Jak dojmout celý svět a přitom nebýt jako Amy? Být Adele
17.02.2018
TOP.jpg)
Foto: XL recordings
Popisek: Adele
VIDEO Hlídači rekordů mají napilno, Adele totiž láme jeden za druhým. Jak to, že svět tolik slyší na nostalgicky rozněžnělé skladby mladé Londýňanky, která už druhou desku zpívá o chlapci, jenž ji nechal?
River Lea je živá a magická nit táhnoucí se východním Londýnem, teče stranou, mimo stezky turistů. Teče pomalu a stejným tempem plyne i život kolem ní. Do pravděpodobně nejrušnějšího města Evropy přitéká ze severu a jakoby mimoděk a navzdory naprosto ignoruje jeho shon.
Dodnes si kolem sebe drží mokřady, chová komunity lidí, kteří dali přednost hausbótům před předraženými podnájmy. Je klidnou kulisou při pohledu z oken tradičních londýnských pubů, které ji lemují. River Lea je jako z jiného světa. Podobně jako hudba Adele.
Zeměpisný exkurz metropole nad Temží jsme nevytáhli jen tak z plezíru. Adele se narodila na pravém břehu River Lea a na aktuálním albu 25 po řece pojmenovala píseň.
Děvče z reálného světa
Na kopci nad řekou leží Tottenham, což není ta nejmalebnější čtvrť v Londýně. Dá se tam žít relativně v klidu a slušně, což ostatně dělá něco přes sto tisíc jejích obyvatel. Přesto jsou nástěnky na tamních policejních stanicích polepeny fotkami zavražděných, jimž britští oficíři hledají příbuzné nebo známé. Přesto právě tady v roce 2011 vypukly londýnské nepokoje a oheň se do dalších částí města rozšířil právě z Tottehnamu.
Adele tam žila do svých devíti let, pak se s matkou odstěhovala do Brightonu, kde jsou nájmy o poznání levnější než v Londýně. Otec rodinu opustil, když byly Adele dva roky, matka zvládala tři práce najednou, aby neúplnou rodinu uživila a Kvůli častému stěhování Adele vystřídala deset škol.
Pokud v elegantní divě z té doby něco zůstalo, je to mluvený projev a nedůvěra k výdobytkům života celebrit. „Byla jsem v Ivy a nenávidím to tam. Je to sračka. Taky jsem byla v Nobu. Všechny ty restaurace pro celebrity jsou absolutní kravina,“ popisovala svůj vztah k podnikům „na úrovni“ v rozhovoru pro Daily Mail v roce 2009. Tedy krátce poté, co za svůj debutu 19 dostala první dvě sošky Grammy.
Adele v rozhovorech bez sebemenších rozpaků kleje a mluví vulgárně. Jako by se nechumelilo. Když byla v únoru 2011 na turné v USA, Američané byli unešeni její schopností do každé banální konverzace propašovat sprosté slovo. To vše doprovázelo neustále tlachání jako vystřižené z bulváru a sledování pirátských přenosů fotbalové Premiere League. Pak vystoupala na pódium a začala zpívat.
Stále ta stejná písnička
Srovnání s Amy Winehouse se v tomto textu vyhnout těžko. Adele několikrát zmínila, že právě Winehouse ji otevřela dveře do velkého světa hudebního průmyslu. Jejich „soupeření“ začalo hned s nástupem Adele. A pokud ty dvě měly něco společného, kromě vynikajícího hlasu to byla právě slovní neurvalost. Ta je britskému publiku velmi sympatická, jazyku anglické „dělnické třídy“ rozumí.
Jenže neohrabanou prostořekostí podobnost zpěvaček, které patří k vrcholu subžánru jménem blue-eyed soul, končí. Amy Winehouse vzdala na prvním albu Frank (2003) hold tradičnímu žánru a do slovníku mladé generace po desetiletích opět zařadila slovo jazz. Na druhém Back To Black (2006) sebevědomě koketovala s moderním soulem a rhythm & blues, aby začala brzy šilhat po spolupráci s hiphopovými umělci. Adele je oproti tomu velmi konzervativní a už na třetím albu zní víceméně stejně. „Zpívá ´Už jsme tu spolu byli‘. A má pravdu,“ všímá si toho redaktor Guardianu už v titulku recenze. „Album roku opakuje témata svého předchůdce. Není tu ani známky po tom, že by si Adele za komerčním úspěch koupila nějaký prostor pro dobrodružství,“ pokračuje recenzent Alexis Petridis.
Ta opatrnost je do uší bijící. Jenže možná právě „stagnace“ je důležitou součástí velkého úspěchu. Hodně fanoušků chce slyšet nové písně, ale musí být přitom stejné jako ty staré. Umělci, které nebaví dokola opakovat úspěšné postupy, se nezřídka kdy setkávají s odklonem fanoušků. Mezi reakcemi na novou desku 25 se jen těžko objeví: My chceme tu starou dobrou Adele! Ona tu totiž stále je.
Kromě toho je tu ještě do očí bijící rozdíl mezi Amy a Adele. Zatímco Amy Winehouse byla se svými narkoticky eklektickými večírky splněným snem bulváru, Adele má dodnes pověst dívky, která nevychází z domu. Klidně odřekne turné, aby měla klid, do léčebny pro drogově závislé nezajde, co je rok dlouhý. Bulvár si musí rvát vlasy, nicméně je na místě přiznat, že Amy Winehouse prostě byla víc sexy a cool. Ať už to znamená a žádá si to cokoliv.
„Můžeme si to laskavě ujasnit? Já nepřestala chodit nakupovat. Nepřestala jsem chodit do parků a do muzeí. Jen mě u toho nikdo nefotil,“ brání se Adele v aktuálním rozhovoru pro The Guardian. Pravda, Adele si za partnera nevybrala na drogách závislého budižkničemu, ale ředitele charitativní společnosti. Nekoupila si byt v Camdenu, který je už po staletí vyhlášenou londýnskou party čtvrtí, a místo toho novináře přijímala ve skromném bytě, o který se dělila se svou matkou. Pak si koupila haciendu na klidném venkově.
Pokračování v neděli
Ondřej Horák
Vložil: Anička Vančová