Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Chcete si odpočinout? Úžasné dobrodružství sice bylo napsáno pro děti, určitě ale nezklame ani dospěláky

13.04.2018
Chcete si odpočinout? Úžasné dobrodružství sice bylo napsáno pro děti, určitě ale nezklame ani dospěláky

Autor: independent.co.uk

Popisek: Arthur Ransome

Arthur Ransome a jeho Vlaštovky a Amazonky spolehlivě přečetlo se zatajeným dechem již několik generací. Jeho dobrodružství, nazvané Zamrzlá loď kapitána Flinta, vydalo nyní nakladatelství Albatros s unikátními ilustracemi Zdeňka Buriana.

Kniha patří mezi nejoblíbenější ‘ransomovky‘ a je považována za klasiku dětské dobrodružné literatury, která doopravdy nestárne. Příběh skupiny dětí, které se sejdou v horské krajině u jezera, zažijí zde pohádkou zimu i napínavou výpravu k ‘severnímu pólu‘ a stanou se přáteli na život a na smrt, učaroval již několika generacím čtenářů.

Zamrzlá loď kapitána Flinta

Toto vydání je však výjimečné tím, že se v něm poprvé představují ilustrace Zdeňka Buriana, celkem deset kvašů a obálka, které byly až dosud uložené v archivu. Přitom jde o ilustrace z nejlepšího Mistrova období, které nádherně umocňují napínavou a místy tajuplnou atmosféru zimního dobrodružství slavných Vlaštovek a Amazonek.

Autor: Arthur Ransome
Ilustrace: Zdeněk Burian
Žánr:
dobrodružství
Nakladatelství:
Albatros

Ukázka z knihy:

