Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jsou věci známé a věci neznámé a mezi nimi jsou dveře. Jim Morrison a The Doors, potemníci květinového hnutí

31.03.2018
Jsou věci známé a věci neznámé a mezi nimi jsou dveře. Jim Morrison a The Doors, potemníci květinového hnutí

Autor: Rock and All

Popisek: The Doors

VIDEO FOTO Vznikli sice v roce 1965, ale rozhodně nebyli typickou kapelou druhé poloviny šedesátých let. Díky genialitě Jima Morrisona se zcela vymykali hlavně po textové stránce, absence basové kytary z nich učinila solitéry na poli hudebním. Za svou poměrně krátkou kariéru vydali šest studiových alb, která zažila mnoho reedic, remixů, remasteringů či zkompletování do různých boxů. Koncertní stránka jejich tvorby zůstala pohříchu poměrně dlouho ukryta za rouškou tajemství. Během aktivního působení vyšel souboru jediný živý záznam, všechny ostatní koncertní nahrávky až po jeho rozpadu.

Pokud akceptujeme fakt, že existence The Doors prakticky skončila smrtí Jima Morrisona v roce 1971, do té doby, jak už bylo zmíněno, skupině pouze jedna koncertní nahrávka – Absolutely Live (1970). Podle dochovaných informací je to jedna z nejzvláštnějších živých desek, které kdy spatřily světlo světa. V uvedeném roce 1970 Doors podnikli turné po severní Americe a odehráli více než třicet koncertů, ze kterých producent Paul Rothchild sestavil dvojalbum ojedinělé jak skladbou písní, tak přístupem k nim. Výjimku tvoří skladby Universal Mind a Celebration Of Lizard, které pocházejí z hollywoodského koncertu, který proběhl o rok dříve, v červenci 1969.

Jedinečný střih

Už první sekundy desky jsou značně matoucí. Album začíná předpřídavkovým pokřikem „We Want More“, pokračuje výzvou promotéra, aby se diváci posadili zpět na svá místa, pak následují první Morrisonova slova, kdy zdraví diváky ve Filadelfii, načež začne první píseň alba, úžasná coververze Who Do You Love, hraná v New Yorku 17. ledna 1970. Podle vlastních slov se Rothchild pokusil sestavit „absolutní koncert“ a protože mnohdy nemohl použít celé skladby, sestříhal různé části písní k sobě. Je tedy možné slyšet půlku písně z New Yorku, mezihru například z Detroitu a závěr z Filadelfie. Album prý obsahuje přes dva tisíce střihů (!!) a jejich přesný seznam se pravděpodobně nezachoval, což je asi dobře. Nemáme před sebou tedy živou nahrávku v pravém slova smyslu, ale uměleckou výpověď zcela mimo jakékoli kategorie.

Co se vybraných skladeb týká, chybějí klasické hity jako Light My Fire, Roadhouse Blues nebo The End, které skupina pravidelně hrála a které tvořily pevnou kostru většiny koncertů. Naproti tomu je tu poprvé ke slyšení suita Celebration Of The Lizard, patnáctiminutový outtake z alba Waiting For The Sun, nebo blues Willieho Dixona Close To You se zpěvem Raye Manzareka. Doors jako bluesová kapela začínali, nikdy se k tomuto druhu hudby neobrátili zády, vždy se k odkazu starých bluesmanů hlásili a v podstatě jako bluesová skupina také skončili.

V parku hudba hrála, ona plakala

Další oficiální živé album The Doors vyšlo v roce 1983 pod názvem Alive, She Cried. Jedná se opět o kompilaci a obsahuje nahrávky z let 1968–1970, tentokrát bez střihů (s výjimkou Light My Fire, která je opět sestříhána z různých zdrojů). Vhodně doplňuje Absolutely Live a přináší i jinde neslyšené výjimečnosti, např. coververzi písně Vana Morrisona Gloria či blues Little Red Rooster Willieho Dixona, kdy skupinu na pódiu doprovodil na harmoniku John Sebastian z Lovin’ Spoonful.

Obě živá alba vyšla společně v roce 1991 na dvojalbu In Concert, doplněná o další skladby a zvukově upravená. Jednou z přidaných skladeb byla závěrečná The End odehraná 5. července 1968, která činí oslí můstek k dalšímu živému albu, jímž je Live At The Hollywood Bowl.

Rolling Stones v publiku

Live At The Hollywood Bowl vyšlo v roce 1987 nejprve jako miniLP s pouhými šesti skladbami (japonské CD bylo doplněno o zkrácenou singlovou verzi Light My Fire), kompletní koncert pak v roce 2012 pod názvem Live At The Bowl ’68 na všech obvyklých zvukových i obrazových nosičích. Jedná se zatím o jediný kompletní koncertní obrazový záznam, na letošní rok je naplánováno vydání DVD a Blu-raye z koncertu Isle Of Wight 1970. Z roku 1968 se mnoho koncertů nedochovalo, mezi fanoušky koluje záznam vystoupení ze Stockholmu pořízený během jediného evropského turné, které The Doors během své krátké kariéry podnikli a o němž se zmíníme později. Mezi diváky v Hollywoodu byli i členové The Rolling Stones a Mick Jagger se později před novináři vyjádřil, že Doors jsou sice příjemní chlapíci, ale hrají trochu dlouho. Což je z dnešního pohledu zarážející, neboť koncert trval něco málo přes sedmdesát minut.

Záznam obsahuje jednu z mála dochovaných živých verzí písně Spanish Caravan z alba Waiting For The Sun, kde exceluje Robby Krieger a plně využívá svého umění flamencové hry. V Doors se vůbec sešli muzikanti s neobvyklými hudebními kořeny, a to je patrně hlavní důvod, proč je jejich hudba tak zvláštní, odlišná a nesmrtelná. Bubeník John Densmore bubnoval původně v pochodové kapele, později se věnoval jazzu. Jeho pestrou, nezkrotnou, zároveň precizní a údernou hru je těžké k něčemu připodobnit, ze současných bubeníků nejvíce připomíná George Recileho nebo v českých luzích Jiřího Zelenku. Je zvláštní, že podle vlastních slov Densmorea na pódiu inspirovaly Morrisonovy pohyby. Podle nich prý bubnoval, improvizoval a volil další pokračování písně. Kytarista Robby Krieger se věnoval, jak už bylo zmíněno, akustickému španělskému flamencu, hrál výhradně prsty (nikdy nepoužíval trsátko!) a na koncertech zněla jeho kytara pokaždé trochu jinak.

The Doors

The Doors neměli basovou kytaru. Nesehnali prostě nikoho, kdo by jim po lidské stránce vyhovoval. Basových partů se ujal klávesista Ray Manzarek, který hrál levou rukou na elektrickou klávesovou basu, pravou pak na varhany různé běhy a vyhrávky. Začínal jako klasický pianista, později přesedlal na jazz a chicagské blues. Lásku k blues měl společnou s Jimem Morrisonem, kterého poprvé potkal na filmové škole v Los Angeles. Později si přečetl některé jeho básně, zalíbily se mu a navrhl, že spolu založí kapelu. Zvláštní, těžko uchopitelné texty jsou posledním střípkem do výsledné hudební mozaiky. Nejsou to jen obyčejné básničky, mají hloubku, reflektují dobu a prostředí, ve které Doors žili a tvořili. Pro někoho jsou možná nesrozumitelné, ale s hudbou perfektně souznívají a vytvářejí harmonický celek. Pravda, celek temně zabarvený, pesimistický, někdy obtížně pochopitelný, ale hluboce lidský a zároveň umělecký.

Morrison byl jako téměř každý génius neuchopitelný a nepochopený. Přerod z nesmělého mladíka, který odzpíval první vystoupení zády k publiku, protože se styděl, aby již zanedlouho zpíval o vraždě otce a incestu s matkou, byl nevídaný. Vše pak vyvrcholilo obnažením se na miamském koncertu v roce 1969. Podle vlastních slov chtěl vědět, jak „TO vypadá ve světle bodového reflektoru“. Jistě, velkou roli sehrál alkohol a návykové halucinogenní látky, ale pokud člověk v sobě démona nemá, nemůže ho vypustit.

Pokračování zítra

Ondřej Krista

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace