RECENZE Tim Weaver, Hon na mrtvého
24.03.2018
Foto: archiv redakce
Popisek: Tim Weaver
Už když jsme dočetli první knihu, kterou jsme v České republice mohli v překladu sehnat, věděli jsme, že je Weaver něčím výjimečný. Takže nám to nedalo a většinu jeho zbylé produkce jsme si opatřili v originále. A přečetli vlastně vše od prvotiny (Chasing the Dead, 2010) až po poslední titul I Am Missing (2017). Proto můžeme směle srovnat nejen překlad, ale také celkový dojem z knihy. A musíme uznat, že český nakladatel Mystery Press si dává záležet. Ať už jde o pevnou vazbu, případně gramáž papíru. Obojí je o level výš oproti anglickému (brožovanému) vydání. Jenomže to je samozřejmě nepodstatné. To klíčové se totiž ukrývá v knize.
Všichni, kdo kdy četli Tima Weavera, poměrně mladého spisovatele (*1977) z anglického města Bath, čítajícího něco málo pod sto tisíc obyvatel, používají vcelku shodná adjektiva: poutavé, strhující, napínavé, čtivé, dech beroucí. Ani my se nemůžeme ubránit pocitu, že těch několik stovek stran, které jsme přečetli velmi rychle, bylo krátkých. Což samozřejmě není kritika, ba naopak. O celkové produkci Tima Weavera jsme ostatně psali před několika dny a vše potřebné naleznete ZDE. Tedy jen pro připomenutí.
V jeho osmi románech (u nás jich můžete mít pět) se vždy setkáte se soukromým vyšetřovatelem, který pátrá po zmizelých lidech. Anebo jinak: pátrá po lidech, kteří jsou možná odepsání z pohledu policie, ale ne z pohledu jejich rodiny.
Kdybychom vzpomněli na recenzovaný román Němé oběti, stačí vyzdvihnout jednu pasáž: „Do knihy se začtete ve chvíli, kdy zjistíte, že kdosi v minulosti vyvraždil rodinu: mladou ženu a její osmiletá dvojčata. Ptáte se, proč? Na odpověď budete čekat velice dlouho, a to v neustálém napětí, tedy nikoli zdlouhavě. Raker usedá s bývalým vyšetřovatelem Colmem Healym (patřil k nejlepším detektivům Metropolitní policie až do chvíle, kdy se začal zabývat právě popsaným případem brutální vraždy mladé matky a osmiletých dvojčat). Nebude dobré sdělovat víc, než je potřeba. Stranu od strany se budete dostávat k pointě, alespoň to si budete myslet. A ve chvíli, kdy nacházíte mrtvolu Healyho, řeknete si, škoda. Ale proč?"
V případě (případu) Honu na mrtvého už samotný název napovídá, o co v knize půjde.
Před rokem bylo nalezeno tělo Alexe Townea. Před měsícem ho jeho matka viděla na ulici. Před týdnem David Raker, který se specializuje na pátrání po pohřešovaných osobách, souhlasil, že ho vypátrá. Byť neochotně, protože je přesvědčený, že si se ztrápenou ženou pohrály jen její zjitřené nervy. Nyní si přeje, aby tenhle případ nikdy nevzal…
Hon na mrtvého je autorovým debutem a zároveň prvním románem s Davidem Rakerem, takže čeští čtenáři mají možnost zjistit, jak to celé vlastně začalo. Už ve svém debutu však Weaver dokazuje, že umí psát extrémně čtivě – jakožto bývalý reportér (působil v prestižním NGC Magazine, který v dubnu loňského roku oslavil dvacet let na trhu a posléze odešel do Xbox World, jehož náklad můžeme srovnat s Levelem anebo časopisem Score) totiž dobře ví, čím upoutat pozornost, jak vystavět dramatický příběh a postupně gradovat napětí.
Hon na mrtvého otvírá osudový okamžik blížící se smrti ženy, se kterou Raker strávil snad čtrnáct let. Manželka odmítá léčbu a umírá na rakovinu. Podle spisovatele si zachovala důstojnost... Ačkoli jde o krátkou "vstupenku" do jeho života, setkáváme se s tímto odkazem často. Je to přirozené a ničemu to nevadí. Podstata Weaverových knih je pochopitelně jinde. Už ve své prvotině totiž ukázal, jak dlouze a citlivě dokáže šponovat čtenářovu pozornost. Jeho romány jsou svým způsobem scénáře. Až ke konci knihy (někdy snad kolem strany 250) nám došlo, že vůbec nevíme, oč vlastně jde. Pakliže se nechcete připravit o pointu, následujících pár řádku raději vynechte.
Muž, kterého David hledá, opravdu žije. Stal se členem jakési zvláštní komunity odepsaných, kteří se snaží najít útěchu ve víře. Jenomže každý alespoň mírně znalý člověk ví, že podstatou života Ježíše Krista bylo utrpení. V prvních chvílích vám vytrhané zuby několika lidí nepřijdou zvláštní. Když zjistíte, že mrtvých, kteří ale možná doposud žijí, bude víc, dojde vám to. Zuby jsou přeci hlavním vodítkem pro identifikaci. Stejně tak ruce, respektive otisku prstů, lidská hlava. Raker se vydává do vskutku zvráceného světa, ve kterém prvotní tajemno rázem mizí. Stává se z něho sekta. Stává se z něho chuť ovládat a měnit lidi, přimět je k tomu, co chcete vy. Vůdce. Hon na mrtvého je krom toho ještě výsostně koncipovaný román. Vodítko za vodítkem, rozhovor za rozhovorem vás vedou dál. Od matky, které chybí syn, přes barmanku, až po kněze. Kdybychom si vzpomněli na Hříchy pro pátera Knoxe, ve Waeverově debutu bychom je nenašli. Není tam nic, co by se příčilo logickému postupu. A těch pár poznámek a narážek na Columba to všechno jenom podtrhuje. Co se smyslu a gradování napětí týká, Weaver obstál na výbornou. Stejně je tomu v případě svižných dialogů, kde opět musíme pochválit překlad Alžběty Lexové.
Není ani s odstupem pár hodin, kdy píšeme recenzi, co vytknout. Opravdu ne.
Gratulujeme Mystery Pressu k objevení zajímavého autora a věříme, že se na český trh dostane jeho kompletní tvorba.
Autor: Tim Weaver
Název: Hon na mrtvého
Vydáno: Mystery Press, 2018
Přeložila: Alžběta Lexová
Hodnocení: (výjimečných) 95 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda