Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Robert Bryndza, Do posledního dechu

17.04.2018
RECENZE Robert Bryndza, Do posledního dechu

Foto: Youtube / repro

Popisek: Robert Bryndza

To je něco jako zázrak, když objevíme pro nás doposud neznámého autora, z něhož jsme doslova unešení. Přesně takový byl přístup a pocit z díla Brita Roberta Bryndzy, které postupně vydává nakladatelství Cosmopolis. Nám se do rukou dostal román Do posledního dechu, po jehož přečtení jsme byli vážně nadšení.

Už samotný začátek naznačí, jakým způsobem Bryndza přistupuje k látce. Jakoby ji prožívá. Během několika řádků, ne stran, jste na místě, vnímáte, co se děje, představujete si právě probíhající okamžik. V případě aktuálního románu sice mluvíme o odhození mrtvé dívky do kontejneru (z kufru, který se rychle zaplnil smradem a mouchami), ale i přesto znovu opakujeme, že po prvních řádcích jste tak hluboko v ději, že se vám z něj moc nechce. Abychom dostáli jistým pravidlům recenze, shrneme obsah, aniž bychom více či méně naznačili pointu, případně ukázaly na vrahy (vrahy) a jeho (jejich) pohnutky. Ty jsou totiž tak profánní, že z toho chvílemi mrazí. Z našeho úhlu pohledu je to však mnohem lepší a přijatelnější než vymýšlet složité konstrukce. Ty byly k mání například u Macbetha, kterého jsme recenzovali právě před Bryndzovým románem.

Šaty nasáklé krví, víčka násilně zavřená. Tak vypadá mrtvá dívka v kontejneru. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je sice na místě nálezu jako první, případ ovšem nespadá do její kompetence. Tento fakt ale Eriku nedokáže zastavit. Nejprve si musí zajistit místo ve vyšetřovacím týmu, přesto se Erika rovnou vrhne do práce – a rychle odhalí souvislost s jinou, čtyři měsíce starou nevyřešenou vraždou. Obě dvě oběti se našly ve stejném prostředí a zemřely stejným způsobem. Navíc si obě smluvily schůzku po internetu...

Děj se odehrává prakticky ve dvou rovinách. V první čtenář sleduje vyšetřování, v té druhé samozřejmě zločin. Ale nejen pocity a "city", ale také myšlenkové pochody. Ty jsou velice věrohodné, a ve chvíli, kdy autor popisuje dívku v kleci, kterak kolem ní chodí se svým psem, je to velmi sugestivní a bolavé. Prostě a jednoduše je to spisovatel, který už v minulosti dokázal, že umí psát a že pořád neztrácí nadšení.

Když už jsme u toho, musíme zmínit, že původem Brit (*1979) nyní žije na Slovensku a doposud mu v češtině Cosmopolis (Grada) vydal romány Temné hlubiny a Noční lov. Všechny případy spojuje postava vyšetřovatelky Eriky Fosterové, která je sice trochu urputná a paličatá, na straně druhé ji Bryndza zachytil opět velice přesvědčivě a jeho vžití do ženské mentality nás trochu zaskočilo. Mysleli jsme chvílemi, že je autor autorkou, jak se tomu v opačném gardu stalo kupříkladu u Roberta Galbraitha alias Joanne Rowlingové. Ještě bychom podotkli, že Bryndzova prvotina nese název E-maily Coco Pinchardovej a vyšla v roce 2013 na Slovensku.

Jelikož jsme prozatím četli jen aktuálně recenzovaný román, netroufneme si srovnávat. Podle recenzentů (i laických) jsou senzační. „Stejně dobré jako Dívka v ledu. Knížka nenudí, má spád, jen Erika mi trochu pije krev. Na můj vkus trochu moc kariéristka. Přála bych jí trochu bohatší soukromý život, ale třeba se v dalších dílech dočkám. Robert Bryndza se každopádně zařadil mezi mé TOP autory," stojí u románu Noční lov. „Dočteno a pecka, vše to do sebe hezky zapadá, byla jsem napnutá a natěšená až do konce. Těžké tuto knihu odložit. Užívala jsem si ji od začátku," míní čtenářka nad zavřenou Dívkou z ledu.

Celkový pocit z knihy Do posledního dechu je jednoznačně nadprůměrný. Tomu pomohl také bravurní a svižný překlad Kateřiny Elisové. Jedná se de facto o pár postav, které se nepletou, linka příběhu je zcela srozumitelná a postupně se rozvíjející. Pohnutky, které vedou k vraždám, se otevírají přibližně v půlce knihy a ta druhá tyhle rozevřené nůžky utahuje. Dobře zachycený je policejní život, vyšetřovací postupy, rodina vraha stejně jako on sám. Chvílemi nám přišly nudné jen ty pasáže, které zachycují osobní život policistky a jejího profesního okolí. Ale to je pouze miniaturní vada na kráse.

Nelze než doporučit a přidat se k řadě dalších pochvalných hodnocení.

Autor: Robert Bryndza
Název: Do posledního dechu
Přeložila Kateřiny Elisová
Vydal Cosmopolis, 2018
Hodnocení: 86 procent

Vložil: Zdeněk Svoboda