Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zatímco příběhy v knihách jsou vzrušující, její dny plynou jednotvárně. Přitom stačí tak málo…

12.04.2018
Zatímco příběhy v knihách jsou vzrušující, její dny plynou jednotvárně. Přitom stačí tak málo…

Autor: booknode.com

Popisek: Christine Féret-Fleury

Čte téměř neustále a místo vlastního života prožívá ty literární. Pak ale konečně udělá první krok ke změně. Poetický příběh o kouzelné moci knihy z pera francouzské autorky Christine Féret-Fleury, nazvaný Dívka, která četla v metru, vydalo nakladatelství Motto.

Juliette zbožňuje knihy, má ráda jejich vůni a na cestu do práce si většinou nějakou přibalí do tašky. Zajímají ji ale i lidé okolo, čtenáři v pařížském metru, které pravidelně potkává. Studentka matematiky, ornitolog amatér, zamyšlená stará paní i mladá dívka, slzící nad romantickým románem. Ti všichni se noří do svých vnitřních světů a Juliette je se zaujetím pozoruje.

Napadá ji, jak jednotvárné jsou její dny a jak jsou oproti osudům na papíře nudné. Proč vlastně pořád pracuje v té realitní agentuře, kam se jí vůbec nechce? Jednou ráno se rozhodne udělat něco nečekaného. Vystoupí jinde než obvykle a vydá se do kanceláře jinou ulicí… A její život se navždy změní. Juliette konečně začne psát svůj vlastní příběh…

Dívka, která četla v metru

Autor: Christine Féret-Fleury
Žánr:
román
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

Odpovědi by se Juliette snad mohlo dostat od muže v zeleném klobouku, kdyby se ho osmělila zeptat. Každé ráno otevřel aktovku a vytáhl z ní knihu v tenkém, téměř průsvitném papíře, také zbarveném do zelena, a pomalými přesnými pohyby ji vybalil. Poté vsunul prst mezi stránky, které oddělovala záložka z téhož papíru, a začal číst.
Kniha měla název Dějiny hmyzu prospěšného člověku, zvířatům a umění, rozšířené o dodatek věnovaný hubení hmyzích škůdců.
Pohladil vazbu z hnědé kropenaté kůže, hřbet zdobený zlatými vlákny, na němž název vynikal na červeném podkladu.
Otevřel ji, přiblížil si ji ke tváři a s přivřenýma očima vdechoval její vůni.
Přečetl z ní dvě nebo tři stránky, víc ne, jako když si gurmán stříbrnou lžičkou pochutnává na minivětrníčcích z odpalovaného těsta se šlehačkou. Na tváři se mu rýsoval záhadný spokojený úsměv, který si fascinovaná Juliette spojovala s kočkou Šklíbou z Alenky v říši divů.
Tenhle úsměv v zastávce Cambronne vystřídal výraz zklamání a lítosti. Muž zabalil knížku do papíru, uložil ji zpátky do aktovky a cvakl sponami. A vstal. Ani jednou nespočinul pohledem na Juliette nacházející se přímo naproti němu, ať už seděla, nebo stála a držela se tyče denně leštěné stovkami dlaní v rukavicích nebo bez nich, a hltala ho očima.
Vzdaloval se drobnými kroky, mimořádně rovný ve svém plášti zapnutém ke krku a v klobouku nachýleném nad levé obočí.
Bez toho klobouku, bez toho jeho úsměvu, bez té aktovky, kde měl svůj poklad zavřený na zámek, by ho Juliette pravděpodobně nepoznala. Byl to muž, jakých vídáme spousty, ani pohledný ani ošklivý, ani přitažlivý ani odpudivý. Trochu tlustý postarší chlápek neurčitého věku, pokud se chceme uchýlit ke klišé.
Muž.
Nebo spíš – čtenář.

„Včela, hedvábník, klenutec, červec, rak, stínky zední, španělské mušky a další.“
„Co to plácáš?“
Juliette, která si pobrukovala, sebou trhla.
„Ále nic. Něco jako rozpočítadlo... Pokoušela jsem se vybavit si jména...“
„Dosta la jsem výsledky k PENB toho bytu na Voltairově bulváru,“ oznámila jí Chloé, která ji neposlouchala. „Tu složku máš u sebe ty?“
Juliette se zpožděním přikývla. Stále myslela na toho muže se zelenou knihou, na hmyz, pavouky – ten den ráno utopila dva.
„Dej mi ji. Já ji zařadím.“
Otočila se i se židlí, z police zakrývající celou stěnu kanceláře vytáhla desky a papíry do nich uložila. Všimla si, že karton svou žlutou barvou připomíná moč. Smutnější už mu vybrat nemohli. Celá ta zvlněná stěna ježící se štítky, které se na rozích odlepovaly, působila dojmem, jako kdyby ji měla každým okamžikem zavalit jako lavina bahna. Juliette zavřela oči a představila si čvachtavý zvuk, probublávající plyn na hladině včetně zápachu, a rázně si zacpala nos, aby potlačila nevolnost, která jí stoupala do hrdla.
„Co je?“ zeptala se Chloé.
Juliette pokrčila rameny.
„Nejsi v tom?“ zeptala se kolegyně naléhavě.
„Ani náhodou. Ale říkám si, jak to děláš, že se ti neprotiví před tím pracovat... Ta barva je k zblití.“
Chloé na ni vytřeštila oči.
„K zblití,“ opakovala Juliette a oddělovala přitom jednotlivé slabiky.
„To jsou kecy. Už jsem slyšela všelijaké kraviny, ale takovouhle ještě ne. Vždyť jenom slouží jako obálka, sice hnusná, o tom žádná, ale... Vážně jseš v pohodě?“…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace