Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Na maloměstě se prý všichni dobře znají. Jenže jen zdánlivě. Leckdy totiž skrývají i hodně děsivá tajemství…

09.03.2018
Na maloměstě se prý všichni dobře znají. Jenže jen zdánlivě. Leckdy totiž skrývají i hodně děsivá tajemství…

Autor: riverheadbooks.com

Popisek: Danya Kukafka

Pokud žijete na malém městě, nejspíš vás leckteré zákruty příběhu Dívka na sněhu ani moc nepřekvapí. Určitě ale v jeho společnosti prožijete příjemnou dávku napětí i odpočinku. Prvotinu mladé newyorské autorky vydalo nakladatelství Plus.

V coloradském městečku je nalezena zavražděná středoškolačka. Tamní obyvatelé jsou otřeseni a atmosféru plnou strachu a podezření prožívají každý po svém – dospívající Cameron, jenž byl mrtvou dívkou posedlý, spolužačka Jade, která ji nenáviděla, a vyšetřující policista Russ, přítel Cameronova ztraceného otce. Všichni tři se navíc musí vypořádat s vlastním životem a démony, které je sužují. Každý z nich totiž skrývá nějaké tajemství. Kým člověk je, když se nikdo nedívá?

Ve svém debutu nás mladá autorka Danya Kukafka, pocházející z New Yorku, zavádí na místa, která jsou pro vraždu jako stvořená. Maloměsto, kde se všichni znají a všichni si vidí do oken. A do školy, kde se pohybuje spousta teenagerů, kterým v hlavě klíčí prapodivné myšlenky. Příběh je nám podáván z několika úhlů pohledu. Postav sice moc není, ale i tak vám slušně zamotají hlavu.

Dívka na sněhu

Dívka na sněhu na první pohled evokuje pocit klasické kriminálky, mimo jiné je ale i dobrým psychologickým dramatem. Je autorčinou prvotinou, a pokud najde v další knize vlastní pevný styl, pak nám určitě bude mít ještě co nabídnout. Svůj příběh staví na lehké vyšinutosti a chabé psychice, což je víc než jen slušný základ, s vedlejším dějem a kulisami příběhu ale trošku obtížně zápasila. Přesto její prvotina za přečtení stojí a nudit se přitom určitě nebudete.

„Od znepokojivé první věty po omračující závěr je Dívka na sněhu thriller, který má perfektní spád a mistrně vystavěnou zápletku,“ prohlásila o literárním debutu mladé Neweyorčanky úspěšná britská spisovatelka Paula Hawkins. „Skvělé postavy, tajemství skryté uvnitř tajemství a tempo, které vás uchvátí. Vřele doporučuji,“ dodává uznávaný autor akčních thrilleru Lee Child.

Autor: Danya Kukafka
Žánr:
román, detektivka
Nakladatelství:
Plus

Ukázka z knihy:

Poprvé ho Lucinda požádala o pomoc jedné slunečné neděle, před celým rokem a půl. Stalo se to loni v srpnu, celá čtvrť byla obehnaná oranžovými dopravními kužely – příjezdové cesty si sousedé zatarasili stánky s jídlem. Budoucí osmačky chodily kolem v horním díle plavek a džínových kraťáskách. Kluci byli bez trička, opálení z léta plného chlóru a patnáctky opalovacího krému.
Cameron si jako vždycky oblékl svou vytahanou mikinu. Hned to sundej, přikázala mu máma a nandala panu Thorntonovi na talířek porci banánového chleba. Novorozené miminko Ollie mu spalo v autosedačce u nohou. Banánový chleba máma ohřála v mikrovlnce, aby si sousedé mysleli, že ho právě upekla. Vždyť se v tom musíš vařit.
Cameron se dovlekl do svého pokoje a místo mikiny si oblékl obyčejné bílé triko. Ruce v něm měl jako dvě sady vykloubených kostí, čouhajících z příliš volných rukávů. Ať se v zrcadle natočil, jak chtěl, pořád byl jen nesourodou změtí loktů a kolen tvořících úhly, které nevypadaly ani trochu přirozeně. Vypadal jako papíroví kostlivci, jaké na Halloween věší učitelé do tříd.
Z druhého konce chodby se ozvala rána. Znělo to jako rozbité sklo.
Šel za zvukem do máminy ložnice – až dozadu do její mramorové koupelny – a před toaletním stolkem stála Lucinda Hayesová. Na podlaze ležela roztříštěná lahvička parfému a škvírami mezi dlaždicemi prosakovala vůně mámy, která si na večer někam vyráží.
Na sobě měla Lucinda žlutý vršek plavek a roztrhané džínové kraťásky. Ze švů kapes jí visely bílé nitky. Směrem k pupíku se jí táhl proužek miniaturních, průsvitných chloupků, nad nimiž se rozprostíralo ploché břicho: táhlo se před Cameronovýma očima jako pláň bez konce. Na vnitřní straně prsou se jí po pokožce světlejší o dva odstíny, kde jí naskočila husí kůže, rýsovala hranice opálení – tam ji před sluncem chránily jiné plavky. Přes klíční kost a přes ramena se jí táhly zčervenalé proužky od silikonových ramínek.
„Hrozně se omlouvám,“ vyrazila ze sebe Lucinda nad roztříštěným sklem. „Nechtěla jsem to rozbít. Jen jsem se koukala.“
„To nic,“ uklidnil ji Cameron a z háčku vedle sprchového závěsu sundal máminu osušku. Klekl si a do dlaně začal sbírat střepy. Lucinda zůstala stát u záchodu a sledovala ho.
Cameron věděl, že je Lucinda hezká, ještě nikdy ji ale neviděl takhle mhouřit oči. Dívala se na něj přimhouřenýma očima a nevypadala otráveně ani znechuceně. Mhouřila na něj oči jako na kohokoli jiného a to, v kombinaci s náznakem úsměvu, který se jí objevil na rtech, ho utvrdilo v přesvědčení, že je laskavá. Proto, ačkoli umíral touhou zjistit, co dělá u jeho matky v koupelně, se jí na nic neptal. Později, když stál u ní na trávníku a oknem ji pozoroval, pomyslel si, že tam byla jen tak. Osud. Svět k němu zkrátka Lucindu postrčil.
„Takže?“ zeptala se Lucinda.
„C-co prosím?“
 „Mám ti koupit novej? Nebo spíš tvojí mamce?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Nic se nestalo.“
Roztáhla závěs a vykoukla ven z okna, nervózně si přitom mnula ruce jako muška. Prsty měla snědé, špičaté a štíhlé, ale ne kostnaté.
„Můžu tady chvilku zůstat?“ zeptala se ho.
„Jasně.“
Uvědomoval si každičkou kost svého chatrného těla. Zatoužil být pohledný, aby nemusel vyplňovat to trapné ticho slovy.
„Taky tě někdy napadne… co se asi ve všech těch domech doopravdy děje?“ nadhodila Lucinda.
„Jo.“
Zavrtěla hlavou – možná si o něm myslela, že je podivín nebo že by do školy klidně přinesl zbraň, jak o něm prohlásila Beth, ale jistě to nevěděl a ani nechtěl.
„Já na to musím myslet každou chvíli, to mi věř,“ dodala.
V levém ukazováčku mu zůstal střípek z rozbité lahvičky, ale bylo mu to jedno. Pošitý horní díl plavek jí těsně přiléhal k hrudnímu koši. Chtěl ji takhle nakreslit, třeba jen aby uchoval všechny detaily: blonďaté vlasy přilepené ke zpocenému krku, zatočené dlouhé řasy. Zrodilo se to v jeho hrudní kosti a počalo to kvést – náklonnost, která pukla a vyřinula se ven jako něžná vlna.
Lucinda roztáhla závěs. Zatáhla ho. Jednou rukou si prohrábla vlasy a hlava jí klesla na horní obratle.
Roztřásla se.
Cameron neviděl moc lidí plakat. Jen mámu – a jednu nebo dvě holky někdy ve škole. Ale jen málokdy byl u samého počátku: nárůst, vrchol, nevyhnutelný otřes vzlyku.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí. Nechápal, jak se od okna dostali k okamžiku, kdy se najednou rozvzlykala, ale když pozvedla hlavu a on spatřil její tvář v zrcadle – stál za ní jako duch, kterého omylem vzkřísili z mrtvých – bylo mu to jasné…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace