Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Po spirále osamění, alkoholu a drog stále hlouběji… Proč se zabil frontman Linkin Park Chester Bennington

25.03.2018
Po spirále osamění, alkoholu a drog stále hlouběji… Proč se zabil frontman Linkin Park Chester Bennington

Autor: Rock´n´all

Popisek: Chester Bennington

GRAF VIDEO Pokračování ze soboty… Chester Bennington z Linkin Park se zabil jen pár týdnů po Chrisi Cornellovi. O smrti uvažuje i Sinéad O’Connor. Všichni mimořádně úspěšní, fanoušky milovaní, bohatí. Co se to s muzikanty děje?

Tento stav popisuje termín post-performance depression (případně post-performance blues), který lze přeložit jako deprese po veřejném vystoupení. Vedle hudebníků si s ním mohou tykat také herci a vlastně všichni, kteří se naživo vystavují pozornosti nezanedbatelného publika. „Jste sami na hotelovém pokoji, pak nastoupíte do auta k tourmanažerovi a vyrazíte na místo koncertu, případně uděláte pár rozhovorů. Pak se potkáte s někým od nahrávací společnosti, načež se postavíte čelem k padesáti tisícům lidí, abyste se vrátili do prázdné šatny a prázdného pokoje na hotelu. Můžete strávit doslova měsíce bez příjemného lidského kontaktu,“ vysvětloval loni muzikant a producent Moby pro Guardian, proč po šestadvaceti letech na cestách odmítl podstupovat další turné.

Život vašich přátel plyne dál

Stejný text zmiňuje i rozmach sociálních sítí, které by měly muzikantům umožnit vídat rodinu i přátele prakticky každý den. Podle zpovídaných hudebníků je ale intenzivní kontakt na dálku spíše iluzorní. „Turné vám vztahy nezničí, hodně lidí ale přestane bavit, když zmeškáte jejich narozeninovou oslavu nebo zasnoubení. Životy vašich přátel pokračují bez vás – a když se vrátíte domů, všichni už jsou někde jinde,“ říká Tony McGuinness, jedna třetina britského uskupení Above & Beyond, s nímž přes deset let bavil taneční hudbou publikum po celé planetě.

Právě DJové a producenti taneční hudby jsou vystaveni většímu psychickému tlaku než rockové kapely, které s sebou vozí aparát a často i kulisy pro velkou show. Světoznámí DJs dnes běžně cestují pouze s pár externími disky, případně s flash diskem, což jim zásadně přidává na flexibilitě. Zatímco kapely vyráží na turné v cyklech, DJové jsou schopni jezdit po světě pořád, nejsou na nikom závislí. Zároveň vystupují výhradně po půlnoci a často končí za rozbřesku, takže se jejich životy brzy promění v konstantní jet lag. „Tříhodinový večírek s kámošema na hotelu, nebo trocha spánku? Tady se není o čem bavit,“ dodává McGuinness, který by život jako ze žurnálu rockové hvězdy bez meškání vyměnil za jednu noc solidního spánku.

 

Nejčastější příčinou úmrtí hiphopových hudebníku je vražda (51 procent), muzikanti věnující se rocku a elektronické hudbě (kategorie electronic/disco/funk) umírají nejčastěji na rakovinu (24,7 a 25 procent) a náhodné incidenty (24,4 a 16,7 procent), mezi které vědci počítali dopravní nehody, předávkování a další. Výzkum provedla Dianna Theadora Kenny, profesorka psychologie a hudby na University of Sydney.

Alkohol a drogy „pomáhají“

Ať už kvůli genetické predispozici, pod vlivem okolí nebo kombinací obojího, pokud někdo psychické chorobě podlehne, po spirále osamění paradoxně klesá stále hlouběji. Mohou za to předsudky, které lidé k psychicky nemocným chovají. Společenské povědomí o tom, co opravdu znamená trpět schizofrenií, maniodepresivní psychózou nebo záchvaty úzkosti, je mizivé a psychická kondice muzikantů se začíná seriózně veřejně diskutovat až v posledních letech. Pokud se jejich chování vymyká standardu, chápeme to jako součást umělecké identity, případně je mávnutím ruky označíme za opilce a narkomany.

Alkohol a drogy jsou v hudebním průmyslu tolerované a víceméně běžné. Umělcům „pomáhají“ zvládnout nervozitu před koncertem, naladit se na energii masivního publika, vyrovnat se s konstantním cestováním, velkým očekáváním fanoušků, tlakem ze strany nahrávacích společností, nejistotou z nestálého finančního příjmu, neschopností navázat na největší hity a úzkostí z neúspěchu. Těch důvodů je nespočet, mnoho umělců ale drogy bere prostě proto, že to podle nich zkrátka patří ke hře. Přesto by bylo naivní si nalhávat, že v jiných profesích není běžné pít alkohol a brát drogy.

Omamné látky velmi často bývají až řešením (byť nepříliš racionálním), nikoliv příčinou psychicky náročných stavů. Se zmiňovanou diskuzí přišla i změna v přístupu manažerů. Zatímco v 60. a 70. letech své koně běžně dopovali povzbuzujícími nebo uklidňujícími látkami (dle potřeby), osvícený moderní manažer se svého klienta snaží před návykovými látkami uchránit. Raději najme terapeuta, nebo s umělcem o jeho problémech jednoduše mluví a snaží se zjistit, jak by mu mohl pomoci. Tento stav je výhodný pro obě strany: ještě se snad nestalo, aby nadopovaný hřebec běh na dlouhou trať zvládl.

Kurt Cobain? Debilní vyfetlo - podle Žantowského

Typickou ukázkou předsudků a zakrnělého myšlení byla reakce Radka Žantowského, zpěváka skupiny Jaksi taksi, na smrt Chestera Benningtona. „Pokud se někdo zabije a k tomu je ještě vyfetlo, tak si ani nic jiného nezaslouží,“ napsal na svůj facebookový profil. Jeho „důmyslný“ příspěvek se nesetkal s přílišným pochopením diskutérů a než ho Žantowský smazal, mohli jsme se dozvědět, že všichni hudebníci, kteří spáchali sebevraždu (vypíchl Kurta Cobaina), byli „vymaštění idioti a ideální by bylo, kdyby o tom v tomto duchu informovala i veškerá média a nedala tak možnost nějakému teenagerovi následovat svůj vzor“. Tento článek mu ovšem toto přání nesplní a pokouší se na problém podívat komplexněji a bez neomylného pocitu povýšenosti.

Právě podobné reakce jsou jedním z důvodů, proč je pro slavné muzikanty těžké o psychických problémech mluvit. Místo pomocné ruky se jim zpravidla dostane pozornosti médií, která jejich životy přetaví v hořkou frašku. Pak stačí jen ukazovat prstem a hlasitě se smát. Vzpomeňme holohlavou Britney Spears, která na začátku roku 2007 plnila titulní stránky (nejen) bulvárních médií, přestože to jejímu stavu dozajista nepomohlo. Kolik lidí se muselo chytit za hlavu po zhlédnutí syrového dokumentu Amy, ve kterém Asif Kapadia vykreslil největší pěvecký talent třetího tisíciletí jako křehkou a zmatenou dívku, kterou semlela kola osobních problémů a mediální přeexponovanosti? Britská média z jejího života udělala mýdlovou operu, smát se opilé Amy Winehouse bylo něco jako národní sport. Ostatně, daleko nemusíme chodit ani v České republice. Poslední měsíce, respektive roky strávila Iveta Bartošová v deliriu na titulní straně Blesku, aniž by kohokoliv napadlo jí reálně pomoci.

V depresi nejsem schopný ničeho

Kombinace psychické nemoci a mediální pozornosti se zdá být fatální především pro ženy. Nejenže jejich zranitelností novinářům narostou ramena, depresivní muži-zpěváci navíc naplňují mýtus rozervaného umělce, který pro svou genialitu musí trpět – což je jeden z nejstarších předsudků. Člověk přece musí nezřízeně pít, aby maloval jako Jackson Pollock, a pokud chce malovat jako Van Gogh, nemusí si uříznout ucho. „Když jsem v depresi, což se popravdě stává výjimečně, nedělám nic. Nejsem schopný vůbec ničeho,“ odpovídal Nick Cave ve starším rozhlasovém rozhovoru na tvrzení, že jeho písně působí temně. Stejně později popisoval stav po tragické smrti svého syna Arthura – jako neproniknutelný tvůrčí blok.

Cave kreativitu vysvětluje jako výhradně pozitivní a optimistický proces a další umělci jsou s ním zajedno. The Libertines museli předloni zrušit několik koncertů kvůli záchvatům úzkosti, kterými trpí Pete Doherty. „Je to čistě psychologický jev a postižený musí udělat vše, aby takový stav zarazil,“ stálo ve vyjádření managementu kapely, který o zrušení koncertů rozhodl (tedy nikoliv sám Doherty). Každopádně nemoc umělce brzdí. A psychická choroba není predispozicí pro hvězdnou dráhu – drtivá většina psychicky nemocných lidí nedisponuje talentem a už vůbec nejsou slavnými umělci.

Chester jako pozitivní vzor

Přes všechnu bolest vepsanou do textů se Chester Bennington vždy snažil být pozitivním vzorem. „Ve svém životě jsem se dostal do bodu, kdy jsem si řekl: Buď to můžu vzdát a chcípnout, nebo můžu bojovat za to, co chci. A já se rozhodl bojovat,“ řekl v posledním rozhovoru, který se zpěvákem vedl britský Mirror. O posledním albu One More Light mluvil jako o terapii. „Tančím se svými démony, visím na hraně, pode mnou se stahují bouřková mračna, nad hlavou se mi lámou vlny… nikdo mě nemůže zachránit,“ otevírá album skladba Nobody Can Save Me, která zároveň končí slovy „zachránit se mohu jen já sám“. Bennington v textech neprosil o pomoc, snažil se ze svých stavů vypsat, přesto jeho dílo dnes působí tak trochu jako sbírka dopisů na rozloučenou.

Jasně, že zobecňující tvrzení, že život rockové hvězdy je jedno velké utrpení, by bylo zavádějící. Hodně muzikantů nástrahy byznysu zvládá. Travis Barker pravidelně plní Instagram fotkami, na kterých pózuje se svými dětmi, jež s ním absolvují snad každé turné. Adele si pečlivě chrání soukromí a s vydáváním nových alb si dává na čas, aby jí to bylo příjemné. Sedmadvacetiletý Avicii, jeden z vůbec nejúspěšnějších DJů a producentů současnosti, loni oznámil, že „pro své zdraví“ končí s vystupováním. Přesto s sebou muzikantské řemeslo nese rizika, která jsou běžné populaci vzdálená stejně jako lednice plná lahví Jacka Danielse v zákulisí velké haly. Rizika, která si čas od času vyberou svou daň.

Ondřej Horák

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace