Zběsilé ro(c)ky, plné drog, alkoholu a ikonických alb se vypařily s osmdesátkami… Nick Cave a jeho dobré sémě
10.03.2018
Foto: Rock´n´all
Popisek: Nick Cave se vždy stylizoval do role prudkého elegána
VIDEO Zlé sémě se v češtině jmenuje jedna z Caveových biografií. Má to svůj význam, neboť Ian Johnston podrobně popisuje zejména ty zběsilé roky muzikantovy kariéry do konce 80. let, provázené výbornými alby, a teprve v závěru nabízí optimističtější přerod počátku let devadesátých. Následující text se věnuje kapele, proto onen „nepřesný překlad“.
Ani téměř výhradní a velmi osobitý autor nezvládne vše a potřebuje se o někoho opřít. Nick Cave má od roku 1983 podporu proměnlivé, ale trvale spolehlivé sestavy The Bad Seeds. V letech 1964–1966 se tak jmenovala garážová kapela z Texasu, po jejich konci existoval v jiné části Texasu ještě jeden stejně nazvaný soubor. Nickova předchozí skupina The Birthday Party tak pojmenovala své EP nahrané v říjnu 1982, vydané v únoru následujícího roku. To už však tato divoká parta byla v rozkladu a definitivně ji dorazil odchod kamaráda a souputníka od středoškolských let. Cave krátce zkoušel různé varianty nazvané Nick Cave & The Cavemen, pak byl Mick Harvey povolán zpět a vše mohlo začít znovu pod definitivním názvem The Bad Seeds
Jediná výjimka
Bad Seeds s nepříliš dlouhými pauzami pokračují po třiatřiceti letech ke spokojenosti posluchačů. Někteří muzikanti se v sestavě jen mihli, jiní vydrželi dlouho. Kapelou prošla víc než dvacítka muzikantů různých národností, převažují však občané pátého kontinentu. V aktuální sestavě podporující Cavea na koncertech i ve studiu už není nikdo ze zakladatelů, tedy až na manchesterského muzikanta Barryho Adamsona. Adamson (* 1958) počátkem 80. let jako baskytarista britských kapel Magazine a Visage zaskakoval jednorázově už u Birthday Party, když byl Tracy Pew ve vězení, a byl přizván, když skupina vznikala.
Zcela psychicky vyčerpán odmítl nastoupit k pokračování nahrávání čtvrtého alba (původně dvojité EP Your Funeral... My Trial, 1986), takže na něm hraje jen ve dvou skladbách. Po letech, kdy produkoval jiné interprety, nahrával sólová alba (asi nejznámější je na Mercury Music Prize nominované Soul Murder z roku 1992) i filmovou hudbu a podílel se na obnovení kapel jako Magazine a Buzzcocks, se do Bad Seeds v roce 2012 prošedivělý vrátil. Místo baskytary střídá elektrickou kytaru, bicí a perkuse s klávesami, zpívá doprovod. Ve třiadevadesátém si jednorázově s Cavem zahrál v písni Cassiel’s Song pro soundtrack k filmu Wima Wenderse Tak daleko, tak blízko! (pokračování Nebe nad Berlínem).
Bubeníci
Na prvních dvou albech bubnoval, kdo mohl nejčastěji, což byl Mick Harvey, případně Barry Adamson. Pak Nick přemluvil bubeníka spřátelené berlínské experimentální kapely Die Haut (předskakovali v roce 1982 na turné The Birthday Party) Thomase Wydlera (* 1959). Ten je dnes služebně nejstarším členem souboru. Když v pětaosmdesátém začínal během nahrávání Kicking Against The Pricks (1986), domlouvali se s Cavem dost obtížně; rodák ze švýcarského Curychu skoro neuměl anglicky a Nick znal z němčiny dost málo.
Od Murder Ballads (1996) má pomocníka. Vytáhlý Jim Sclavunos, Američan řecko-italského původu, zde působil jako host, od následujícího alba The Boatman’s Call (1997) je plnoprávným členem souboru a s kolegou zdvojují, střídají bicí a perkuse, pomáhají se zpěvem. Newyorčan mimo jiné bubnoval v raných Sonic Youth a byl členem The Cramps a dodnes ve volném čase spolupracuje s mnoha dalšími soubory.
Australské posily
Koncem 80. let, po Nickově „očistě“, byl víceméně propuštěn vzdorující klávesista Roland Wolf a po nahrání The Good Son (1990) i trochu nadbytečný druhý kytarista Kid Congo Powers. Na turné je nahradila nová dvojice. Baskytara často zbývala na nejvšestrannějšího instrumentalistu Harveyho, takže přijali specialistu. Britský rodák, většinu života v Sydney žijící Martyn P. Casey (* 1960), měl spoustu zkušeností, zejména v pozoruhodných a mezinárodně známých The Triffids bratří McCombových z Perthu. Spolu s ním nastoupil výtečný klávesista a dle Nicka nejlepší zpěvák souboru Conway Savage (* 1960). Prosadil se jako sólista a hrál v několika kapelách včetně Dave Graney’s Coral Snakes. Na koncertech mu patří většina klávesových partů, ve studiu jak kdy, většinou mu konkuruje Caveovo autorské podání, a tak na něj někdy zbývají jen doprovodné vokály a tleskání do rytmu. Nijak jej to neodrazuje. Ve volném čase má vlastní projekty a navíc je žádaným hráčem na klávesy na deskách a koncertech převážně australských interpretů.
Vnitřní kruh
V každém období své dramatické kariéry po The Birthday Party, tedy od roku 1983, měl Cave svého blízkého, v podstatě nepostradatelného spolupracovníka. Až do nového tisíciletí v této roli koexistovali Australan Mick Harvey a Němec Blixa Bargeld, pak jejich roli převzal další Australan Warren Ellis; možná jeho sílící role u obou jmenovaných přispěla k odchodu. Sice k odchodu v dobrém, ale jak se zdá, tak definitivnímu.
Blixa Bargeld
Spoluzakladatel, výtečný kytarista, zpěvák a občasný autor s pseudonymem Blixa Bargeld (* 1959) přišel z vlastní kapely Einstürzende Neubauten. Občas ji musel trochu zanedbávat, ale nakonec se rozhodl, že se bude věnovat pouze jí – a kromě toho skládání, psaní knih a divadelních her a rodině. Jeho posledním albem s Cavem byla Nocturama (2003). On ani Nick odchod nikdy příliš nekomentovali. Jeden čas byl ochoten se aspoň dočasně znovu připojit, ale nevycházelo to časově. Okouzlující byl jeho zpěv v duetech s Cavem, viz nedostižná píseň The Weeping Song s klipem, v němž s Nickem veslují na vlnách jak z Felliniho filmů.
Na koncertech zaskakoval za Kylie Minogue ve Where The Wild Roses Grow; méně známé je, že to nebyla jen taková improvizace, aby diváci na koncertě mohli slyšet svůj hit. Blixa totiž ten part zpíval už na původní nahrávce (s mnoha zajímavými tituly tuto verzi najdete na trojité kompilaci B-Sides & Rarities z roku 2005). Obě skladby z repertoáru Bad Seeds s jeho odchodem zmizely, The Weeping Song se časem vrátila a otcův i synův part zpívá Cave sám, kapela přizvukuje pouze v refrénu.
Mick Harvey
Spolužák ze střední školy v Melbourne Mick Harvey (* 1958) s Nickem hrál už v The Boys Next Door. Proměnění začali budovat reputaci divoké kapely The Birthday Party v Londýně. Když skončili (Harveyho odchodem), byl Mick ke svému překvapení pozván do rodících se The Bad Seeds. Zpočátku často zhudebňoval Nickovy texty, aranžoval a společně určovali pořadí skladeb na desce. Vždy hodně času věnoval závěrečnému míchání nahrávek. Umí hrát snad na vše, což názorně předváděl. Na koncertech byl spíš v pozadí, hrál na doprovodnou kytaru, další klávesy či vibrafon a marimbu.
V těžkých časech skupinu táhl a byl spolehlivým stabilizujícím prvkem. Ale aby Harvey nebyl jen za „slušňáka“, který vše zachraňoval, stačí připomenout německou televizí přenášené vystoupení na předávání německých filmových cen v Berlíně, kde měl být oceněn Wim Wenders za Nebe nad Berlínem (mimo jiné cena za režii na MFF v Cannes). Bad Seeds byli pozváni, aby zahráli před kulturní a politickou smetánkou včetně ministra kultury. U stánku s pitím se občerstvili natolik, že byli značně unaveni. Snad nejvíc právě Harvey, na jeviště musel být donesen, neudržel se ani na židli a na baskytaru musel hrát vleže... Posledním albem, na němž se podílel, bylo výtečné Dig, Lazarus, Dig! (2008).
Odehrál ještě turné a oznámil: „Z osobních a profesionálních důvodů jsem se rozhodl dále nepokračovat ve spolupráci s Nickem Cavem & The Bad Seeds. Kapelu opouštím po 26 letech, a to v době, kdy skupina prožívá jeden z vrcholů své kariéry. Jsem rád, že jsem s ní absolvoval celé turné, které vyvrcholilo úžasnými koncerty v Austrálii. Cítím se ve výborné kondici a věřím, že zkušenosti, které mi za ta léta The Bad Seeds dali, v budoucnu zhodnotím.“ Nadále se chtěl věnovat pouze sólovým projektům. Zatím má vedle několika soundtracků osm sólových alb (pět vzniklo ještě za časů u Seeds). Mezi nejlepší patří trilogie Intoxicated Man (1995), Pink Elephants (1997) a Delirium Tremens (2016), na níž hraje a zpívá zdařilé úpravy skladeb Serge Gainsbourga s texty přeloženými do angličtiny. Již dříve spolupracoval s PJ Harvey ve studiu i na koncertech, poslední roky je stálým členem její kapely.
Warren Ellis
Vedle lídra je na koncertech nejdivočejším členem vynikající hráč na vše Warren Ellis (* 1965). Jako host se poprvé objevil jako jeden ze dvou houslistů už na Let Love In (1994), na Murder Ballads coby houslista, akordeonista a sborový zpěvák. Vzápětí jel na turné a už zůstal. Mohl nabídnout také flétnu, další strunné a klávesové nástroje.
Doma v Austrálii a následně ve světě se stal známým jako šéf hodně zajímavého, dodnes existujícího instrumentálního tria The Dirty Three. S Cavem si „sedli“ a Warren řídil komorní smyčcové soubory při jeho nepříliš častých sólových vystoupeních. Společně také začali skládat a nahrávat hudební doprovody k divadelním představením a hlavně zajímavým filmům, jako jsou drsný australský western podle Caveova scénáře The Proposition, jiný pohled na slavnou postavu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem nebo postapokalyptická Cesta. Průřez filmovou tvorbou dvojice najdete na dvojalbu White Lunar (2009). Hudbu pro filmy vytváří Ellis také samostatně.
V roce 2006 Cave, Ellis, Casey a Sclavunos založili vedlejší projekt – divoký vousatý band Grinderman. Nick se brzy oholil, jen chvíli vydržel s knírem, s nímž připomínal sňatkového podvodníka nebo hrdinu své knihy o Zajdovi Munroovi. Také Casey svůj dlouhovlasý vousatý zjev brzy opustil, zbylí dva si už plnovousy ponechali. Na prvním turné museli kromě skladeb debutu Grinderman (2007) hrát i několik úprav Bad Seeds, po Grinderman 2 (2010) už na šňůře vystačili s vlastním repertoárem. Úspěšný projekt ukončili 10. 12. 2011 na festivalu v Austrálii, kde Cave oznámil: „Uvidíme se za deset let, kdy budeme starší a ošklivější.“ Nicméně už dva měsíce předtím řekl měsíčníku MOJO, že kapela končí a nic další od Grinderman už nebude. První album kapely, v níž se Nick snad po třiceti letech vrátil ke hře na elektrickou kytaru, hodně ovlivnilo následující strhující divoký zvuk alba Dig, Lazarus, Dig!
Ellis na koncertech nejen skvěle hraje a zpívá; vlasy a vousy za ním vlají stejně jako žíně ze smyčce nebo přetržené struny. „Jede naplno“, vydává se ze všech sil a na konci často vysílením padá a dohrává vleže, aby na přídavek vyskočil a řádil dál.
A ještě pár zajímavostí…
* Po Bargeldově odchodu většinu kytarových partů nahrávali Harvey a Ellis, na turné skupina přibírala spřízněné kytaristy jako Ed Kuepper, James Johnston (též klávesy) a George Vjestica.
* Dlouholetá Nickova přítelkyně Anita Lane pomohla s několika texty zejména na debutu a kompletně napsala nádhernou Stranger Than Kindness, již zhudebnil Bargeld. Na Murder Ballads pak procítěně lká i zpívá. Zatímco Kylie Minogue byla v nejúspěšnějším singlu souboru Where The Wild Roses Grow Caveovou obětí, o níž se již předem bál a v krvavých souvislostech nezakládajících se na pravdě líčil britský bulvár, PJ Harvey naopak představuje mladíkovu (Cave) vražedkyni v Henry Lee. Ze spolupráce vzešel vášnivý vztah, který však neměl dlouhého trvání. V závěrečné úpravě Boba Dylana Death Is Not The End se k mnoha hostům ve sboru přidal také Nickův kamarád Shane MacGowan: vzpomínáte jak spolu o pár let dříve na vánočním singlu zpívali What A Wonderful World?
* Na dlouho vznikajícím albu výtečných úprav cizích skladeb (materiálu bylo nahráno na dvojalbum) Kicking Against The Pricks se objevilo velmi mnoho hostů, mezi nimi bývalí spoluhráči jako kytarista ze začátků Bad Seeds Hugo Race, exčlenové The Birthday Party Tracy Pew a Rowland S. Howard a v úvodní Muddy Water na housle také Nickova matka Dawn Cave. V době, kdy svůj part nahrávala, se ve studiu místo obvyklého alkoholu pila jen káva a po drogách nebylo ani stopy!
* Úpravy se jim vůbec dařily. Mezi zmíněnými raritami na trojitém CD je také osobitá předělávka Helpless Neila Younga, Avalanche Leonarda Cohena měli The Bad Seeds už na debutu. Když byli požádáni, aby přispěli na jeho tribute I’m Your Fan (1991), mezi opatrnými přepisy od R.E.M., Pixies, The House Of Love, Iana McCullocha a dalších se autorovi originálů líbila jejich verze Tower Of Song. Netušil, že Seeds píseň hráli asi hodinu na všechny možné způsoby a pak poslali sestřiženou vybranou část.
Petr Nožička
Vložil: Štěpán Cháb