Dick znovu vytáhl dalekohled. Opřel si jej o kýl převrácené loďky a s jistými obtížemi jej zaostřil na člun, který tak rychle uháněl po jezeře.
„Poslyš, Dorotko,“ řekl. „Vždyť jsou to děti!“
„Ukaž, já se podívám.“
Vzápětí mu však Dorotka dalekohled zas vrátila. „Ani se s ním nebudu zdržovat,“ řekla. „Vidím docela dobře i bez něj.“
„Co se tam děje teď?“
Všechna čtyři vesla se jako na rozkaz zastavila a pasažéři usazení na zádi se střídali se dvěma veslaři. Vzápětí se vesla zas rozlétla kupředu a na chvilku znehybněla. Pak se jim listy ponořily. Všichni čtyři veslaři zabrali a člun, který chviličku jenom pomalu popojížděl, vyrazil zase plnou rychlostí.
„Natáhněte si kabáty, když teď neveslujete.“
Ta slova se jasně rozezněla přes vodu a stejně jasně se ozvala i odpověď: „Rozkaz, pane!“
Dick s Dorotkou zahlédli na zádi veslice malého chlapce, který si zkoušel natáhnout kabát a moc přitom nevstávat, protože člun poháněný silnými tempy plul teď rychle jako střela. Seděla v něm čtyři děvčata a dva chlapci. Dvě z děvčat měla na hlavě červené vlněné čapky, docela podobné zelené Dorotčině čepici, a dvě bílé. Uprostřed člunu vesloval větší chlapec a jedno z děvčat v červené čapce. Dvě děvčata zabírala vesly na přídi a na zádi sedělo děvčátko v bílé vlněné čepici a malý chlapec, který dosedl pořádně zprudka a znenadání, právě ve chvíli, kdy se už konečně zdálo, že si navlékl bez pohromy kabát.
Člun mířil přímo k ostrovu. Pozorovatelé na břehu viděli, jak projíždí pod malým útesem a pod vysokou borovicí a proplouvá těsně kolem břehu.
A vtom zaslechli hlasité zvolání: „Všichni zpomalit!“
Vesla se nazdvihla nad vodu a člun klouzal sám od sebe dál.
„Víte co, odbočíme do starého přístavu,“ ozval se jiný hlas.
„Do toho!“ zazněl zas první hlas, jasný, sebevědomý a zvučný, a vesla se znovu ponořila.
„Odjeli!“ řekl Dick, když člun zabočil kolem dolního jižního cípu ostrova a zmizel jim za skalním výběžkem. Dick se za ním ještě dlouho díval, tak dlouho, že si pak honem musel zastrčit ruce do kapes, aby si je zahřál. Docela mu prochladly, jak držel dalekohled.
„Třeba jen zahnuli za ostrov,“ napadlo Dorotku.
„Je to ale smůla, že tahle loď není spuštěná na vodu,“ zalitoval Dick.
„I kdyby byla, stejně neumíme veslovat,“ připomněla mu Dorotka.
„Vždyť na tom není nic zvláštního,“ mínil Dick. „Určitě by nám to šlo.“
„Stejně ani nemá smysl o tom uvažovat,“ řekla Dorotka. „Podívej, tamhle je jeden z nich. Přistáli...“
Zahlédli asi čtyři z těch dětí, jak pobíhají po ostrově pod holými stromy. A tu se najednou objevil člun znovu, ale tentokrát až u severního cípu. Seděli v něm teď jen dva veslaři, větší chlapec a menší z děvčat v červené čapce. Veslovali od ostrova až do samého středu jezera. Na ostrově měli všichni plné ruce práce a za chviličku už stoupal mezi stromy tenký pramínek modrého kouře, dole u země se kmitl plamínek, a jak chytly větve a oheň zesílil, vyskočilo víc plamenů a k nebi stoupal silnější sloup dýmu. Ke břehu přiběhlo děvče s konvicí v ruce a nabralo vodu z jezera.
„Určitě si vaří čaj,“ řekla Dorotka a začala poskakovat z nohy na nohu, protože ji pořádně záblo do prstů.
„Je to vědecká výprava,“ prohlásil Dick. „Přistáli, aby si uvařili něco k jídlu... Ale podívej...! Co to dělají teď?“
U ohně zůstala jediná postavička. Větší děvče v červené čapce sešlo k útesu pod vysokou borovicí s oběma dětmi, které cestou k ostrovu seděly na zádi člunu. Zamávalo vlaječkou uvázanou na dřevěné tyči.
„Nemává na nás?“ zeptala se toužebně Dorotka.
„Ne,“ odpověděl jí Dick. „Podívej!“
Chlapec ve člunu daleko na jezeře zadržel vesla. Děvče v červené čapce, které jelo s ním, vstalo. Mělo také vlaječku a začalo jí mávat.
Na ostrově se dali všichni do hurónského smíchu.
„Peggy, ty káčo. Úplně jsi to zbabrala. Zkus to ještě jednou,“ rozlehl se přes vodu znovu ten jasný hlas, který už jednou slyšeli.
Na člunu se opět zatřepetala vlaječka a v odpověď jí vlajka na ostrově. Chviličku byl klid a pak začalo signalizování znovu, jenže tentokrát mělo každé ze signalizujících děvčat vlajky dvě a nemávaly jimi, ale držely je nejprve v jedné pozici a potom v druhé.
„Mně je strašná zima, když tu tak postáváme,“ otřásla se Dorotka. Když se ráno probudila v novém, neznámém místě, byla celá šťastná, ale ty děti jí nějak radost zkalily. Co si jen užijí legrace, když je jich šest, pořád pohromadě. V duchu si začala vymýšlet novou povídku, nad kterou určitě nezůstane ani oko suché... Vyhnanci. Napsala Dorotka Callumová. Kapitola první. „Obě ty ubohé děti, bratr a sestra, se podělily o poslední drobty chleba a rozhlížely se po pustém pobřeží. Že by se blížil jejich konec?“
„Co se dá dělat, loď prostě žádnou nemáme,“ řekl Dick. „Víš co, půjdem a podíváme se po nějakém opravdu dobrém místě na hvězdárnu.“…

 

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace