováme se k sobě, jako by žádný problém nikdy nebyl. Je to i tím, že během naší rozluky jsme se jeden i druhý zdrželi nějakých závažných urážek. Jen jsme si občas tak něco žbrblali pod fousy a to bylo všechno. To smíření s Vilémem Čokem bylo o něco těžší. On přešel do otevřeného boje a urážky si neodpustil. Ale i tam se to v podstatě zdařilo. Uvidíme, co dál, jestli to během nadcházejících měsíců nějak víc vyhřezne. Je to pro nás dobrodružství, taková psychoterapie,“ dodal Kocáb… 

Pojďme tedy zavzpomínat na ty ´báječná léta pod psa´, kdy kluci byli mladí, krásní, hudebně nadupaní, navíc pořádná osina v zadku bolševika… „Zdánlivý chaos má přesný řád. Každá skladba je pečlivě propracovaná do nejmenších detailů od citlivých nástupů a vrstvení nástrojů v úvodech, přes častá ostináta a unisona, informační šumy, po stylizovaný zdvojený zpěv či zpěv po zpátku ve Strace, dotvářejí scenérii rockového divadla... ...Zub času desce nijak neublížil - zůstává jedním z výrazných vrcholů českého rocku od doby, kdy tato muzika u nás zdomácněla," konstatoval v dobové recenzi na Straku v hrsti v roce 1988 Vladimír Hanzel. 

Divoká ´stračí´ historie 

O to záslužnější se jeví krok firmy Panton z roku 1988, která se album odvážila po šesti letech u ledu skutečně vydat a podpořit už tehdy tak rozšířený kult Pražského výběru. Extrovertní party velmi talentovaných hudebníků, kteří svou bizarní novovlnnou vizáží i pódiovou prezentací pobláznili davy a stali se trnem v oku komunistické garnituře. 

A právě léta 1982 a 1983 se pro Pražský výběr stala svým způsobem aspoň na čas osudná. Když skupina ve své nejslavnější sestavě, kterou tvořili Michal Pavlíček (kytara a vokály), Michael Kocáb (vokály a klávesy), Jiří Hrubeš (bicí) a Vilém Čok (basa a vokály) v Českém rozhlase nahrála album Straka v hrsti (tehdy však ještě pojmenované Pražský výběr), materiál okamžitě skončil v trezoru.  A stejně si vedl i film Straka v hrsti, jenž s výše zmíněnou čtveřicí natočil nedávno zesnulý režisér Juraj Herz. „Po tomhle filmu si nás začali fízlové všímat naplno. V komparzu se objevili lidi, kteří podepsali Chartu 77, a StB začala ten film mapovat. Kdo se na něm podílel a o co tu vlastně jde," vzpomíná Michal Pavlíček. Odsud už byl jen krok k úplnému zákazu činnosti jako takovému, k němuž došlo po koncertu v Hradci Králové v lednu 1983. 

Hudbu však komunista i přes veškeré své úsilí nezabil. Straka v hrsti se šířila přehráváním z pásky na pásku po celé zemi a k její popularitě nemalou měrou přispívala řada často i nesmyslných historek, které se tradovaly okolo jejího vzniku a následného zákazu. 

A jak už nyní dobře víme, přežil i Pražský výběr, který znovuobnovil činnost v roce 1986 pod názvem Výběr (tehdy už ale za bicími s Klaudiem Kryšpínem, který nahradil tou dobou již v emigraci žijícího Jiřího Hrubeše). Další osudy nahrávky i kapely jsou více než známé. Nic to ale nemění na skutečnosti, že album i skupina, zejména ve své nejslavnější sestavě patří k těm úkazům domácí hudební scény, které by neměly být zapomenuty. Pokud pochybujete, založte Straku pod jehlu a zmáčkněte play... 

Vilém Čok vzpomínal pro Deník... 

„Já jsem se nechtěl pasovat do žádné role, ona ve Výběru vznikla nějak samovolně. To na tom bylo to nejlepší, že ty čtyři figurky vysublimovaly do nějakých zvláštních postav. Michael Kocáb byl mýtický, tajemný mág, virtuózní kytarista Michal Pavlíček byl chasník, často měl palmu z vlasů a já hodně rozdivočelej lítal s vysílačkou po pódiu… Byli jsme taková zvláštní skupina lidí, dobře jsme se doplňovali,“ okomentoval časy Straky v hrsti i svůj post  rockového šaška, komedianta, prostě nejmladšího z kapely, který dělá blbiny.

„Trápilo nás to strašně, to bylo zlý období. Neměli jsme možnost se bránit, byla to tvrdá restrikce, nešlo na to nijak reagovat,“ řekl k zákazu kapely i desce u ledu. „To byla výborná deska, mám ji rád. Jsou tam velmi originální věci, já se kloním spíš k těm rychlejším jako je Zubatá a Václavák, jsou na ní i dost originální věci Hrabě X, na závěr zvláštní rokenrol Nádraží nebo Straka v hrsti,“ dodal ke Strace. 

To byl syn Michala Pavlíčka 

„My jsme do něj točili úvodní scénu, kdy jsme měli pódium na obrovský haldě hadrů a různých zbytků, na smetišti. Ale oni to vystřihli,“ odpověděl na otázku o kultovním filmu Juraje Herze Straka v hrsti, podobenství s Janem Hrušínským a Borisem Rössnerem s hudbou Pražského výběru. „Já jsem přišel do Výběru v době, kdy byl kompletní repertoár hotovej. Už asi rok hráli, byla to hotová kapela a těžko se nováček nějakým způsobem prosazuje mezi ostřílenými kluky, staršími o tři až sedm let. Tenkrát jsem moc na pilu netlačil; měl jsem připravené dvě věci a jednu z nich vzali, Na václavským Václaváku,“ vysvětlil. Prozradil také,  co to tehdy bylo za dítě, které v úvodu desky i písničky Hrabě X zpívá starý světový hit Mendocino: „To byl Pavlíčkův kluk, syn Michala Pavlíčka.“

S využitím TK Supraphonu 

Vložil: Anička Vančová