Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zatímco příběhy v knihách jsou vzrušující, její dny plynou jednotvárně. Přitom stačí tak málo…

12.04.2018
Zatímco příběhy v knihách jsou vzrušující, její dny plynou jednotvárně. Přitom stačí tak málo…

Foto: booknode.com

Popisek: Christine Féret-Fleury

Čte téměř neustále a místo vlastního života prožívá ty literární. Pak ale konečně udělá první krok ke změně. Poetický příběh o kouzelné moci knihy z pera francouzské autorky Christine Féret-Fleury, nazvaný Dívka, která četla v metru, vydalo nakladatelství Motto.

Juliette zbožňuje knihy, má ráda jejich vůni a na cestu do práce si většinou nějakou přibalí do tašky. Zajímají ji ale i lidé okolo, čtenáři v pařížském metru, které pravidelně potkává. Studentka matematiky, ornitolog amatér, zamyšlená stará paní i mladá dívka, slzící nad romantickým románem. Ti všichni se noří do svých vnitřních světů a Juliette je se zaujetím pozoruje.

Napadá ji, jak jednotvárné jsou její dny a jak jsou oproti osudům na papíře nudné. Proč vlastně pořád pracuje v té realitní agentuře, kam se jí vůbec nechce? Jednou ráno se rozhodne udělat něco nečekaného. Vystoupí jinde než obvykle a vydá se do kanceláře jinou ulicí… A její život se navždy změní. Juliette konečně začne psát svůj vlastní příběh…

Dívka, která četla v metru

Autor: Christine Féret-Fleury
Žánr:
román
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

Odpovědi by se Juliette snad mohlo dostat od muže v zeleném klobouku, kdyby se ho osmělila zeptat. Každé ráno otevřel aktovku a vytáhl z ní knihu v tenkém, téměř průsvitném papíře, také zbarveném do zelena, a pomalými přesnými pohyby ji vybalil. Poté vsunul prst mezi stránky, které oddělovala záložka z téhož papíru, a začal číst.
Kniha měla název Dějiny hmyzu prospěšného člověku, zvířatům a umění, rozšířené o dodatek věnovaný hubení hmyzích škůdců.
Pohladil vazbu z hnědé kropenaté kůže, hřbet zdobený zlatými vlákny, na němž název vynikal na červeném podkladu.
Otevřel ji, přiblížil si ji ke tváři a s přivřenýma očima vdechoval její vůni.
Přečetl z ní dvě nebo tři stránky, víc ne, jako když si gurmán stříbrnou lžičkou pochutnává na minivětrníčcích z odpalovaného těsta se šlehačkou. Na tváři se mu rýsoval záhadný spokojený úsměv, který si fascinovaná Juliette spojovala s kočkou Šklíbou z Alenky v říši divů.
Tenhle úsměv v zastávce Cambronne vystřídal výraz zklamání a lítosti. Muž zabalil knížku do papíru, uložil ji zpátky do aktovky a cvakl sponami. A vstal. Ani jednou nespočinul pohledem na Juliette nacházející se přímo naproti němu, ať už seděla, nebo stála a držela se tyče denně leštěné stovkami dlaní v rukavicích nebo bez nich, a hltala ho očima.
Vzdaloval se drobnými kroky, mimořádně rovný ve svém plášti zapnutém ke krku a v klobouku nachýleném nad levé obočí.
Bez toho klobouku, bez toho jeho úsměvu, bez té aktovky, kde měl svůj poklad zavřený na zámek, by ho Juliette pravděpodobně nepoznala. Byl to muž, jakých vídáme spousty, ani pohledný ani ošklivý, ani přitažlivý ani odpudivý. Trochu tlustý postarší chlápek neurčitého věku, pokud se chceme uchýlit ke klišé.
Muž.
Nebo spíš – čtenář.

„Včela, hedvábník, klenutec, červec, rak, stínky zední, španělské mušky a další.“
„Co to plácáš?“
Juliette, která si pobrukovala, sebou trhla.
„Ále nic. Něco jako rozpočítadlo... Pokoušela jsem se vybavit si jména...“
„Dosta la jsem výsledky k PENB toho bytu na Voltairově bulváru,“ oznámila jí Chloé, která ji neposlouchala. „Tu složku máš u sebe ty?“
Juliette se zpožděním přikývla. Stále myslela na toho muže se zelenou knihou, na hmyz, pavouky – ten den ráno utopila dva.
„Dej mi ji. Já ji zařadím.“
Otočila se i se židlí, z police zakrývající celou stěnu kanceláře vytáhla desky a papíry do nich uložila. Všimla si, že karton svou žlutou barvou připomíná moč. Smutnější už mu vybrat nemohli. Celá ta zvlněná stěna ježící se štítky, které se na rozích odlepovaly, působila dojmem, jako kdyby ji měla každým okamžikem zavalit jako lavina bahna. Juliette zavřela oči a představila si čvachtavý zvuk, probublávající plyn na hladině včetně zápachu, a rázně si zacpala nos, aby potlačila nevolnost, která jí stoupala do hrdla.
„Co je?“ zeptala se Chloé.
Juliette pokrčila rameny.
„Nejsi v tom?“ zeptala se kolegyně naléhavě.
„Ani náhodou. Ale říkám si, jak to děláš, že se ti neprotiví před tím pracovat... Ta barva je k zblití.“
Chloé na ni vytřeštila oči.
„K zblití,“ opakovala Juliette a oddělovala přitom jednotlivé slabiky.
„To jsou kecy. Už jsem slyšela všelijaké kraviny, ale takovouhle ještě ne. Vždyť jenom slouží jako obálka, sice hnusná, o tom žádná, ale... Vážně jseš v pohodě?“…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace