Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Máte panickou hrůzu z bílých plášťů? Věřte, že nic není tak horké, jak by se mohlo na první pohled zdát

15.03.2018
Máte panickou hrůzu z bílých plášťů? Věřte, že nic není tak horké, jak by se mohlo na první pohled zdát

Autor: youtube.com

Popisek: Ivanka Devátá

Nic není tak černé, jak to zpočátku vypadá, a stonat může být někdy dokonce i zábava. Stačí podívat se na problém třeba očima herečky a spisovatelky Ivanky Deváté. Soubor jejích povídek, nazvaný přímo příznačně V oblaku dezinfekce, vydalo nakladatelství Motto.

Humorný průvodce čekárnami, ordinacemi a dalšími zdravotnickými zařízeními. Tak lze nazvat příjemnou knížku z pera noblesní dámy českého herectví, která dobře ví, o čem mluví. Také se bojíte navštívit lékaře? Máte strach z nemocnice? A co přísné sestřičky? Zkuste se na svět podívat jejíma očima.

V oblaku dezinfekce

Zjistíte, že nic není tak černé, jak se na první pohled zdá. Stonat může být někdy i zábava, zvlášť je-li člověk malé dítě s pečující maminkou, která bez meškání navaří oblíbené jídlo. Ale i jako dospělý, a dokonce jako rozený hypochondr ,přesvědčený o záhadnosti a nezbadatelnosti všech svých chorob, si člověk užije spoustu legrace. Chce to jediné – nadhled. A ten Ivance Deváté rozhodně nechybí…

Autor: Ivanka Devátá
Žánr:
povídky, humor
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

Abych byla spravedlivá, maminka dobře věděla, proč se ke vpádu infekce do domácnosti staví tak nepřívětivě. Za prvé pokud šlo o dítko, byla ukována k jeho lůžku jako galejník k veslici. I za nejnutnějším nákupem mohla vyběhnout, jen když ji doma někdo vystřídal. A za druhé pevné hygienické zásady, které si sama stanovila, na ni kladly velké nároky.
Pro každého ochořevšího člena rodiny byl okamžitě vydělen příbor a jídelní souprava, jež se myla odděleně od ostatního nádobí. Mrzuté bylo, že nemohl být pro styk s nemocným vydělen i zvláštní pár rukou, takže si ten jediný, co měla k dispozici, ustavičně myla. A ne že by ho jen tak halabala opláchla. Maminka si ruce prakticky sterilizovala ve vodě téměř vroucí, čímž získala takovou odolnost vůči vysokým teplotám, že se postavila na roveň dervišům milujícím procházky po řeřavém uhlí. Žhavé pokličky bere do holých dlaní a horká pára jest jí co vlažná letní mlha. Říkáme jí Azbestová ruka.
Časově nejnáročnější bylo žehlení knih. Všechno, co pacient přečetl, zejména to, co pocházelo z veřejné knihovny, maminka vyžehlila list po listu! Patrně se vám taková opatrnost zdá přemrštěná, ale pravda je, že u nás se žádná nákaza dlouho neohřála, a co si odstonal jeden, druhý nedostal. Návštěvník veřejné knihovny už teprv ne. Vzhledem k těmto opatřením se nelze divit, že maminka každé dětské kýchnutí vítala se stejným nadšením jako nástup do výkonu trestu. Bylo jí totiž ihned jasné, že nazítří místo návštěvy kadeřnice bude žehlit Temno.
Hýčkaná dítka, to jest já a o dvanáct let mladší bratr, si naproti tomu užívala rekonvalescenci v naprosté pohodě. Jedinou naší starostí bylo nedat se přistihnout s chodidly vystrčenými zpod peřiny. Pokud se tak stalo, maminka srdceryvně vykřikla: „Zase si chladíš nohy!“ a upěchovala provinilce pod příkrov lůžkovin. Podle ní jsou vychlazené nohy nejčastější příčinou úmrtí ve střední Evropě. Možná má pravdu. Najděte mi umrlce s teplými chodidly!
Špičková péče však zanechávala na ubohé pečovatelce své stopy, zejména šlo-li o batole, které v noci pobrekávalo a ve dne vyžadovalo ustavičnou pozornost. I vyšla se mnou, již zotavenou po přestálé nemoci, moje rodička na procházku a poskytla kolemjdoucím následný obrázek. Kočárek s nařvanou ruměnou holčičkou malátně tlačila bleďounká éterická bytost – malá smrtka, sama dítě – jak praví básník. Sousedka, kterou potkala, spráskla ruce: „Copak je s vámi, paní Blaženko? Byla jste nemocná?“ Maminka se mdle usmála a děla: „Já ne, Ivuška.“
Taková Ivuška, jakou jsem byla já, by patrně prospívala i coby sirotek, natož v náruči milující matky. V rodině se traduje, že jsem ve dvanácti měsících měla dvanáct kilo, dvanáct vlasů a udělala na první pokus dvanáct kroků. Maminka však stále trpěla pochybnostmi, zda mi poskytuje to nejlepší z nejlepšího, i zvídala na dětské lékařce, čím by mi mohla přilepšit. Jednoho dne jí prý paní doktorka řekla: „Maminko, když budete tomuhle děvčátku dávat chleba a vodu, bude vám vzkvétat.“
Měla pravdu, byť nemohla vědět, že první polovinu života budu vzkvétat jako růže a druhou bujet jako plevel. Posledních pár Vánoc si pod stromeček nepřeji nic kromě jiného metabolismu…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace