RECENZE Michal Viewegh, Muž a žena
08.04.2018
Foto: archiv redakce
Popisek: Viewegh je držitelem prestižní Ceny Jiřího Ortena z roku 1993 a je nejprodávanějším českým spisovatelem, s více než milionem výtisků
Čtvrtou povídkovou knihu Bůh v renaultu od nejúspěšnějšího českého spisovatele jsme recenzovali v polovině června loňského roku. A kdo by čekal, že v dubnu toho letošního budeme moct posoudit jeho další výtvor: oproti povídkám Viewegh přidal "stopáž", oproti jeho nejoceňovanějším románům samozřejmě krátil. V případě titulu "Muž a žena" proto směle hovoříme o dvou novelách, které autor sepsal a vydal pod novým nakladatelem, kterým se stal Ikar.
A zde bychom chtěli načít nenápadnou, ovšem pro knihu podstatnou část. Jedná se o úvodník, jenž Viewegh sepsal kurzívou. Jakoby mimoděk, což je styl, který prochází kompletním textem. Kdykoli je kurzíva, jedná se o něco zdánlivě nepodstatného, pro autora naopak zcela nepostradatelného. A je jedno, zdali se bavíme o slovech (překyselit, zdůraznit) či dlouhých celcích (jak se Oskar zmenšoval, zmenšoval, až zmizel...).
Citujme: „...jiný nakladatel a distributor – mimochodem největší v zemi – mi o tři měsíce písemně garantuje, že se psaním i nadále uživím velmi dobře, a nabízí mně i tobě lukrativní spolupráci – a ejhle, i ty najednou tvrdíš, že mi dokážeš zařídit totéž, a jeho nabídku vědomě pohřbíš absurdním požadavkem na můj mnohamilionový odkup. „Na tom není nic absurdního – tomu se říká byznys..." ohradí se nakladatel. „A my oba víme, že ty byznysu nerozumíš."
Možná nezáživný úvod však v autorově bohaté a snad čtvrt století trvající "praxi" znamená moc. Po řadě let totiž opustil posádku nakladatelství Druhé město Martina Reinera (který se postaral například o Román pro muže, Nové pohádky pro unavené rodiče a další) a vydal se na pospas Ikaru. Který to vzhledem k výrazné publicitě evidentně myslí s Vieweghem vážně. Už z tohoto plynou pro spisovatele jasné podněty: stabilní příjem, jistá budoucnost, možnost kalkulovat na měsíce dopředu. Z našeho pohledu je přesně tahle jistota důvodem, proč Viewegh sáhnul po novelách, vybalil svůj nenapodobitelný styl plný ironie, skepse a ostrého popisu vlastního života (byť ukrytého do jiných postav). Ikar mu prokazatelně svědčí. Z textu je to patrné, aniž bychom byli schopní odhadnout, kdy vznikal a kdy byla s novým nakladatelstvím shora zmíněná smlouva podepsána.
Ke knize samotné. Kdybychom porovnali předešlý titul Bůh v renaultu, který jsme si koupili, abychom jej podpořili, tak gramáž papíru, vazba i celková úroveň je v případě Ikaru vyšší. To ale neznamená, že by Druhé město dělalo špatné knihy, to určitě ne. Jen je patrné, že Euromedia (kam Ikar patří) má poněkud jiné finanční možnosti. Přeci jen se bavíme o lídrovi trhu a zároveň největším distributorovi, bez něhož by mnoho vydavatelů nedokázalo existovat. Dost o tom.
Titul samotný je rozdělen na dvě obsáhlé novely. První, Family Frost, vypráví o zkrachovalém restauratérovi, jenž si z nutnosti a trochu i na truc pronajme mrazící vůz známé firmy a živí se jako řidič (což je ostatně závěrečná část dialogu mezi spisovatelem a nakladatelem hned zkraje knihy). Během několika dní se jeho zbabraný život dostane do spirály událostí, které skončí až na svatbě jeho bývalé manželky (která si bere jeho bývalého společníka). Vincent se potká i s otcem, kterého nikdy předtím neviděl, a setkání proběhne vpravdě nečekaným způsobem... Pointa nebude nikterak zásadní, ale to jsme ani nečekali. Šlo nám opravdu o vyprávění a ironii, s jakou se málokdy setkáme.
Druhá novela, Čarodějka z Křemelky (oblast u Sázavy), si pohrává s mírně fantaskním námětem. Krásná Dominika (zjevně bývalá manželka Michala Viewegha) nemá příliš štěstí na muže a svou přitažlivost považuje spíš za prokletí. Jako dar naopak chápe svou schopnost číst lidem myšlenky. S přibývajícími lety a vztahy to ale vypadá, že i to druhé je spíš na obtíž – dokud nepotká ve vlaku známého spisovatele a nezamiluje se do něj. Ale dá se žít se ženou, která doopravdy ví, co si její muž myslí? V druhé novele dal Viewegh opět průchod své sexuální fantasii (od myšlenek na anální styk po felaci), stejně jako sarkasmu a touze po tom žít svůj předešlý život.
O tom je mimochodem celá pasáž. „Když se Oskar 8. prosince 2012 probudil z nepokojných snů, zjistil, že je odhadem o metr menší než včera." Co v této souvislosti napadne znalého čtenáře? Jistěže Proměna. Originální znění povídky Franze Kafky (překlady doporučujeme především od Zbyňka Sekala či Vladimíra Kafky) z roku 1915 připomeňme také: „Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz."
Kurzívou psaný text popisuje okamžiky konce roku 2012, kdy autor málem zemřel (dne 10. prosince 2012 mu praskla aorta, ležel v IKEMu, jeho stav byl stabilizován a poté se rehabilitoval na klinice Malvazinky). Sám sebe v té souvislosti vnímá tak, jak sám sebe vnímal i Kafka. Postradatelný, zbytečný, na obtíž, proto ideální čas, aby se po něm slehla zem – beztak to rodina zvládne i beze mne... Paralela s Proměnou je na místě a zapadá do mentálního stavu šestapadesátiletého spisovatele.
Kritizovat by i v tomto případě šla pointa, tlak na sexualitu, pravidelný přísun vulgarismů, jenomže k tomu v podstatě není důvod. Vieweghovi se jeho kolapsem změnil život a přístup k němu. Od rozpadu rodiny přes finanční obtíže až po notýsek, kam si zřejmě píše stěžejní události dne, aby na něj, nedej bože, nezapomněl. A jestliže je v tomto ponurém stavu závislosti na okolí a antidepresivech schopen vytvořit takovéto smysluplné a místy extrémně vtipné texty (novely), zaslouží pouze chválu.
Autor: Michal Viewegh,
Název: Muž a žena
Vydal Ikar, 2018
Hodnocení: 75 procenta
Vložil: Zdeněk Svoboda