Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Rodinka není vždycky idylka. Odkud se berou havárie rodinného života a jak se s nimi vypořádat?

14.03.2018
Rodinka není vždycky idylka. Odkud se berou havárie rodinného života a jak se s nimi vypořádat?

Foto: golfdigest.com

Popisek: Britský herec, komik, spisovatel a producent John Cleese, člen slavné komediální skupiny Monty Python

Jedna z nejzdravějších lidských reakcí na těžkou a leckdy bezvýchodnou situaci je humor a vtip. V knize Johna Cleese Rodina a jak v ní zůstat naživu, kterou vydalo nakladatelství XYZ, si užijete obojího dosyta. A ještě získáte řadu informací, které se vám možná jednou budou zatraceně hodit.

V žádné rodině nikdy neustále nesvítí jenom slunce pohody a láskyplnosti, takže malá lekce rodinné terapie přijde dříve nebo později vhod téměř každému. Zvlášť když se při jejím čtení navíc i báječně pobavíte. Dialog zvídavého a poučeného pacienta, člena komediální skupiny Monty Python Johna Cleese, a jeho lékaře, kteří spolu absolvovali několikaletou skupinovou psychoterapii, totiž pomůže porozumět jak sobě, tak vztahům s našimi nejbližšími.

Mezi Cleesem a jeho psychiatrem se časem vytvořil živý přátelský vztah. Jedna z nejzdravějších lidských reakcí na těžkou a leckdy i bezvýchodnou situaci je humor a vtip – a v této knize si užijete obojího. Hlavním tématem dialogu je rodinný život, jeho krize, jejich příčiny a cesta, jak se z nich dostat.

Rodina a jak v ní zůstat naživu

Britský herec, komik, spisovatel a filmový producent John Cleese je jedním ze šesti členů komediální skupiny Monty Python. Narodil se v malém městečku Weston-super-Mare u moře v Somersetu 27. října v roce 1939. Byl jedináček a příjmení jeho rodiny bylo původně Cheese, když ale v roce 1915 jeho dědeček vstoupil do armády, nechal se přejmenovat na Cleese. Dalo by se říci, že k Johnově štěstí, protože jeden z jeho dětských kamarádů se jmenoval Butter. Během školních let vyčníval nejen znalostmi, ale i svou výškou - už ve dvanácti letech měřil 180 centimetrů.

Přestože úspěšně složil zkoušku na univerzitu Cambridge, kvůli velkému návalu učil nejprve dva roky matematiku na své základní škole. V Cambridgi studoval později právo a v tamní komediální skupině potkal Grahama Chapmana, dalšího z Monty Pythonů. Úspěch univerzitní revue jim umožnil vystupovat nejen na londýnském  West Endu, ale i na Broadwayi. Než odjel do USA, pracoval Cleese také pro rádio BBC, kde se také po čtyři sezony, mezi léty 1969 a 1974, vysílal Monty PYthonův létající cirkus, seriál komických skečů, na kterém se šestice Cleese, Chapman, Gilliam, Idle, Jones a Palin podílela.

Autor: Robin Skynner, John Cleese
Žánr:
poznání, vzdělání, partnerské vztahy
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Proč jsem si musel vzít zrovna tebe?
John: Začněme s něčím jednoduchým... Proč se lidé rozhodnou, že se vezmou?
Robin: Protože jsou zamilovaní.
John: No dobře, dál.
Robin: Ne, myslím to vážně.
John: Dejme tomu, ale ta zamilovaná rutina je dost bizarní. Vezměme si zcela obyčejné, racionální lidi, jako jsou počítačoví programátoři a účetní, jak si tak spokojeně programují nebo účtují, když tu najednou na druhém konci místnosti plné lidí kohosi spatří a napadne je: „Tohle je člověk pro mě, takže snad abych s ním strávil zbytek života.“ To hraničí s okultismem.
Robin: Třeba by se ti víc líbilo, jak to bývalo před třemi sty lety, kdy všechny sňatky zařizovali rodiče z rozumných důvodů, jako jsou pozemky, peníze a společenský vzestup. Zamilovanost všichni pokládali za nejhorší možnou základnu pro manželství – za recept na neštěstí.
John: Podle Samuela Johnsona by měl všechny sňatky zařizovat lord kancléř bez ohledu na jakákoli přání zúčastněných stran.
Robin: Důležité je, že si dneska můžeme svobodně vzít člověka, kterého milujeme a který nám může opravdu přinést štěstí.
John: Proto máme nejvyšší rozvodovost v historii.
Robin: Jelikož jsme oba k této statistice přispěli, neměli bychom se tvářit příliš kriticky.
John: Pokud to tak vyznělo, tak pardon. Ale podle mě se rozvod opravdu podceňuje. Nahlédnete při něm do záludnějších stránek manželství, všimnete si jaksi delikátnějších nuancí, o nichž páry, které spolu žijí šťastně třicet let, nemají ani tušení. Ale ať už jsme rozvedeni, nebo ne, jsou nás tu miliony a všichni jsme se jen tak z rozmaru spárovali a myslíme si: „Ten a nikdo jiný.“ Takže o co jde, pane doktore?
Robin: Co myslíš, že se vlastně děje, když se zamilujeme?
John: Jde očividně o daleko víc než jen o sexuální přitažlivost. A i opravdový milenec je víc než jen přítel, jenž se vám náhodou zalíbil. Ale co je v tom navíc, nemám ponětí. Ještě mi to nikdy nikdo nevysvětlil. Lidé se vědoucně usmějí, řeknou „to jsou hormony“ a změní téma. Tak co je to?
Robin: Příčina, proč nás někdo tak hluboce přitahuje, je podle mě v tom, že se nám v zásadě – v psychologickém smyslu – podobá.
John: Ale moudré rčení praví: „Protiklady se přitahují.“
Robin: Nepřitahují. Nebo pokud ano, tak proto, že nám jako protiklady jen připadají. Ale co k sobě lidi skutečně přitahuje, je podobnost, a navíc podobnost v jednom z nejzákladnějších ohledů, tj. v jejich rodinném zázemí.
John: Myslíš si, že všichni ti lidé, kteří se vzali a stále se berou, aby ze svých rodin unikli, si – psychologicky řečeno – své rodiny jaksi berou s sebou?
Robin: Přesně tak.
John: Ale počkej. Třeba já jsem toho o rodině své první ženy moc nevěděl ještě dlouho poté, co jsme se zamilovali.
Robin: A vyprávěl jsi jí o své rodině?
John: Myslím, že ne.
Robin: Třeba jste měli společné právě tohle.
John: Tomu nerozumím.
Robin: Třeba jste o svých rodinách moc nehovořili proto, že ani vaši rodiče z obou stran o svých rodinách příliš nemluvili. Jinými slovy, je možné, že se vaše rodinná zázemí v tomto ohledu podobala.
John: Je to příliš chytré, než aby to bylo přesvědčivé. Nějaký člověk nás přece okouzlí ještě dřív, než si vůbec začneme vyměňovat takovéhle rodinné informace.
Robin: To je pravda.
John: Ty souhlasíš?
Robin: Nech mě to vysvětlit. Tahle myšlenka je asi ten nejpřekvapivější objev, s jakým jsem se za léta práce s rodinami setkal. A jen postupně mi docházelo, jak je pravdivá. Ale tím nejdramatičtějším důkazem je „technika rodinných systémů“. Poprvé jsem se s ní setkal v roce 1973, kdy nám ji předvedli američtí rodinní terapeuti, kteří u nás byli na návštěvě. Začlenili jsme ji do svých výcvikových metod v Institutu rodinné terapie.
John: K čemu ta technika slouží?
Robin: Má ukázat, co se skrývá za tím, jak se lidé vzájemně vybírají do páru, ač jsou na opačných koncích přeplněné místnosti! A předvedla mi jasněji, než jsem si kdy uvědomil, jak funguje nevědomá přitažlivost a o co v ní vlastně jde.
John: To jest, že se ukáže, jak se vzájemně vybíráme, aniž se známe?
Robin: Ano. Lidé ve výcviku se do té techniky pustí velice brzy, ideálně ještě v době, kdy jsou si vzájemně úplně cizí. Jsou zařazeni do skupin a pak je požádáme, aby si ve skupině vybrali člověka, který jim buď připomíná někoho z rodiny, nebo v nich vyvolává pocit, že by v jejich rodině vyplnil nějakou „mezeru“. Zvláštní na tom je, že po celou dobu, kdy si vybírají, nesmějí hovořit. Jenom vstanou, chodí kolem a dívají se na ostatní. Když si každý někoho vybere, tj. když jsou v párech, řekneme jim, aby si chvíli popovídali, aby se ukázalo, co je k vzájemnému výběru přimělo. Vyzveme je, aby porovnali svá rodinná zázemí. Nato každý pár požádáme, aby si vybral jiný pár, takže se vytvoří čtveřice. A pak každou čtveřici poprosíme, aby utvořila jakousi rodinu, aby se vzájemně dohodli, jakou kdo převezme rodinnou roli. Poté si spolu povídají o tom, co v jejich rodinném zázemí způsobilo, že se takhle rozhodli. A nakonec celé skupině oznámí, na co přišli.
John: A to je co?
Robin: Že si totiž každý z nich nějak vybral tři lidi, jejichž rodiny fungují velmi podobně jako ta jeho…

QRcode

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,